4) Flow
Aneb: Uvědomujete si, že lidé nevidí, co je ve Vás?
ZAPIŠTE SI ZA UŠI: Nejlepším lékem na nefunkční sebepoznání je flow
Mladé ženě na fotografie říkají Ace. Eso.
Podle karty představující nejvyšší hodnotu.
Jak se vysoká hodnota pozná u člověka?
Ne pohledem.
Hodnota člověka totiž nebývá snadno vidět.
Ale to neznamená, že by člověk žádnou hodnotu neměl.
Co na člověku vidíme, to nás naopak může mást.
Této ženě dnes říkají: „Bůh Tě má rád. Jsi požehnaná. Taková krása!“
Celé dětství přitom slýchala opak: „Bůh Tě asi nenávidí. Jsi prokletá. Taková ošklivost!“
Protože pozorovali její tvář.
Těm toxickým mluvkům nedocházelo, že zdánlivý hendikep ve tváři mohl za ty dlouhé roky zformovat člověka zevnitř.
Nejen ho zesílit, protože se tento člověk musel naučit zvládat každodenní těžkosti.
Ale také najít způsob, jak v tak krutém prostředí nezešílet.
Jak najít nějaký zdroj dobré energie – alespoň k přežití.
Pokud takový zdroj nemůže být venku, musí být uvnitř.
A tak se Ace, jakkoli fyzicky navenek rostla, vnitřně vracela naopak do časů raného dětství.
Snažila se hledat, co jí dělá dobře.
Tohle totiž zejména malé děti mistrně ovládají.
Nezdržují se tím, co je nebaví.
Jdou zpříma za tím, co je těší, a v tom zůstávají co nejdéle.
Tím objevují flow – pozemský ráj, ve kterém se zastavíme.
Svět, kde je dobře
Nejdříve si však ještě něco osvěžíme.
Člověku chybí sebedůvěra, když nemá v pořádku sebevědomí. A porouchané sebevědomí má tehdy, když si není dostatečně vědom OBOJÍHO – svých předností i svých nedostatků.
Při střetu s toxickými lidmi se obvykle dozvíme dost o svých nedostatcích. Neslyšíme-li však nic o přednostech, můžeme nabýt mylného dojmu, že máme jen samé nedostatky a žádné přednosti. Pak není divu, že se podceňujeme a že si nevěříme.
Sebepoznání tak umožňuje poznat nebo znovuobjevit naše talenty, které úzce souvisí s našimi přednostmi.
A flow je ideální nástroj takového sebepoznání.
Blahodárného rozpoložení flow nelze dosáhnout jinak než v dobrém naladění. A dobré naladění se nedostaví, jestliže nezažíváme to, co nás naplňuje.
Jakmile vstoupíme do flow, zmizí okolní svět. Vytratí se běžné starosti, pojem o čase, ostatní lidé. Zbude jen vlastní Já a ta činnost, která nás pohlcuje.
Je to specifický stav, kdy člověk nepociťuje únavu a je v čirém nadšení. Jako umělec, jenž se vnoří do své práce tak hluboko, že zapomíná jíst či spát. Přitom ho to nevyčerpává, ale sytí. Teprve v momentě, kdy práci dokončí, si uvědomí, jak velký má hlad nebo žízeň. Je to dáno tím, že veškerá pozornost ve flow je upřena na činnost a celý organismus splyne v účinný tok jediným směrem.
Jako když se světlo soustředí do jediného paprsku a vznikne laser, schopný provrtat skálu.
Nebo jako když se voda soustředí do jediné trysky a vznikne proud, schopný podemlít břeh.
Flow je zkrátka svět, ve kterém je nejen dobře, ale i úspěšně, protože se v něm práce daří.
A dostáváte ještě mnohem více.
Ve flow se totiž uvádí do chodu psychologická spirála sebezlepšování:
Když děláte to, co Vás baví, děláte to rádi.
Co děláte rádi, to chcete dělat často.
Co děláte často, v tom se zlepšujete. (Opakování přece dělá mistra.)
Co děláte stále lépe, to Vás baví stále více.
A vracíme se znovu k první větě:
Co Vás baví stále více, to děláte stále raději.
Co děláte stále raději, to děláte stále častěji.
Co děláte stále častěji, to děláte stále lépe.
Co děláte stále lépe, to chcete dělat ještě více.
A jedeme znovu od začátku. Ale není to kruh. Je to spirála. Šroubovitý pohyb vzhůru k dokonalosti.
Ace se pustila do kreslení, které vždy milovala.
Samozřejmě, jakmile se s tužkami v ruce začala zdokonalovat, přitáhla více toxicity než kdy předtím. Copak by toxický člověk mohl unést, že se nedala srazit jeho citovými jedy?
Ba dokonce, že se poté začala stávat úspěšnou?
Ba dokonce, že se poté začala stávat šťastnou a úspěšnou; DÍKY TOXICKÉMU ČLOVĚKU a jeho prvotnímu impulzu, který ji přiměl hledat to, v čem jako dítě nacházela energii?
Pamatujte si:
Nikdo nečelí takovému objemu závisti jako úspěšní, kteří podle toxických osob „nikdy uspět neměli“. Toxické osoby Vám nikdy nevyčtou Váš neúspěch tolik jako Váš úspěch. Statisticky nejčastější motiv? Samozřejmě, závist. Toxická emoce, která nepřichází jen tak – musíte si ji ZASLOUŽIT. Vlastním nečekaným úspěchem.
Komenského odkaz
Samotný termín flow má pozoruhodnou historii.
Jako první ho definoval Mihaly Csikszentmihalyi (1934–2021), psycholog maďarského původu, který v mládí emigroval do Spojených států a tam se stal představitelem pozitivní psychologie. Flow popisoval na jednu stranu jako duševní stav, ve kterém se tělo a mysl dokážou vzepnout až k hranicím vlastních možností, na druhou stranu jako mentální stav absolutně soustředěné motivace, kdy je člověk tak zaujat svým cílem, že plně ovládá své emoce, a ty mu pomáhají k lepšímu výkonu v dané činnosti.
Zjednodušeně řečeno: Flow objasnil jako chemii.
To si ostatně blíže ukážeme za moment.
Že flow je pocit spontánní radosti, spojené s konkrétní prováděnou činností, prohlašoval už před Csikszentmihalyim americký psycholog John Dewey (1859–1952), mimochodem reformátor vzdělávání (toto označení, prosím, fixujme).
Právě z Deweyových závěrů Csikszentmihalyi čerpal.
Dewey však rovněž nebyl první.
Za prvního označil Jana Ámose Komenského (1592–1670), jehož byl velkým obdivovatelem (ostatně, právě jeho práce nadchla Deweye pro reformy vzdělávání).
Komenský, tento teoretik pedagogiky, celosvětově nazývaný „Učitel národů“ (přemýšlejme o tom „globálním“ označení), proslul mottem: Škola hrou.
Vrátíme-li se k podstatě flow, zjistíme, že právě o to jde. UČIT SE TÍM, CO NÁS BAVÍ.
John Dewey si všiml, že mnozí komentátoři Komenského věnují větší pozornost slovu „hrou“ než „škola“. A tak sám Komenského motto zpřesnil a posunul: Learning by doing, začal vyznávat. V překladu: Učení se praxí.
To není protiklad Komenského filozofie.
„To je zdůraznění, že učením si nehrajeme, ale hraním se učíme. Že se učíme tím, co děláme, a to opakovaně,“ říkal Dewey a připomněl tím spirálu úspěchu (předchozí strana). „Jestliže děláme něco, co vnímáme jako příjemnou hru, pak to rádi opakujeme. Nestačí ale jen VĚDĚT, co nás těší, nýbrž se tomu VĚNOVAT, zabřednout do toho a NEUSTAT.“
Jako Thomas Alva Edison, který se učil novými pokusy.
Ano, i neúspěšnými pokusy.
Ale důležité bylo, že ho tyto pokusy BAVILY.
Že se učil HROU. Hrou, kterou OPAKOVAL.
O flow v souvislosti s toxickými osobami hovořím záměrně.
Vrcholem schopnosti odolávat toxicitě druhých je nastavit si mentální přístup flow i ve vztahu k nim. Tedy být tím, kdo se UČÍ HROU a OPAKOVÁNÍM s toxickými lidmi.
John Dewey definoval learning by doing jako praktický přístup k učení, kdy se žáci „odhodlají komunikovat se svým prostředím tak, aby se PŘIZPŮSOBOVALI a UČILI“.
Přizpůsobovat se prostředí a učit se díky komunikaci s ním. Tady už se přibližujeme k „chemickým metodám“. A v nich si ukážeme, jak si můžeme pomoci proti „rozprašovanému jedu“ toxickými osobami. Pochopíme totiž, že i my máme ve svém arzenálu chemii. Ale pozitivní.
Stačí ji ovládat a můžeme být jako řeka, která se nepromísí s tou toxickou, jakkoli se do nás...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům