Jsou věci, které máte ještě ve své moci, a pak ty, které už ve své moci nemáte. To, že je nemáte ve své moci, ale neznamená, že se nemohou změnit. Mohou, ale musíte udělat všechno, co je ve Vaší moci, a pak čekat. Čekat na to, co není ve Vaší moci, ale co se jednou už stalo. A když se něco stalo jednou, může se to stát znovu. O čem to mluvím? O zamilování. O přírodě. Ale i ta potřebuje pomoci…
Nyní Vám to možná připadá neuskutečnitelné. Udělali jste chybu, po které jste ztratili důvěru člověka? Víte, že čas už nevrátíte, ale být bez dotyčného taky nechcete? Ptáte se, jak to zařídit, aby s Vámi zase chtěl být?
Kdo četl mou knihu JáMy spřízněných duší, ten zná mnohé odstíny zdánlivě neřešitelných situací, kdy se nám zhroutí vztah s někým, koho milujeme. Ať už ke zhroucení dojde naší, či jeho chybou. Slovo „chyba“ je důležité. Lidé jsou totiž chybující bytosti. Nemohou NEdělat chyby. Takže řešení pro dva lidi musí existovat. A mělo by i pro Matyáše, který mi popsal příběh krachu jeho vztahu a dodal: „Petře, říkáte, že kde je vůle, je i cesta. Ale současně dodáváte, že aby mohl vzniknout nebo se vrátit vztah, je nutná vůle obou stran. Já ji mám, ale co když ona už ne? Je šance, jak ji přesto ještě přesvědčit?”
Svou odpověď rozdělím do pěti částí.
1. Důležitost emociálna
Jednou z nejčastějších chyb, kterou mi svěřují podobní účastníci při Setkání, je ta, že na jednu stranu chtějí, aby je druhý (opět) miloval, ale na druhou stranu hledají řešení ve své hlavě: logické, pochopitelné, strategické. Ale milování nemá s rozumem mnoho společného. Zamilovat se, potažmo znovu člověka milovat je o emoci. Musíte si PODMANIT EMOCI daného člověka. Musíte mu být blízcí EMOCIONÁLNĚ. Musíte vyzařovat takový cit, aby s ním chtěl spojit další život. Jinak řečeno: Musíte v něm podnítit tu samou emoci, kterou jste u něj jistě získali už na začátku vztahu.
Jinak řečeno: Když už přemýšlíte, pak přemýšlejte nad tím, jak jednat, aby se do Vás protějšek (znovu) zamiloval. Ano, jako by to bylo první den. Jako byste se znovu snažili ho okouzlit. Ale pozor, musíte mi správně porozumět.
2. Důležitost zjevné zkušenosti
Lidé, kteří chtějí racionálně zpátky člověka, kterého ztratili, opakují tu chybu, že se snaží vymyslet, jak to udělat, aby se ten vztah vrátil zpátky. Ale to nejde. Váš vztah už nikdy nebude jako dřív. Nemůžete získat to, co jste měli. Musíte vytvořit nový vztah, novou zamilovanost, nové přátelství, nové partnerství. Co to znamená? Musíte si uvědomit, že v očích člověka, kterému jste ublížili, už nikdy nebudete stejní. Váš protějšek se tou zkušeností změnil. Ale to nevadí. Důležité je, abyste se tou zkušeností změnili i Vy. Abyste se OBA posunuli. A to tak, aby to bylo zjevné, viditelné.
Když říkám „OBA jste se posunuli“, myslím tím, že Vy jste se svou chybou ponaučili a Váš protějšek se také touto zkušeností něco naučil. Možná má v hlavě zatím jen jednu zkušenost – že jste schopni mu ublížit. Budiž. V takovém případě je ale dobré, aby svůj rejstřík zkušeností rozšířil ještě o jednu: třeba o tu, že když ublížíte, když uděláte chybu, jste schopni ji přiznat, opravit nebo odstranit. To pro nový vztah vůbec není málo. To, co jsem právě uvedl, totiž nedokáže každý člověk. Každý člověk sice chybuje, jenže každý svou chybu nepřizná, natož aby ji opravil.
3. Důležitost emoce, která rozvine rozum
V knize JáMy spřízněných duší vysvětluji, jak je důležité nepanikařit, vzít rozum do svých rukou a nechat se vést citem. Co to znamená v takové situaci?
Uvědomit si, že zpátky toho člověka určitě nezískáte hned. A je to dobře. Kdybyste ho získali hned, nevážili byste si jeho návratu. Ten by byl pro Vás příliš rychlý, protějšek by byl pro Vás slabý, Vaše ponaučení by nakonec mohlo být nulové. Otrnulo by Vám. Proto je dobré, když platíte bolestí dostatečně dlouho – jen tak si potom pamatujete, co už nikdy nechcete...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům