Pominu obvyklá doporučení: Jděte mezi lidi. Rozptylte se. Věnujte se sami sobě. Dělejte to, co Vás baví nebo co Vám udělá dobře. Buďte někomu užiteční, pomáhejte.
Zkrátka, nebudu se bavit o tom, jak zahnat negativní myšlenky a vyměnit je za pozitivní. To je totiž jen jedna rovina, emocionální.
Jakkoli je důležitá, dnes se budu věnovat té důležitější, druhé, psychické.
Až otevřete mou knihu ZNOVUZROZENÍ, pochopíte, že psychika člověka je prvořadá. Stav naší psychiky totiž přímo ovlivňuje stav naší imunity. Takže pokud se dlouhodobě trápíme, podrýváme tím vlastní zdraví. My sami! Člověk se nemůže PROTRÁPIT ke zdraví a štěstí. Člověk nepotřebuje, aby ztratil zdraví a štěstí, naopak potřebuje uklidnit a posílit svou psychiku.
Ukážu Vám jeden ze způsobů. (Kniha ZNOVUZROZENÍ jich je plná.)
Kdo vlastně odešel
Zapojíme rozum, ano?
Po rozchodu totiž velmi pomáhá uvědomit si, s KÝM jsme se rozešli. KDO byl ten člověk? JAK se choval? JAKÝ přístup k nám měl?
Respektoval nás? Vážil si nás? Pokud ano, pak nemáme tolik poškozenou psychiku a například sebevědomí, sebedůvěru, sebelásku, sebehodnotu. Pokud nás totiž někdo respektoval a vážil si nás, tak nás tím zároveň informoval o tom, že za prvé si respekt a ocenění zasloužíme a za druhé existují lidé, kteří dokážou druhé respektovat a vážit si jich. Z čehož plyne, že pokud jsme měli takový vztah, nemusí nám dělat takový psychický problém věřit, že i někdo další by nás mohl respektovat a vážit si nás. Tudíž, že o sebe a budoucnost nemusíme mít enormní strach.
V takovém případě se pak klidně můžeme hrabat v detailních důvodech rozchodu – co komu vadilo, překáželo, proč jsme si nevyhovovali, co bylo možné udělat lépe. Ale obvykle dospějeme k závěru, že to celé bylo jen o nás dvou. Že KONKRÉTNĚ MY DVA jsme k sobě nepasovali nebo přestali pasovat, ale s někým jiným k sobě pasovat můžeme, ba dokonce i lépe. Někdo jiný k nám může sedět více. Takže není důvod dlouhodobě smutnit, spíše je důvod zvědavě se posouvat vpřed.
Poděkovat tomu, s kým jsme žili, za společně strávený čas, dosavadní kus života, nejen za to hezké, kdy nám dával to, co jsme chtěli, ale i za to méně hezké, kdy nás učil nebo ujišťoval o tom, co ve vztahu už nechceme. To je vše. Můžeme jít dál. Protože s těmito uvědoměními a ponaučeními před sebou máme s vysokou mírou pravděpodobnosti LEPŠÍ vztah. Anebo další zkušenost.
Opačný případ
Něco jiného je, když na otázku „KDO odešel?“ odpovídáme, že nás opustil člověk, který nás nerespektoval a nevážil si nás. Pak totiž můžeme mít v důsledku jeho chování poškozenou psychiku a všechno, co jsem uváděl – sebevědomí, sebedůvěru, sebelásku, sebehodnotu. Rovněž můžeme mít potíže se sebepřijetím, sebeúctou, seberespektem. Naše uvažování je negativní: Jestliže si nás nevážil jiný člověk, proč bychom si měli vážit sebe? Jestliže si...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům