Bolí Vás čin nebo činy druhého člověka? Trápí Vás, jak se k Vám zachoval nebo chová a napadá Vás přidělit mu nějakou nálepku, nějaký přívlastek, typicky „On je špatný!“, „Toto je špatný člověk!“?
Dejte si na to pozor. Povím Vám proč. A ukážu to třeba na dopisu Eriky, která mi napsala: „Petře, partner mi byl nevěrný. Kamarádky říkají: ‚On je nevěrný, odejdi od něj. Kdo je nevěrný teď, bude nevěrný vždy, je to prostě nevěrný člověk.‘ Ale když jsem poslouchala Vaše nedělní živé vysílání s názvem ‚Jak obrátit osud‘, překvapilo mě, že jste v jedné odpovědi neodsuzoval člověka s tím, že o jeho záměru nic nevíte, a proto byste se ho nejprve snažil pochopit. Chybí právě tohle mým kamarádkám? A může lepší pochopení pomoci i mně?”
Různým typům úskalí v partnerském vztahu, kdy Vás zraní někdo, koho jste považovali za spřízněnou duši, věnuji celou knihu JáMy spřízněných duší. V ní také popisuji – z psychologického pohledu fatální – rozdíl ve vnímání člověka a jeho činu.
Opakuje, nebo neopakuje?
Totiž to, že člověk provede něco špatného, z něj ještě nedělá špatného člověka. Tak jako je rozdíl mezi špatným dnem a špatným životem, je rozdíl i mezi špatným činem a špatným člověkem. Špatný člověk je ten, který vědomě a úmyslně opakuje špatné činy, protože mu například bolest druhých dělá zvráceně dobře. Ale ten, kdo provede špatný čin a potom ho to trápí, bolí a štve, má potenciál tentýž špatný čin už neopakovat. Protože pochopil, že by ho znovu trápil, bolel a štval. A tak se někteří lidé právě tím, že provedli špatný čin, mohou ponaučit a mohou se stát lepšími lidmi, dobrými lidmi.
To je první důležité uvědomění. A teď to druhé.
Význam bolesti
Člověk je od přírody systematicky nastaven tak, aby chyboval. Je to pozitivní mechanismus, protože chybami se učí. Nikdo „nespadl z nebe už učený“. Učíme se ne před příchodem na svět, ale právě tady, na světě, a to především vlastními špatnými rozhodnutími. Ano, učí nás špatné činy. A učí nás zejména PROČ to už nedělat, neopakovat. Tou odpovědí je bolest, kterou tehdy cítíme.
Kdo chodí na Setkání se mnou, ví, že naprosto věřím v tento základní princip lidského rozvoje. Věřím v bolest, která u dobrých lidí provází špatné činy a špatné výsledky. Věřím také v přirozený pud sebezáchovy a rozum člověka, který nechce bolest zažívat, naopak se chce stejné bolesti příště už vyhnout. A proto věřím ve změnu člověka, v jeho zlepšení formou ponaučení, ale – a to také víte ze Setkání a individuálních konzultací – taková změna vždy stojí a padá s tím, jestli je daný jedinec změny schopen, to znamená, zda si dokáže uvědomit špatný čin a neopakovat ho.
Co rozhoduje o změně člověka
A to je důvod, proč zásadně nikoho nesoudím podle toho, co provedl, ale podle toho, co s tím činem potom ve své hlavě udělá.
A když si z nějakého tajemného důvodu není ochoten přiznat špatný čin, ptám se proč. Co ho k tomu vede. Jakou má ten člověk historii. Proč je právě takový. To je velmi důležité.
Člověka nesmíte soudit bez znalosti jeho příběhu. Tomuhle mě naučila práva. To, že nějakého jedince soudíme, aniž známe jeho cestu, jeho život, znamená jenom to, že o něm málo víme. A proto ho soudíme. Jakmile poznáme příběh člověka – v čem vyrůstal, co se pro něj v průběhu výchovy stávalo normálním, jak s ním jiní lidé zacházeli, tak o něm víme víc, lépe ho chápeme a mnohem spíše ho neodsoudíme. A proto nikdy nesuďte člověka jenom podle jednoho činu nebo projevu. Zajímejte se o celý jeho příběh, tam je příčina, která ho k tomu činu, tomu projevu dovedla.
Erice: Co také může být za nevěrou
Denně dostanu v průměru 800 proseb o pomoc v konkrétním případě. To není tolik, uvážíte-li, že jen na Facebooku mě sleduje přes 370 000 lidí. Ročně mě tedy osloví okolo 300 000 případů. Za dvanáct let této mé práce jsou to miliony případů. A nepochybně tisíce případů byly nevěry. Znám nespočet odstínů a důvodů a často, což někoho překvapí, bylo na...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům