Proč láska snese spíše smrt než zradu

Už v živém vysílání Jak zpracovat zradu padl tento dotaz. Od člověka, který zažil obojí. Smrt milovaného protějšku a v dalším vztahu zradu milovaného protějšku. „Proč to druhé snáším hůř?“

Mělo by být přirozené „hodit za hlavu“, že protějšek zradil. Mělo by to být snazší, než smířit se s jeho smrtí. Mělo by, ale mozek je složitější, než bychom sami chtěli. Stojí za to mu porozumět.

Ano, je to vědecký poznatek: Zrada nejbližšího člověka vyvolává v mozku stejně bolestivou reakci jako smrt nejbližšího člověka. Reakci se stejnou intenzitou, jen délka té bolesti je jiná. A to v momentě, kdy se k pouhým emocím přidá i rozum. Pro ten je smrt paradoxně pochopitelná a svým způsobem přijatelnější než zrada. Vysvětlím proč. A tím objasním to, proč jsem knihu ZNOVUZROZENÍ psal pro všechny, kteří potřebují začít nový život – uzavřít minulost, byť by byla sebebolestnější, a hnout se z místa. (Všechno o ZNOVUZROZENÍ je zde.)

Co je horší?

Nezažili jste dosud ani jedno? Neumíte si představit, že by Vás blízký člověk opustil? A když, tak hlavně ať žije dál, aby pořád existovala šance, že se k sobě vrátíte?

Psychologové zjistili, že když Vám umře blízký člověk, v mozku se nic nemění na Vašich vzpomínkách, které s ním máte spojené, ani na Vašem pokračujícím přítomném vztahu k tomu člověku. Ano, i když už nežije, můžete ho pořád dál milovat. Jistěže Vás bolí to, že tu není, ale – zamyslíte-li se hlouběji – dříve nebo později tady nebude nikdo z nás. Smrt patří k životu i k lásce.

Kdežto pokud Vás blízký člověk zradí, jen zdánlivě je výhodné to, že nepřestane žít na Zemi a že ho můžete kdykoli potkat. Pro mozek je totiž problém, když ten, kdo byl „Váš“, se náhle vodí za ruku s někým jiným, než jste Vy. To je velmi odlišná situace od úmrtí člověka. V té chvíli se totiž může změnit všechno na Vašich vzpomínkách i na Vašem vztahu k tomu člověku. Z Vaší lásky se rychle může stát nenávist, nebo ještě něco horšího, lhostejnost. (Zatímco nenávist je emoce, byť opačná než láska, lhostejnost je dokonce bezemočnost, apatie). Dvě energie, které se smrtí člověka obvykle nejsou spojené. Naopak, se smrtí blízkého člověka se zvyšuje láska k tomu člověku.

Ostatně, například Denisa mi napsala: „Petře, mé kamarádce umřel manžel. Mě ve stejné době manžel podvedl. Je to zvláštní, ale v našich opuštěných ložnicích to vypadá přesně naopak. Moje kamarádka si každý večer prohlíží obrázek svého muže, který má na nočním stolku, a vzpomíná na něj v tom nejlepším. Já jsem obrázek muže z nočního stolku shodila, zničila a vzpomínám na něj v tom nejhorším. Petře, které z nás dvou je s výhledem do budoucnosti snazší pomoci?” Odpověď je jednoduchá.

Jiné formy ztráty

Jak zrada, tak smrt milovaného člověka jsou formy ztráty. Rozdíl pro lidský mozek je však v tom, KOHO nebo CO ztrácíme.

Umře-li nám blízký člověk, ztrácíme jeho tělo, ale ne duši. Naopak zradí-li nás blízký člověk, jeho tělo může dál být vedle nás, ale ztratíme duševní spojení. Třeba to, kterému se říká důvěra.

Jinak řečeno: Když nám umře blízký člověk, není poškozena naše důvěra a láska. Naší osobní zkušeností, kterou si neseme do budoucna, je, že OPRAVDU EXISTUJE vztah, ve kterém se lidé mohou milovat a věřit si až do smrti. My jsme to zažili – s tím, kdo nám umřel. Ba naše láska a důvěra pokračuje, ačkoli on už není mezi živými.

Naopak když nás zradí blízký člověk, stáváme se poškozenými právě z hlediska důvěry a lásky. Naší osobní zkušeností je, že OPRAVDU NEEXISTUJE vztah,...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům