1. KROK: Poznávejte své Já
Je nemožné nastavit si zdravou osobní hranici ve vztazích, jestliže dostatečně neznáte sami sebe. Ano, stavba vlastních hranic nezačíná u druhých. Proto se v prvním kroku netrapte formulací svého NE. Zaměřte se prozatím výhradně na svou osobnost. Co od života očekáváte? Kdo vlastně jste? Jste citlivější, a potřebujete tak více času pro sebe a zpracování připomínek druhých? Nebo dokážete naopak rychle odvětrat a vykompenzovat něčí pohrdavá gesta či jedovatá slova? Jak jste emocionálně odolní? Co Vám pomáhá cítit se dobře? Při čem nejlépe nabíráte sebevědomí? Jaké máte sny a touhy? Co Vás skutečně baví? Začněte od toho, co chcete a co potřebujete, tedy od zdrojů pozitivního rozpoložení – právě ty potřebujete chránit. Uvědomte si, že hranice jsou vnitřní i vnější. A že nejde jen o toxické chování druhých lidí. Učte se totiž rozpoznat i mezníky, kdy své hranice poškozujete Vy sami – kdy mlčíte, zatímco druzí meze prolamují, a proto se ve vztazích přestáváte cítit dobře.
2. KROK: Sviťte si na negativní vzorce
Tento krok vyžaduje delší zamyšlení. Nejde totiž o vědomá fakta, která se Vám vybaví hned na první dobrou. Často jde o nevědomé/podvědomé programy chování, které jste nabrali či převzali už v dětství a dospívání. Právě ony mohou být důvodem, proč proti vlastnímu přání potlačujete své potřeby a upřednostňujete druhé.
Jsou to ony dávné, ale hluboké rýhy v pomyslné desce Vašeho Já, Vaše emocionální stopy, které ve Vás zůstaly a dodnes ovlivňují způsob Vašeho jednání a přemýšlení, a to i na nevědomé, respektive podvědomé úrovni. Ani nevíte, že Vás něco ovládá. Jen cítíte, že nemůžete jednat jinak – „musíte ustoupit“. Tak tomu říkáte.
Tyto takzvané sabotérské hlasy Vám brání v tom, po čem toužíte. Vracejí Vás do submisivního nastavení, například těmito přesvědčeními: Měl bych pomáhat druhým. Měl bych se zavděčit. Když odmítnu, nebudou mě mít rádi. Nejen oni, nikdo mě nebude mít rád. Nemohu se vzepřít. Mám strach z konfliktů. Druzí jsou schopnější, silnější, důraznější než já. Musím to udělat, abych byl dobrý rodič, dobrý partner, dobrý kolega, hodný syn/poslušná dcera.
Tyto negativní vzorce chování Vás tlačí k reakci, která je paradoxně v přímém rozporu s Vámi. Ta obava, která má svou přesnou historii, tedy i dlouhodobé trvání a vypracovaný návyk, Vám brání jednat v souladu s Vašimi vnitřními potřebami a citem. Možná máte syndrom hodného člověka. Možná máte potřebu přijetí přímo napojenou na přesvědčení, že jedině pak jste potřební, platní, užiteční a můžete být šťastní. Možná jste příliš vykloněni ven, příliš závislí na vnějším ocenění, možná trpíte syndromem hladového srdce, možná syndromem neviditelného člověka, možná stojíte o něčí lásku, a tudíž se jako čert kříže bojíte potenciálního opaku – jakékoli konfrontace, odsouzení, odmítnutí, osamění. „Musíte“ vyhovět, „jinak jste ztraceni“. A tak ne druzí, ale Vy sami šlapete ve vlastním záhonu růží…
3. KROK: Fyzicky zesilujte
Nebojte, ne kvůli nějaké fyzické konfrontaci s tím, kdo napadá Vaše osobní hranice. Ale kvůli vnitřnímu zesílení a zklidnění. Víte-li, že potřebujete zvládnout nesnadnou situaci či ustát psychický nátlak silné osobnosti, nesmíte mít pocit, že jste slabí. Jste jako strom. Potřebuje silné kořeny, aby se nevyvrátil. A těmi je ve Vašem případě Váš silný charakter a Vaše osobnost.
Obojí zesiluje fyzickou aktivitou. Proč? Protože při fyzické aktivitě překonáváte subjektivní i objektivní potíže. Musíte se k ní nejprve přinutit psychicky. Představit si cílový bod, kterého jistě dosáhnete, a že misi zvládnete.
Už tímto odhodláním si vytvoříte užitečné hormony. Předně endorfin, hormon vytrvalosti. Jemu nezáleží na komplikacích, motivuje Vás dokráčet si pro potěšení, a to třeba i přes velké těžkosti. Endorfinem byl historicky odměňován už pračlověk, když se snažil lovit, ale kořist ne a ne lapit. Díky endorfinu vytrval a cítil, že se to nakonec podaří a vyplatí. Sotva se vydáte vpřed, bude to dopamin, hormon excelence. Přináší uspokojení, kdykoli si na cestě odškrtnete nějakou splněnou položku v plánu. Třeba i pouhé odstartování. Dopaminu je jedno, že uděláte chybu – jste motivováni ji opravit. Dopamin je současně napětí, ale s učiněním pokroku také uklidnění a opětovné nabuzení. Zvládl jsem tohle? Chci dál! A pokud jste fyzicky aktivní ve dvojici či v týmu, vyplaví se ještě dva hormony. Serotonin vyvolá něčí úcta, respekt, pochvala. Oxytocin se uvolní, jestliže víte, že jste s někým v bezpečí. Že se (i po tréninku) můžete někomu svěřit a on Vám neublíží.
Věnujte se své vnitřní stabilitě, i kdybyste každý den měli udělat jenom několik dřepů, šlapat na kole nebo zpevnit střed těla. Pamatujte, že tělo je úzce spjaté s myslí a fyzické zpevnění napomáhá i větší mentální sebedůvěře. Uvidíte, jak snadno po sportovní aktivitě řeknete někomu NE…
4. KROK: Monitorujte své pocity
Proč si máte předcházet tělo? Protože ono Vám předává pocity. Emoce je, když se myšlenka potká s tělem. A tak vnímejte tělo. Sledujte, co s Vašimi hormony dělá, když odkývete něco, co Vám přitom není příjemné.
Cítíte tlak v oblasti hrudníku? Nebo v zádech? Nebo v krku? Nebo Vás rozbolí hlava? Nebo se zrychlí Váš dech? Rozhostí se ve Vás obecně stres? Začnete mít strach?
Nic z toho není náhoda. Tělo Vám bude dávat jasnou zpětnou vazbu, kdykoli porušíte svou vlastní mez. Možná jste to dodnes přehlíželi. Uvědomte si však, že Vaše okamžité emoce předurčují z dlouhodobého pohledu Vaše zdraví. Už toto připomenutí Vám může pomoci v ochraně svých hranic. Až tedy příště budete postaveni před...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům