Na co myslíš, to se uskutečňuje aneb Jak funguje vizualizace

Prosím, rozhlédněte se.

Všechno, co uvidíte a pochází od člověka, bylo kdysi pouhou myšlenkou. Pouhým nápadem, představou. Někdo možná říkal: „To je nemožné. To se Ti nepodaří uskutečnit. Protože to dosud nikdo neuskutečnil.“

Za každým vyrobeným předmětem – autem, letadlem, počítačem – či vytvořenou službou – kurýrní společností, neobvyklou restaurací, kavárnou pro děti – byl obyčejný člověk, který se tehdy chytil a držel své myšlenky, DOKUD ji neuskutečnil. Kdyby se jí nedržel, kdyby to kdykoli během cesty vzdal, ten předmět nebo tu službu bychom dnes neznali.

A to se týká všech lidských činů včetně odhodlání porazit své slabosti. I proto jsem vytvářel kurzy Jak překonat pochyby, Jak pokořit strach, Jak jít cestou intuice a hlavně Silné Já versus Slabé Já. V každém kurzu jsem se věnoval tématům síly myšlenky a lidského myšlení vůbec a přirozeně jsem byl tázán, jak funguje vizualizace či představivost, a zda má smysl vylepovat si na zeď například „nástěnky cílů a přání“, přemýšlet o tom, čeho bychom chtěli dosáhnout nebo co jednou mít včetně lepších vztahů. Ptali jste se, jestli myšlenka má nějaký magnetismus, přitažlivost, kterým lze uskutečnění snu ovlivnit. Jako by to, co lidé dokážou uskutečnit, bylo ezoterické. Jako by to šlo mimo rozum. Jako by síla lidské mysli byla k nepochopení. Je to naopak. Všechno, co člověk dokáže, je logické. Ilustruji Vám to na konkrétním příkladu.

„Být jako“

Před mnoha lety mi napsal asi třináctiletý kluk. Říkejme mu Láďa. Měl sen. „Hrát fotbal jako Cristiano Ronaldo.“ To je fotbalová legenda.

„A co pro to děláš?“ zajímal jsem se.

Podivil se mé otázce. Měl JENOM sen. Ale nic zvláštního pro jeho uskutečnění nedělal. JENOM snil. Byl jako všichni ti, které okouzlila kniha nebo stejnojmenný film Tajemství. Autorka Rhonda Byrne v těchto dílech slibuje, že se každý sen uskuteční, jestliže člověk dodrží „tři mocné procesy: 1. Žádej. 2. Věř. 3. Přijímej.“ Láďa tedy svého džina požádal a nyní věřil, že tím Ronaldem bude. Pořád ale nebyl. Dokázali byste mu odpovědět, jak to?

Australskou spisovatelku Rhondu Byrne jsem osobně potkal před sedmnácti lety. Nebyl to zdvořilý rozhovor. Ptal jsem se jí, proč vizualizaci a „zákon přitažlivosti“ vysvětluje tak skandálně, že lidem zamlčuje to nejdůležitější: „Přece nestačí JENOM žádat, JENOM věřit. Aby člověk mohl jednou přijímat, musí pro svůj sen, kruci, něco udělat, zvednout zadek z gauče a jít tomu snu svými činy naproti.“ Rhonda se na mě líbezně usmála a řekla nesmrtelnou větu: „Ale takovou knihu by si nikdo nekoupil, protože většina lidí na svých snech ve skutečnosti pracovat nechce; oni je chtějí jen NĚKÝM splnit.“

NIKDY nevěřte na zázrak, který přijde z nebe. Jediným zázrakem je lidské jednání.

Láďa nikdy nemohl být jako Ronaldo. Proč? Protože nejedl, nespal, netrénoval ani nepřemýšlel jako Ronaldo. JENOM snil, že se jednou probudí a „náhodou“ bude Ronaldo.

Tehdy jsem Láďu chytil za límec a přiměl ho pracovat na sobě. Nutil jsem ho NEJEN žádat a věřit, ale hlavně KONAT, MAKAT a DŘÍT pro uskutečnění svého snu. Láďa si vylepil Ronaldův plakát na strop svého pokoje, aby tím prvním i posledním, co vidí, když vstává nebo usíná, byl jeho vzor. Uložil si Ronaldův portrét na tapetu svého mobilu, aby si při každém pohlédnutí na displej osvěžil v hlavě myšlenku: „Dělám to, co on?“ Po dohodě s odborníky jsme sestavili „Ronaldův tréninkový plán“ adekvátní Láďově věku a připravenosti. Začali jsme řešit Láďovu stravu, mentální přípravu a fyzickou i emoční regeneraci. Od příštího rána Láďa začal JAKO Ronaldo. Strava, trénink, odpočinek. Strava, trénink, odpočinek. Strava, trénink, odpočinek. A kdykoli to Láďa chtěl vzdát, díval se na strop svého pokoje nebo displej svého mobilu, aby si připomněl, PROČ ZAČAL.

Do té chvíle Láďa marnil každý svůj den naivní představou, že „by chtěl žít“ jako Ronaldo. Od té chvíle každý svůj den už ŽIL JAKO Ronaldo.

Dnes je v reprezentačním výběru. Ve svém mateřském klubu je nepostradatelným. Avšak nestalo se to zázrakem shůry. Ten zázrak vytvořilo jeho každodenní jednání.

Láďa pochopitelně není a nikdy nebude Ronaldo. Protože Ronaldo je jiná osoba. A podobně, když se malí žáčci v Láďově ligovém klubu ptají, co mají dělat pro to, aby byli JAKO Láďa, slyší tutéž odpověď: Vaším cílem NENÍ být něčí kopií. Vaším cílem je být NEJLEPŠÍ VERZÍ SEBE SAMA. A tu neustále rozvíjet.

Vidět výsledek, který ještě není

Už v kurzu Jak jít cestou intuice jsem psal, že vizualizovat znamená vidět to, co ještě není, avšak co bude, nepřestaneme-li za tím jít. Psychologie za skvělý příklad vizualizace uvádí Vincenta van Gogha. Když se totiž tohoto umělce ptali, jak to dělá, že dokáže namalovat tak dokonalé obrazy, odpověděl: „Nejdříve sním o své malbě. Pak vstanu a namaluji ten sen.“ Mimochodem, podobně hovořil Michelangelo. Poté, co vysochal impozantní sochu Davida, pravil: „Neviděl jsem před sebou kámen, ale muže v něm uvězněném. Vzal jsem tedy nástroje a zvolna toho muže vysvobodil. Odsekal jsem kámen až na samou jeho pokožku…“

Vizualizace – představování si skutečnosti, která ještě neexistuje, potažmo uskutečnění této představy – není žádný nadpřirozený zázrak. Je to rozpohybování vůle, která říká: „Chceš-li něčeho dosáhnout, začni se chovat tak, jako bys toho už dosáhl a nechtěl o to už přijít.“ Jinými slovy: „Chceš-li mít lepší figuru, stravuj se a sportuj tak, jako bys lepší postavu už měl a nechtěl ji ztratit.“

Protože celý zázrak lidského úspěchu lze shrnout do fatálně důležité myšlenky: „Tvůj způsob myšlení určuje, kým se stáváš.“ Ano, bázlivé myšlenky dělají bázlivého člověka. Odvážné myšlenky vytvářejí odvážného člověka. V mysli začíná všechno.

Co se stane, ať chcete nebo nechcete

Kdo odebírá moje kurzy, mohl by znát tento psychologický jev, spjatý právě s vizualizací.

Robert Rosenthal, americký psycholog německého původu, kdysi popsal Rosenthalův efekt neboli sebenaplňující proroctví. Jde o stěžejní psychologický fenomén, kdy očekávání budoucích událostí způsobí takovou změnu našeho chování, že se obávaná skutečnost opravdu stane, a to i když byla na počátku naprosto nepravděpodobná. Příkladem jsou sedmdesátá léta a ropná krize, během které se rozšířila fáma, že „v obchodech co nevidět nebude toaletní papír“. Lidé v očekávání této události vzali obchody útokem. Vykoupili všechen toaletní papír, a tak došlo na slova těch, kteří tvrdili, že „v obchodech co nevidět nebude toaletní papír“.

Stejnou zkázu, a zdůrazňuji to každému i při Setkáních, si vytvářejí lidé sami v každodenním životě. Děti přesvědčené, že neuspějí u maturitní zkoušky, skutečně tuto zkoušku nesloží. Ne proto, že by toho nebyly schopny. Ale očekávání jejich neúspěchu je přiměje přestat se učit. Vzdát to bez boje. Nebo samy sebe tak psychicky rozhodí, že se nedokážou pořádně soustředit na nic – a pak u zkoušky opravdu propadnou. Tak mocná je lidská mysl. Vytvoří to, o čem jsme přesvědčeni. A není to náhoda.

Proto součástí mých kurzů i Setkání je práce se sebevědomím i posilováním dospělých i dětí. Co je tedy dobré o mysli vědět? Uvedu zde jen tři dovednosti, nad kterými stojí za to přemýšlet.

1. dovednost lidské mysli: POZNÁ TO DŮLEŽITÉ

Byli jste někdy v letištní hale? Zavřete, prosím, oči a připomeňte si ten mumraj. Neustálý ruch a pohyb. Klapot bot, ševel hlasů, hudba, tisíce podnětů. Jeden impulz přes druhý.

A nyní si představte, že k Vám přistoupí kamarád a řekne: „Nevyvolávají Tvoje jméno?“ Přes všechen ten hluk okamžitě „zaostříte“ svůj sluch. Ačkoli je reproduktor kdesi daleko, Vy se svým soustředěním dokážete přenést přes jiné lidi a jimi vydávaný hluk, a opravdu zpovzdálí zaslechnete své jméno a pokyn, ať se neprodleně dostavíte na informace.

Ptám se: Jak to, že to nyní slyšíte, a předtím jste to neslyšeli? To hlášení přece nijak nezesílilo. A přesto ho slyšíte lépe. Ano, správně: Protože se na něj soustředíte.