Vážení čtenáři,
někdo má strach začít. Někdo pokračovat. Někdo skončit. Někdo se bojí, že se vše změní. Někdo, že se nezmění nic. Někdo se děsí samoty. Někdo vztahu. Někdo smrti. Někdo života.
Existuje tolik strachů, kolik je lidských myšlenek. Někdo má strach z toho, co by mohlo být. Někdo z toho, co by nemuselo být. Někdo z toho, co se už někdy stalo. Někdo z toho, co se ještě nikdy nestalo. Bát se tak můžete čehokoli, když se pro to rozhodnete.
Někdo dostane strach z chudoby, někdo po zbohatnutí. Měl jsem kolegu, kterého ochromil strach poté, co vyhrál první ve Sportce. To, o čem snil, se uskutečnilo a paradoxně mu místo štěstí přineslo utrpení. Vašek chápal, že je požehnán příležitostí, jaká potká jednoho ze čtrnácti milionů. Věděl, že ji nesmí promarnit.
Je enormní psychický rozdíl chodit denně do továrny, když nemáte jinou možnost, a poté, co jste zadusili životní šanci do továrny už nikdy nechodit.
Vašek měl peníze, ale ani ponětí, co s nimi, aby je neztratil. Začal se panicky bát telefonátů, zvonků u domovních dveří, skryl se před lidmi. V každém viděl hrozbu, zlotřilce, který ho jde v lepším případě podvést, v horším případě zabít. Ze strachu se rozvinula noční můra, úzkost, panická ataka a...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům