Pociťujete úzkost při představě, že byste se ocitli sami?
Nebo už sami jste a nepřipadáte si „se sebou v dobré společnosti“?
Anebo prožíváte osamělost, přestože máte vztah, ale v něm jste vystaveni emocionální izolovanosti, nekomunikaci, lhostejnosti, přehlížení, nedocenění?
Ve všech těchto případech je tak snadné poztrácet sebevědomí, sebelásku, sebeúctu i sebehodnotu.
Aby se tak nestalo, napsal jsem knihu Sami – 272 stran pro všechny, kdo se v osamění necítí dostateční, platní, sebejistí, šťastní.
Je to i Váš problém? Nebo máte někoho vnitřně osamělého ve své blízkosti a nevíte, jak mu pomoci s jeho sevřeným rozpoložením?
Než mu podáte knihu Sami, prosím, pokuste se mu alespoň trochu pozměnit energii následujícím příběhem.
Samota: Zdroj síly, či slabosti?
Muž na fotografii se jmenoval Karl Lagerfeld. Byl to kontroverzní módní návrhář. Ale pro mě současně pozoruhodný svým způsobem myšlení. On totiž uctíval samotu.
Jsou to čtyři roky, co odešel, ale v mé hlavě pořád rezonují jeho slova:
- „Nevadí mi, jestli smrt bude těžká. Už narodit se a pak žít není snadné. Vyžaduje to velkou sílu, a navíc ji musíš nacházet sám. Nicméně už to, že ses narodil a žiješ, je důkaz, že tu velkou sílu máš. I že dokážeš jít sám.
- Být člověk a žít není snadné, protože každý člověk už ze své podstaty dělá chyby, už z podstaty života a procesu učení nevyhnutelně čelí překážkám, které se učí překonávat, a vlastně pořád je sám, to on musí u každé překážky překračovat svůj vlastní limit.
- Je to jen on sám, kdo v sobě bojuje, kdo každé ráno procitá s pochybami, zda to zvládne, a kdo je každý večer zase sám na to, když mu prožitá selhání nedovolují spát.
- Ale poznání nevyhnutelně – úspěchy nebo selháními – nabírá, a pokud přes všechny své vnitřní slabosti pořád dál pokračuje, pak ke svému úžasu zjišťuje, že ta cesta, po níž kráčí, není jenom těžká jako činka, ale i posilující jako činka.
- Že všechno, co ho přimělo přemýšlet, jak je slabý, ho vlastně činí silnějším, jen nesmí přestat jít – i když je na všechno pořád sám, i na to pořád nacházet a odněkud brát větší sílu.
- Až jednoho dne zjistí, že právě ta proklatá cesta ze všech cest nejvíc vytváří jeho charakter.“
Naučit se, třeba po oslabujícím rozchodu, pozitivnímu postoji k vlastní samotě, k tomu je nezbytné, jak obsáhle objasňuji i v knize Sami, pochopit rozdíl mezi samotou a osamělostí. To jsou totiž rozdílné pojmy.
Samotu, ten fyzický stav, kdy jsme (zaplaťpánbůh) sami, si vybíráme a hojíme se v ní. Samota je rozhodnutí. O samotě jsme se sebou v dobré společnosti.
Naopak osamělosti, tomu stavu duše, jsme nechtěně vystaveni. Nestojíme o ni, protože se v ní necítíme dobře.
Proto je rozdíl mezi slovy být sám a cítit se sám (třeba i vedle někoho jiného – někoho, komu jsme lhostejní, ale my bychom s ním rádi tvořili vztah).
Jak si přenastavit mysl
Karl Lagerfeld na samotě nikdy nic špatného neviděl. „Není to jen o tom, že při kreativní práci potřebujete být sami na dobíjení svých baterií. Nejde být pořád v centru pozornosti, a přitom hýřit nápady. Pro lidi, jako jsem já, je samota vítězstvím. Ale nejen proto.“
Hlavně pochopil, co dobrého může na sobě najít. „Jako dítě jsem hodně poslouchal druhé. Cítil jsem, že jsou větší, silnější, starší, tedy jsem si myslel, že jsou moudřejší. Líbilo se mi, že jsou sví a nikoho nemusejí poslouchat. Přirozeně jsem chtěl být jako oni. Ale pak mě zarazilo, že to mi oni nedovolují. Třeba mi říkali: ‚Ty jsi špatný‘, ‚Ty jsi hloupý‘, a později ‚Ty ses změnil‘, když jsem začal dělat rozhodnutí, která se líbila mně, ale ne jim. Zjistil jsem, že to není moje cesta.“
Vadily mu útoky na singles. Nechápal je. „Proč by lidé, kteří žijí sami, měli být osamělí? Proč by se pro svou samotu měli cítit špatně? Já jsem také single a necítím se osamělý. Jím, kdy chci a co chci. Dělám, kdy chci a co chci. Kupuji si, co chci a kdy chci. Mám svobodu, když jsem sám. Co je na svobodě osamělého? Špatně se cítí pouze ti, kteří se o svou radost během samoty neumějí postarat. Pro ty se ale společnost stává nutností, pro mě je pouze možností, když ji chci.“
Žít pro vnější ocenění (které nikdy nemusí přijít), anebo žít v souladu se sebou samým?
Jako dítě trpěl, když očekával ocenění zvenčí. „Říkali mi, že jen když přijde pochvala, jsem hodný kluk. Tak jsem dělal vše nejlépe, jak jsem uměl, a přesto mi, dítěti, často říkali, že jsem hloupý, špatný, neumětel. Já si to bral osobně, až později mi došlo, že někdy se lidé snaží najít to, co je...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům