Vážení čtenáři,
když v roce 1900 anglický švec James Gillingham ukázal tyto své protézy, doprovodil to slovy: „Jsem už dlouho sám. Proto umím docenit lásku.“
Ta věta vyvolala společenský povyk a otázky: Kdo si vlastně víc váží lásky – ten, kdo je dlouho sám, nebo ten, kdo je dlouho ve vztahu? Není nedostatek lásky u člověka předpokladem jejího lepšího zhodnocení? Nestojí osamělý Gillingham za partnerský vztah více než hezounci, kteří jdou ze vztahu do vztahu, o nápadnice nemají nouzi, a proto mohou lásku vnímat samozřejmě, obyčejně, všedně?
Proč o tom píšu? Protože každá mince má dvě strany. A když láska nepřichází zvenčí, vyplatí se ji hledat uvnitř.
Tak jako sílu.
Tak jako motivaci.
Tak jako kteroukoli jinou pozitivní energii.
Najdeme-li totiž způsob, jak v sobě nacházet či vytvářet to dobré, pak budeme mnohem méně závislí na okolí a nebudeme potřebovat tolik životabudičů zvenčí.
Cesta vnitřní síly, kterou se v tomto kurzu vydáme, je v zásadě cestou jakékoli dobré energie, která nám pomáhá vytvářet šťastný život. A to nejen proto, že nám je potom dobře, ale také proto, že zjistíme, že se na sebe můžeme spolehnout mnohem více,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům