Zase další… Na Setkání se mnou neustále chodí lidé, kteří si v sobě nosí jeden zármutek. „Musím odejít od člověka, kterého miluji. Když zůstanu, zabije mě to.“
Ubližuje-li Vám protějšek – sráží Vás nebo Vás ponižuje, lže Vám nebo je nevěrný –, odchod nebývá okamžitou úlevou, ta se dostaví až později. Moment odchodu bolí. Některé vztahy totiž nejvíce bolí právě v okamžiku roztržení. Ale pak už ne. Někdy je totiž odchod tím nejlepším, co můžete udělat nejen pro sebe, nejen pro druhé, ale i pro vztah jako takový. Někteří toxičtí lidé totiž právě odchodem svého partnera pochopí, že udělali chybu, kterou už nikdy nemají opakovat, respektive že mají napravit chybu, která vedla k Vašemu odchodu.
Vím, že v momentě odchodu si takovou změnu v budoucnosti neumíte představit. Na Setkání Vám to nevyčítám. Jak byste si mohli představit něco, co jste ještě nikdy nezažili? Ale já to zažil u případů, které konzultuji, mnohokrát. Psychologie člověka je totiž neúprosná. Existují lidé, kteří si neváží toho, co mají, dokud to mají. Jakmile to však ztratí, jsou schopni to najednou docenit a chtít všema deseti zpátky. Ostatně, o tom je také moje základní kniha Sami, která učí z osamělosti (v níž se nacházíte uvnitř vztahu – ignorovaní, přehlížení, „bezcenní“) přejít do samoty (kde opět naberete dech, sebevědomí i sebelásku, necháte-li se mými doporučeními inspirovat). Kniha je zde.
Lidé, kteří knihu Sami neznají nebo na Setkání nechodí, mi pak píšou e-maily jako Šárka: „Petře, budete si o mně myslet, že jsem blázen. Opouštím člověka, kterého miluji. Nemám nikoho jiného, přesto MUSÍM ODEJÍT, protože ten vztah mě ubíjí. Partner mi způsobuje tolik bolesti, že ji už nedokážu déle snášet. Už jsem snesla tolik hrubosti, tolik ponížení, tolik ran, a přesto odcházím s niterným pocitem, že mi je partnera LÍTO. Petře, jak to, že nelituji SEBE nebo ČASU, který jsem nevratně ztratila v tak nesmyslném a toxickém vztahu? Proč lituji JEHO, který vůbec nelituje mě?”
Předně: Proč odcházíme, i když milujeme
Než Šárce vysvětlím, jak je možné, že by nám dokonce MĚLO BÝT líto člověka, kterého milujeme a od kterého odcházíme, protože si nás neváží, nejdříve vysvětlím, jak je možné, že Šárka (a samozřejmě nejen ona) vůbec odchází od muže, kterého miluje. Psychologický důvod je jasný. Ji nenutí odejít nedostatek lásky, ale přebytek bolesti.
Lidé odcházejí, i když milují, jestliže nabrali už tolik bolesti, že nemohou snést další. Člověk má totiž jeden charakteristický rys. Má svoje meze. Vydrží hodně, ale nevydrží všechno. Láska mu pomáhá zůstávat ve vztahu, kde se emocionálně nebo i fyzicky trápí. Bolest však nakonec lásku přemůže, MUSÍ – pokud jde už o zdraví nebo život. Tehdy Vás přemůže „něco silnějšího než Vy“, čemu se říká pud sebezáchovy. Tento instinkt nemůžete vědomě ovlivnit, a přece Vás donutí přestat si ubližovat, přestat komukoli dovolovat, aby Vám dál ubližoval. Což se stalo Šárce.
Pud sebezáchovy je základní dar přírody, základní nástroj přežití. Lze ho „vypnout“, „otupět“ vůči jeho volání, ale tím si způsobíme velké, potažmo nevratné zdravotní potíže. Obor, který se tím zabývá, se jmenuje psychoimunologie – už dávno prokázal, že stav psychiky má přímý vliv na stav imunity. Ničí-li Vás někdo psychicky, dříve nebo později Vás zničí i fyzicky, dovolíte-li to.
Lítost jako perspektivní úleva
Pokud se Vám od člověka těžko odchází, protože jste ho považovali za svou spřízněnou duši, a jen bolestně snášíte to, jak si Vás neváží, zamyslete se nad otevřením knihy JáMy spřízněných duší. V ní totiž pracuji s psychologickým fenoménem budoucí úlevy. Znamená to představit si, že jednou ten člověk bude litovat a bude Vás chtít zpátky. Vaše momentální „ukončení vztahu“ se poté stane „jen další z důležitých kapitol vztahu“, která bude uprostřed knihy, ne na konci. Jako kdybyste k zavřenému prvnímu dílu připsali druhý v podobě pokračování příběhu Vašeho vztahu.
Budoucí úleva přitom stojí na reálných základech. Opravdu byste měli litovat člověka, který si nevážil Vaší lásky, a tudíž o ni přijde nebo přišel. Vysvětlím to právě na Šárce.
Prvním důvodem, proč by měla litovat muže, kterého opouští, je skutečnost, že ona ho miluje. Pokud si toho muž dnes neváží, má to svůj důvod – nejspíše neví, proč by si toho měl vážit. Možná milujícího člověka považuje za samozřejmost. V takovém případě ale jednou pochopí, jakou VZÁCNOSTÍ je milující člověk. A že takového není dobré ztratit. Protože nikoho podobného už nemusí být snadné potkat. Ztratíte-li člověka, který Vás miloval, dokonce i za situace, kdy...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům