Patříte k lidem, kterým se říká hodní? Když Vás někdo potřebuje, nedokážete říct NE? Tudíž ten, kdo ví, že ho „nikdy neodmítnete“, Vás časem začne zneužívat – a Vás to začne trápit a štvát?
Vnitřně jste už došli k přesvědčení, že by „bylo lepší nebýt tak hodný“, umět říct NE, ale navenek to nedokážete, protože svým odmítnutím nechcete způsobit komplikace druhým?
Je výsledkem tohoto Vašeho interního konfliktu to, že nemáte svůj vlastní život – čas na svůj odpočinek, na své zájmy, na lidi, které máte rádi, ale které „musíte upozadit“, protože se vždycky najde „něco důležitějšího“, co nepočká, vždycky se objeví někdo, komu neumíte říct NE?
Pokud na všechny tyto otázky přikyvujete, pak jste možná jako Anežka, která mi píše: „Petře, koupila jsem si Váš psaný kurz Jak si nastavit osobní hranice. Štve mě, jak neumím odmítnout lidi, kteří mě zneužívají. Přitom to jsou jenom dvě písmenka. N a E. Prostě NE. Tak málo stačí a změnil by se mi život. Proč je to tak těžké? P. S.: S chvějící se rukou obracím první stránku kurzu…”
První rychlá poznámka: To je dobře, že se pouštíte do tohoto kurzu. Už to, že jste se pro něj rozhodla, je prvním důkazem, že umíte říct NE. NE svému dosavadnímu životu. To jen na okraj.
Kód v nás
Až rozečtete psaný kurz Jak si nastavit osobní hranice, pochopíte, proč slovo NE je základní negace, která nám automaticky vytváří špatný pocit. Máme to totiž v sobě geneticky zakódované.
Bát se NE. Nejen říct NE, ale také slyšet NE, odmítnout i být odmítnut, vyslechnout z něčích úst: „NE, už Tě nechci, nepotřebuji.“ Z toho máme strach a stres. Protože takové NE v nás vytváří pocit ohrožení. Vysvětlím proč.
Když se rozhlédnete v divoké přírodě, člověk není ani největší, ani nejrychlejší, ani nejsilnější tvor. Kdejaké zvíře má lepší parametry než on. Za to, že člověk ještě žije, může hlavně jedna jeho schopnost – spolupráce. Jakmile se lidé naučili žít v tlupách, začali se zdárně množit. Pochopili, jak se bránit ohrožení – že se mohou střídat nejen při lovu a odpočinku, ale i při hlídání ohně, který – jak poznali – zahání divou zvěř a oni jsou pak v řádově větším bezpečí. Ne díky ohni, ale díky spolupráci. Že NEMUSEJÍ být ani největší, ani nejrychlejší, ani nejsilnější, že jim stačí jen společně využívat všechny zdroje včetně ohně nebo dělby práce. Proto se společnost stala symbolem bezpečí.
Jsme-li součástí davu, cítíme se bezpečněji, dovolíme si víc. Ale abychom byli součástí nějaké skupiny, nesmíme od jejích členů slyšet NE. NE znamená vyloučení z komunity. Pro pračlověka, který byl vyhnán od ohně, protože slyšel NE („Jsi NEspolehlivý“), to znamenalo samotu a prakticky jistou smrt.
Proto nás strach ze samoty i dnes tolik stresuje. Avšak jen do chvíle, než si uvědomíme, že na rozdíl od pračlověka už nejsme v divočině, že nás divoká zvěř neohrožuje, že nás ve skutečnosti ohrožují pouze ti lidé, kteří nerespektují naše NE, kteří nás zneužívají, kteří si nás neváží – právě ti ničí naše zdraví.
Zrod hodných lidí
V důsledku tohoto vývoje se zrodili takzvaně hodní lidé. A rodí se dál. V kurzu Jak si nastavit osobní hranice ukazuji, že i nám samotným obvykle někdo v dětství vysvětlil, že „NE je špatné slovo“, že „kdo říká NE, je ošklivý a bude...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům