Míváte někdy pocit, že nejste dost zajímaví, schopní, že kdokoli by mohl být na Vašem místě lepší než Vy? Napadá Vás to v práci – že zabíráte místo někomu lepšímu, že kolegové vědí o Vaší práci víc, že Vaše úspěchy (pokud si je vybavujete) jsou jenom náhoda a naopak Vaše neúspěchy (které si ihned vybavujete) jsou jenom potvrzením toho, že opravdu nejste „dost dobří“?
Zažíváte tohle i ve vztahu? Očekáváte, že Vás partner co nejdříve prohlédne a pro Vaše chyby opustí? Že i on musí přijít na to, že nejste zdaleka tak přitažliví a že kdokoli Vás nahradí lépe?
V živém vysílání Jak se zbavit syndromu vadného zboží jsem ten pojem použil. Imposter syndrom neboli „syndrom podvodníka”. Ale není to přesný název. Ti, kdo tento syndrom mají, nejsou ve skutečnosti podvodníci, naopak to paradoxně bývají velmi schopní lidé. Jenže jejich problémem je malé sebevědomí, velké pochybování o sobě a hlavně neschopnost si uvědomit své kvality, a to jak v práci, tak v rodině či v jakékoli jiné formě vztahu.
Je to i Váš problém? Nevíte, jak to změnit? Věnoval jsem tomu část knihy ZNOVUZROZENÍ. Ukazuje, jak lze začít nový život, třeba šťastnější, pokud si ten stávající pořád tak nějak neumíte užít.
1. problém: Nevěření dobrému, věření jen špatnému
Imposter syndrom je o spoustě paradoxů. Nejenže jím trpí lidé ve skutečnosti schopní, ale dokonce i lidé hlasitě chválení. Problém je, že oni si jakoukoli poklonu nebo kompliment vykládají jako projev soucitu, lítosti, neupřímnosti. Sdělíte-li člověku s imposter syndromem: „Tobě to sluší!“, on Vám nevěří. Dokonce jakékoli vnější ocenění prohlubuje jeho pochybnosti a nedůvěru v osobní kvality, a tím zvyšuje potřebu se ještě více zlepšit, být ještě dokonalejší, protože zůstat takovým, jaký je, mu nestačí. A tím se dostáváme k podstatě.
2. problém: Nespokojenost v nedokonalosti
Typickým představitelem imposter syndromu je perfekcionista. Tím se také blížíme odpovědi na otázku, kde se to v něm vzalo. Často v dětství. Mohl mít nablízku okolí, které mu zdůrazňovalo, že jeho práce není dostatečná, že jeho výsledek musí být lepší. Takové to: Podívej, ty nešiko, že to jde udělat lépe… Samozřejmě, nic, co člověk udělá, není dokonalé a může to být ještě lepší. Proto perfekcionista není spokojený ani s tím, co už lépe udělat neumí. Nedokáže ocenit svůj úspěch. Pořád má pocit, že selhává. Tudíž: imposter syndrom je poukázka k vyhoření.
A jak tomu zabránit? Uvedu alespoň tři řešení:
1. řešení: Ukázat mozku fakta
Mozek, který dělá takové iracionální závěry, potřebuje zrcadlo – ukázat fakta. Vezměte si papír a sepište všechny své dosavadní úspěchy. Co jste kdy dokázali, čeho jste kdy dosáhli vlastními schopnostmi, prací. Pište nejen to dobré. Nezapomínejte ani na to špatné, co jste zažili, ale dokázali překonat.
Až to dopíšete, podívejte se na papír a uvědomte si, že nejste nula. Tolik úspěchů přece nemůže mít na kontě nula. A tolik úspěchů nemůže být ani náhoda nebo štěstí.
Toto je první cesta, jak překonat propast mezi Vašimi skutečnými dovednostmi a mezi tím, jak je vnímáte. Zároveň pochopíte, že není důležité, co člověk umí, ale jestli si to vůbec...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům