Prožíváte emoční zranění a okolí Vám říká: „Vydrž, to chce čas, ten všechno zahojí!”? Čekáte tedy, ale tu ránu pořád cítíte, neustále se Vám připomíná, dál nemůžete věřit tomu, kdo Vám ublížil, i když chcete, i když víte, že si to už odpracoval, odpykal a že mu moc záleží na Vaší druhé šanci? Přes všechnu svou snahu neumíte zapomenout na to, jak Vás zranil, a už se za to i nenávidíte?
Pak jste možná jako Monika, která mi svěřila příběh o tom, jak ji partner podvedl, jak od té doby už rok seká latinu, ale ona mu nedokáže prominout a on už ztrácí nervy. Nadává jí: „Co mám udělat ještě víc? Vždyť už Ti neubližuji. Tak proč mi ani po roce nevěříš?“ A Monika se ptá: „Petře, vážně čas pomůže?”
Celý jeden samostatný kurz jsem vyčlenil problematice sebepřekonání. V Silné Já versus Slabé Já vysvětluji, co se děje v lidském organismu po emočním zranění a jak se zbavit negativní stopy z minulosti. Tento psaný kurz si můžete objednat zde.
Abych ale odpověděl Monice a dalším, kteří se mě ptají podobně. Pomůže čas? Jedním slovem: Nepomůže. Čas totiž rány nehojí. Čas však dokáže tři podstatné věci.
1. Učí zraněného žít s ránou
To čas dělá prostřednictvím svého hlavního nástroje – zvyku. Cokoli trvá dlouho, na to si zvykáte. Byť se to jeví nepřekonatelně, postupem času se to stává Vaší každodenní součástí a už Vás to nepřekvapí. Bolí Vás to pořád stejně, ale díky zvyku a přizpůsobivosti se s tím naučíte žít. To však neznamená, že zapomenete. Jen se naučíte s tou bolestí pracovat. Jak? To je druhá role času.
2. Ukládá zranění do podvědomí ve formě zkušenosti
Přesněji: Čas poskytuje prostor konkrétnímu bolestnému prožitku, aby se pozvolna stal součástí Vaší hluboké emocionální paměti, které se říká podvědomí. Tuto paměť má každý člověk proto, aby neopakoval své chyby. Kdykoli by stejnou chybu chtěl udělat, ozve se z podvědomí emoce, která ho varuje, znejistí, zadrží. Ta uložená zkušenost, právě proto, že je bolestivá, tak ovlivňuje Vaše následné chování, aniž si tu souvislost s minulostí uvědomujete. V psychologii se tomu říká emocionální stopa. V realitě života to funguje tak, že už si ani nemusíte vybavit, co přesně se pár let zpátky stalo, a přesto – buď v jednání se stejným člověkem, který Vám ublížil, nebo ve vztahu s kýmkoli dalším, kdo přijde – využijete tuto nepříjemnou stopu jako ALARM, kdykoli se přiblíží nějaké Vaše ohrožení.
Upozorňuji, že mluvím o PODVĚDOMÉM využívání. Vliv minulosti si VĚDOMĚ vůbec nemusíte uvědomovat. Prostě Vás „zničehonic“ přepadne podivný strach, zvláštní nejistota, nevysvětlitelná nedůvěra vůči někomu, kdo se i v nepatrném detailu zachová podobným způsobem jako ten, kdo Vám ublížil v minulosti. Typickým příkladem, který uvádím i v kurzu Silné Já...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům