„Mám problém,“ špitla a opatrně se ohlédla za výlohu kavárny. Stál tam muž. „S člověkem, kterého miluji,“ dodala.
„S ním?“ pokynul jsem k muži, čekajícímu na ulici.
Sklopila hlavu. „Ne, to je nový přítel. Problém mám s bývalým.“
„Nemůže Vás dostat ze srdce?“
Znovu zavrtěla hlavou. „Já jeho.“
Aha, tak proto „ten venku“ nesměl vstoupit do Space Cafe, kde probíhají moje setkání.
„Nemohu se zbavit myšlenek na návrat. To já ničím náš nový vztah,“ pokynula k muži za výlohou. „Nemohu si pomoci… Pořád bývalého miluji.“
Člověk nemusí být nejlepší, abychom ho milovali
Když jsem sestavoval knihu ZNOVUZROZENÍ, tohle byl jeden z případů, který jsem měl před očima. Začít nový život – ale jak, když máme minulost, která nás může držet v tom starém?
„Proč nemohu zapomenout?“ zeptala se s tím, že tento minulý vztah nebyl žádná výhra. Nechyběla lež, faleš, zrada, nakonec i fyzické ublížení. Proč můžeme odpustit, ale ne zapomenout, na to jsem odpovídal v tomto podcastu. Tam je i odpověď na otázku, proč se nám lidé vryjí do paměti, byť se k nám zachovali zle. „Proč se nám ale vryjí do srdce?“ poznamenala, jako bych ji měl politovat. Ale nebyl důvod. To, že dokážeme milovat člověka, který si to nezasloužil, nebyla vizitka jeho, ale její. Měla milující, stavitelské srdce, a to dokáže najít způsob, jak budovat vztah s kdekým.
Jak bychom mohli zapomenout na někoho, kdo nám dává tolik důvodů, abychom si ho pamatovali?
Zapnula svůj mobilní telefon. Otevřela aplikaci Facebooku. Ukázala mi poslední vzkaz od svého ex-partnera. „Heč, jsem šťastnější než s Tebou,“ zněl jeho komentář k fotografii, na níž se objímal s jinou ženou. Žanetu to sžíralo. Vyhledávala bližší informace o ženě, o něm, o jejich vztahu. Sama sobě sypala sůl do rány. Každým takovým krokem dávala svému podvědomí najevo, že bývalý partner je pro ni důležitější než ten současný. I proto ho měla pořád v hlavě. O srdci nemluvě.
Přítomnost nového muže v životě ji ani netěšila. Nevnímala ho, neoceňovala. A to ani když ji objímal a hladil vlasy. Když se snažil, aby se uzdravila. Jeho laskavost ji dráždila, protože ji současně trýznila otázka: „Proč mě takto nehýčká můj bývalý? Proč teď hýčká jinou?“ Potažmo: „V čem je ona lepší?“ Respektive: „Kdyby se vrátil, kdybychom byli zas spolu, znamenalo by to, že nejsem tak špatná.“ A to byla manýra jejího mozku – spojovat jeho odchod s vlastní bezcenností, a naopak spojovat jeho návrat s vlastní hodnotou.
I to je důvod, proč jsem psal knihu ZNOVUZROZENÍ. Aby skončilo trápení žen typu Žanety, a stejně tak partnerů po jejich boku, kteří čekají s otevřeným srdcem na to, až je žena konečně ocení.
Nespoléhejme na čas, ten bolest nezahojí
„Dej tomu čas,“ radily jí kamarádky. „Čas všechno zahojí. Bolest zmizí.“ Takhle jí lhaly do očí.
Čas rozhodně nezpůsobí to, že se bolest vytratí. Čas nás jen učí s bolestí žít. Čas podporuje zvyk. Ano, my si časem zvykneme na bolest. A zážitky z nového vztahu mohou překrýt vzpomínky na předchozí vztah. Ale je to komplikovaná metoda bez záruky výsledku. Proč? Každý člověk má své meze. I nový přítel po Žanetině boku. Navzdory své laskavosti a trpělivosti ani on nevydrží pořád čekat. Žaneta spíše potřebovala pochopit moudré pořekadlo indiánů z kmene Krí: „Když zjistíš, že je kůň mrtvý, je lepší sesednout.“
Kdyby to nepochopila, hrozilo by jí, že přijde i o muže, který jí dnes foukal bolístky. Bylo nutné, aby podstoupila emoční transplantaci srdce. Ta sestává ze dvou fází.
1. Nová interpretace minulosti
Žaneta byla v negativním rozpoložení. Negativní znamená převrácené. Žaneta si tak obráceně vykládala tři události:
- Špatně vyložená bolest. Lidé, kteří dál milují svého ex-partnera, si tuto bolest interpretují jako argument, proč se k němu vrátit. Bolest ale neříká, že máme jít touto cestou. Naopak, bolest nás informuje o limitu, na kterém jsme a který nemáme překračovat. Bolest je jako červená na semaforu. STOP, ZASTAV, TUDY NESMÍŠ DÁL! Tudy totiž nevede cesta k opětované lásce.
- Špatně vyložená ne-láska. Lidé, kterým protějšek neopětuje lásku, propadají pocitu, že si ji nezaslouží. Že nedávali dost lásky a musejí dávat víc. Že někde selhali a musejí tuto chybu opravit. Jinak se lásky nikdy nedočkají. Je to mylná interpretace. Pokud dávají své maximum člověku, kterému to nestačí, dávají to nesprávnému člověku, nic více a nic méně. Nejsou s ním kompatibilní. Neznamená to, že protějšek je špatný člověk, ale rozhodně je špatný pro ně. Půjdou-li jeho směrem dál, bolest srdce bude růst a červená na semaforu bude stále sytější a naléhavější.
- Špatně vyložená sebehodnota. Lidé, kteří nedostávají opětovanou lásku, docházejí k závěru, že si ji nezaslouží. Protože jsou bezcenní. Ve skutečnosti to, že si jejich lásky neváží jeden člověk, ještě neznamená, že si jí nebude vážit jiný člověk. Jinak řečeno: Pokud jim život nedává to, co chtějí (opětovanou lásku právě od tohoto protějšku), neznamená to, že si ji nezaslouží, nýbrž že si zaslouží mnohem víc. Ale k tomu musejí poodejít od tohoto protějšku. Mimochodem, Žaneta tuto opětovanou lásku měla na dosah ruky. Za výlohou Space Cafe.
2. Tři kroky pro něj i pro ni
Mužovo místo nebylo venku před kavárnou. Bylo po Žanetině boku. Tam jsem ho také pozval. Oba jsem pak seznámil s cestou, která oba čeká. S cestou dlouhou tři velké kroky.
Ona měla jedinečnou příležitost začít nový, šťastnější život. On měl jedinečnou příležitost uzdravit její ránu. Nesměli však následující tři kroky zkazit.
Při setkáních tyto úkoly můžete slyšet i vy jako pár:
1. PRO NI: Pokud nemůžete zpátky, hledejte nejlepší cestu vpřed
Žaneta stála v rozvalinách vztahu, který chtěla dál budovat. Zapomínala, že vztah nevytváří jeden člověk, ale dva. Bývalého partnera už neměla. Přes veškerou svou snahu vybudovat vztah s ním už nemohla. „Na vztah jsou zapotřebí dva, na jeho rozbití stačí jeden,“ apeloval jsem i proto, aby Žaneta pochopila, že stačí jen ona a rozbije nynější vztah s novým přítelem.
Minulosti můžeme litovat, ale nemůžeme ji vrátit, změnit, opravit. Jediná pozitivní věc, kterou lze s minulostí udělat, je přijmout ji jako fakt. Pohlédnout na hodinky a uvědomit si, že ručičky nikdy neběží zpět, utíkají jenom vpřed. Jako náš život. Minulost je jako zeď. Nemůžeme jí projít zpět. Ale to nevadí. Stačí se ode zdi odrazit a hledat nejlepší cestu vpřed. S kým, to už Žaneta věděla.
1. PRO NĚJ: Je v pořádku, že...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům