Problém plivající opice
Berete si až příliš osobně manipulativní jednání druhých lidí?
Až Vás to začne trápit příště, vzpomeňte si na tuto fotografii.
Vystihuje moment, kdy jdete zoologickou zahradou kolem opičí expozice. Jedna z opic Vás nespustí z očí. A ve vhodnou chvíli na Vás plivne. Tfuj!
Jste skutečně tak domýšliví, že si myslíte, že to je PRÁVĚ KVŮLI VÁM? Že jít tam kdokoli jiný, neudělá to? Jistěže si to nepomyslíte.
V případě opice přece dobře víte, že by plivla na kohokoli, kdo by šel kolem. Jak byste si něco takového mohli brát osobně? Jak byste si mohli říkat: Sakra, jak mohla poznat, že zrovna já jsem tak submisivní, nedostatečný, bezcenný?
Dalajlama řekl správně: „Nebuďte tak domýšliví, že se začnete považovat za středobod světa pro každého člověka.“
Lidé NEŘEŠÍ VÁS, ALE SEBE. Potřebují ze sebe uvolnit to, co je tlačí nebo tíží. Je to o jejich potřebě, o jejich trápení, se kterým nemohou žít.
Tak se smiřte s tím, že někdy druhým sloužíte jako ventil. Ne pro to, jací jste Vy, ale jací jsou oni. Ne pro to, co prožíváte Vy, ale pro to, co prožívají oni.
Opice na Vás plive tehdy, pokud nemá dostatek klidu nebo pokud je drzá. Chápete? Je to o tom, co ONA NEMÁ, nebo jaká ONA JE.
Nevyrábějte adekvátní reakci. Pak se sami stanete plivající opicí, která bude hledat, jak se na kom vybít. Bude Vám jedno, kdo to je, hlavně když se svého přetlaku zbavíte. Nevzdávejte se dobra v sobě jen kvůli zlu v druhých.
Problém dvou vlků
Čerokíové, pokrokoví a moudří severoameričtí indiáni s vlastní kulturou i písmem, vyprávěli svým potomkům o „bitvách“, které probíhají nikoli na vnějších kolbištích, ale uvnitř každého člověka, a rozhodují o lidských osudech více než ty na krví zbrocených polích.
„Ta bitva v každém z nás,“ říkali, „probíhá mezi dvěma vlky. Jeden je černý –zlý vlk hněvu, vzteku, hrubosti, nenávisti, závisti, chamtivosti, žárlivosti, falešnosti, namyšlenosti, sobeckosti, ega, pomstychtivosti, smutku, sebelítosti.
Proti němu stojí vlk bílý – hodný. Je to vlk pokoje, vyrovnanosti, skromnosti, pokory, laskavosti, empatie, štědrosti, věrnosti, soucitu, lásky a důvěry. A který z nich nakonec vyhraje? Přece ten, kterého více živíme.“
Až budete čelit manipulaci, potažmo jejím následkům, uvědomujte si co nejvíce rozdíl mezi bolestí a utrpením. Mezi tím, co ještě ovlivnit můžete, a tím, co ve své moci už nemáte – a co Vás trápí právě proto, že s tím nemůžete hnout.
Nesnažte se měnit zejména jiné lidi a trápit se nad tím, jací jsou. Raději řešte, jestli toxické lidi ve své blízkosti potřebujete. A pokud se jim fyzicky vyhnout nemůžete, protože s nimi bydlíte nebo pracujete, přemýšlejte, zda se od jejich chování nedokážete odpojit alespoň emočně.
Emoční připojení ke špatným lidem činí špatně nám, ne jim. Vysávají nás pak z energie, a proto se cítíme poloviční, nedostateční, ztracení.
Řešením není měnit je, ale měnit sebe. Nesnažit se měnit jejich přístup k nám, ale snažit se změnit svůj přístup k nim. Nedělat pro ně víc, když si toho neváží, nýbrž přestat pro ně dělat to, čeho si neváží. Jen tak si mohou uvědomit hodnotu toho, co jim začne chybět.
Posilovat hodného vlka znamená vydat se cestou tří krát tří nových začátků:
1. ZAČNĚTE objevovat to, jak bohatí jste
Pohled nedostatku nám říká, že to, na co se díváme, je pro nás nedostatečné. Jinými slovy: Při pohledu nedostatku se snažíme na tom, co vidíme, hledat to, co nevyhovuje, nestačí, nefunguje.
Právě to se snaží manipulátor vyvolat v našem myšlení: Přenastavit náš pohled na sebe samotné optikou nedostatečnosti. Abychom sebe vinili z každé chyby, kterou on určí či my objevíme. Abychom se cítili selhávající a dlužící. Abychom v sobě živili jen zlého vlka.
Proto je potřeba:
ZAČÍT VĚNOVAT VÍCE POZORNOSTI SOBĚ.
Uvědomit si příčinnou souvislost mezi tím, jak myslíme, a tím, jak se cítíme.
Negativní myšlenky plynou ze strachu, stresu, úzkosti a duševního přepětí, jež uvolníme jako svalovou křeč: Zpomalit, prodýchat, sladit se se svým tělem.
ZAČÍT VNÍMAT KRÁSU.
Život není pouze černý – jen nám tak někdy připadá. Máme-li černý filtr na očích, pak všechno – minulost, přítomnost i budoucnost – vnímáme temně.
Pokusme se o změnu.
Navštivme jiné prostředí. Cestujme. Objevme staré či nové přátele. Oživme v životě všechno, co nám činí dobře. Spatřeme sebemenší radosti a bohatství, kterými jsme obdařeni.
ZAČÍT CÍTIT VÝHODU POZITIVNÍ ORIENTACE.
Zlo v člověku je mocné a jenom tak se nevzdá. Temnota se vždy snaží zastínit světlo. S falešnými lidmi nám bude zle, budeme se cítit slabší, propadat se do negativity. Se skutečnými přáteli nám naopak bude dobře, budeme silnější, zaměřovat se více na pozitivní věci, lidi a události. Čím dál jsme od zdrojů zla, tím více dobra vnímáme. Negativně naložení nezažijeme pozitivní život.
2. ZAČNĚTE se soustředit na to, co můžete ovlivnit
Neopravíte minulost.
Nevrátíte čas.
Nezměníte jiného člověka.
Nic z toho není ve Vaší moci.
Ale to není špatná zpráva.
Je to dobrá zpráva, protože na ničem z výše uvedeného nezáleží.
Ve skutečnosti nepotřebujete opravit to, co se v minulosti pokazilo, stačí to napravit v přítomnosti.
Nepotřebujete vracet to dobré, co jste prožili, stačí to v přítomnosti obnovit. A pokud Vám připadá, že se protějšek „změnil“, ujistěte se, zda došlo vskutku ke změně člověka, anebo nikdy tím, koho jste v něm viděli, nebyl – jen jste žili s přeludem, iluzí, růžovou představou, která se v čase rozplynula.
Učte se rozlišovat, co ještě ovlivnit lze a co už ne. A poté se soustřeďte na to první – na to, co ovlivnit lze –, hlavně na sebe. Nespojujte s jinými lidmi jakákoli naivní očekávání. Naivní jsou ta, jež si vytváříte, aniž dotyčné lidi dostatečně znáte. To, že jste je dostatečně neznali, spolehlivě poznáte podle toho, že Vaše očekávání zklamou.
Jakmile se naučíte rozlišovat, co je a co není ve Vaší moci, pochopíte, co myslel dalajlama slovy: „Ve skutečnosti není žádný důvod pro lidské trápení. Buď problém, který člověk prožívá, má řešení, a pak je trápení zbytečné. Anebo řešení nemá, a pak trápení nepomůže.“
Proto je potřeba:
ZAČÍT VIDĚT FAKTA.
Ať jde o jiné lidi a jejich masku, nebo o události, které nám otevřely oči, ať se v minulosti stalo cokoli, berme to jako fakt, který definoval přítomnost.
Naše minulost však přímo neovlivňuje budoucnost. Naši budoucnost přímo ovlivňuje to, jak v přítomnosti nakládáme se svou minulostí. Proto se jen ponaučme a pojďme zkušenější vpřed.
ZAČÍT VYTVÁŘET LEPŠÍ „TEĎ“.
Naše prozření přináší zlepšení. Někdy k němu dojde až na dně, od kterého se odrazíme výš. I bolestné zkušenosti se vyplatí a dají zúročit v novém, lepším vztahu. Stačí pochopit učební lekci.
ZAČÍT AKCEPTOVAT I TO, CO NENÍ PERFEKTNÍ.
Nepochybně jsme ve vztahu s manipulátorem udělali nějaké chyby. Inu, jsme lidé. Jsme omylní. Smiřme se s tím. A přestaňme sami sobě ubližovat.
Budeme-li si myslet, že musíme být jen perfektní, nikdy se sebou nebudeme spokojení. Chápejme život jako školu a konce jako jiný název pro začátky.
Berme i náročnou etapu života ne jako konečnou, ale výchozí. Je-li to špatné za námi, pak to dobré musí být před námi. Avšak je třeba se o to postarat.
3. ZAČNĚTE si uvědomovat svou změnu
Překážky, jimž v životě čelíme, nejen můžeme, ale musíme zvládnout. Jiná možnost není.
Čas totiž běží neustále vpřed a i nás život tlačí neustále vpřed. Jako zboží na pohyblivém pásu. Žádné překážce nemůžeme uniknout, musíme jenom hledat způsob, jak ji překonat. Přitom ona se pořád zvětšuje a blíží…
Někdy se proti překážce zdáme malí. A to tím spíše, když jsme na vše sami. Cesta samoty je nesporně nejnáročnější, jaká v životě může být, avšak právě proto posiluje jako žádná jiná cesta.
Každé ráno být sami na všechny pochybnosti „co když dnes selžeme“.
Každý večer být sami na všechny výčitky „v čem všem jsme selhali“.
Každý krok vymyslet i uskutečnit sami, za každé selhání sami pykat.
Ano, je to nejtěžší cesta, ale ta nejlepší pro zocelení a vybroušení charakteru. Poznáme na ní, že to nakonec zvládneme. Že čím déle těžkostem čelíme, tím jsme ne slabší, ale silnější. Že když překonáme velké překážky, nemůžeme být malí, jak nám manipulátoři tvrdí.
Proto je potřeba:
ZAČÍT ODPOUŠTĚT SOBĚ.
Nikdo nás neumí oslabit tolik, jako to dokážeme my sami, jestliže uvěříme, že si trpět zasloužíme. Žádný jiný živočich se tolikrát netrestá pro jednu a tu samou chybu. Člověk tak činí pokaždé, když si ji vybaví nebo když mu ji někdo jiný připomene. Jak by se rána mohla zahojit, když je neustále obnovovaná?
ZAČÍT ODPOUŠTĚT DRUHÝM.
Odpustit neznamená prominout.
Odpustit neznamená ani, že mažeme minulost, zapomínáme na všechno zlé, naopak. Odpustit znamená přijmout nezměnitelnou minulost jako fakt, poučit se z ní, a tím nedovolit, aby se ještě někdy opakovala.
Odpustit neznamená souhlasit s tím, co nám někdo provedl. Naopak. Odpustit znamená uvědomit si, že si nezasloužíme takové zacházení ani takového člověka po svém boku. Odpustit znamená pamatovat si, co špatného jsme prožili s konkrétní osobou, a právě proto se od ní odpoutat.
Odpustit znamená uzavřít minulost tou nejčervenější tečkou, kdy mnohem lépe než dříve víme, co chceme i nechceme. Zato neodpustit znamená, že chceme trápit sebe. Neodpouštění totiž netrápí ty, kdo nám ublížili, ale nás. Protože se ve své mysli dobrovolně držíme těch, se kterými NEmůžeme být šťastní.
ZAČÍT DÁVAT NOVOU ŠANCI BUDOUCNOSTI.
Pokud nám někdo hodně ublížil, bude nás to bolet. To jinak nejde. Ta bolest nám ovšem nemá škodit, ale naopak nás chránit. Čím déle nezapomínáme, tím spíše nedopouštíme, aby se totéž stalo ještě někdy znovu.
To je důvod, proč právě s bolestí, která nehasne, můžeme s vírou vykročit do budoucnosti. Naše bolestivé memento se postará o to, abychom stejný příběh už nezopakovali. Tím svůj život ZLEPŠUJEME, ZBAVUJEME lidí, kteří v něm měli toxické místo. Pomohli nám zjistit, co už nikdy nepotřebujeme zažít.
Naučte se tedy TĚŠIT na lepší život. Těšení se dává světlo životu, nový cíl na konec temného tunelu, kterým možná momentálně procházíme.
Je to jako projít peklem – hlavně příliš nezastavovat, nezdržovat se, není proč. Co jsme potřebovali, to už máme – ponaučení. Zastavíme-li se, třeba pro opakované ohlížení za útrpnou minulostí, pak z pekla nevyjdeme. Zlý vlk, kterého v té chvíli krmíme, se o to postará.
Pamatujme, že v naší mysli není jen on. Je tam i hodný vlk. A čeká, kdy i jemu hodíme kost. Nenechme ho vyhladovět vytrvalým krmením zlého vlka.
Kdo má skutečně rád sám sebe i druhého člověka, ten jedná tak, aby nikdy nemusel prosit o odpuštění.“
Sir Richard Branson
podnikatel, šestý nejbohatší Brit
Signály potenciální manipulace
I manipulace je produkt člověka – má své nedostatky a projevy, ze kterých lze vyčíst. Může se to povést i na...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům