Takže si to shrňme. Někdy stačí zformovat a nosit v hlavě oslabující představu – a sami se už staráme o to, že se bojíme. Bez ohledu na vnější okolnosti. Zvláštní formy strachu si však dokážeme vytvořit i jinak. A stejně zbytečně. Kéž Vám následující náměty pomohou nezapomínat na biblické Na začátku bylo slovo. Dobré slovo. Dobrá myšlenka. To všechno stojí na začátku Tvoření. Zatímco na začátku Boření je špatné slovo. Špatná myšlenka. A naše buď dobrá, nebo špatná práce s nimi.
Hádky
Je Vaším problémem to, že jste často prchliví? Necháte emoce, jak by řekl Jan Werich, cloumat svým majestátem? Nebo se snažíte držet zpátky, koušete se do jazyka, jen abyste druhému neřekli to, o čem víte, že by ho to zranilo, počítáte si v návalu momentálního hněvu i do deseti, jenže nakonec to přece jen ze sebe vypustíte a druhému to „natřete“?
Ještě následující sekundu máte radost, jak se Vám povedl „nejlepší proslov Vašeho života“, ale s dalším časem svého emocionálního výlevu stále více litujete, znovu víte, že jste to přehnali a že se posluchači buď budete muset pokorně omluvit, nebo o něj přijdete? Položili jste si někdy otázky: Proč si vlastně ve vztazích ubližujeme, když se ve skutečnosti máme rádi a potom nevíme, jak to vzít zpátky a opětovně se usmířit? Opravdu musíme být tak iracionální dinosauři?
Problém Nicoty
Viděli jste Nekonečný příběh? Vypráví o statečném chlapci Átrejovi, který se pokouší zastavit Nicotu. Ale nejde mu to, ačkoli s ní bojuje všemi silami. Nicota je špatná, negativní energie, která se ustavičně rozpíná. Neustupuje a Átrej dlouho nechápe proč. Až časem pochopí, že se Nicota rozšiřuje i proto, že on sám k ní přistupuje negativně – snaží se ji zabrzdit pomstou, hněvem a nenávistí. Jenže pak je pomsty, hněvu a nenávisti na světě logicky více…
Proto se to také jmenuje Nekonečný příběh. Není to jen pohádka pro děti, ale ponaučení rovněž pro dospělé. I oni totiž ve svých životech prociťují podobný nekonečný příběh, když si myslí, že to špatné dokážou zastavit stejně špatným nebo ještě horším. Už Mahátma Gándhí moudře řekl: „Tmu nejde ukončit tmou. Tmu jde ukončit jenom světlem.“ A na to přijde i Átrej. Zabije Nicotu LÁSKOU.
Problém šíření zla
Átrej tomu říkal šíření Nicoty. Psychologie tomu říká přenos/delegace zla. Negativní energie je totiž nakažlivá. Můžeme ji přirovnat k hnilobě nebo plísni. Třeba jste to také zažili. Koupili jste si v obchodě vaničku jahod a k Vaší smůle jste až doma objevili, že jedna z jahod je zkažená. Naštěstí další jsou zdravé. JSOU, to je přesné slovo. Zda BUDOU, o tom rozhodujete Vy.
Hniloba či plíseň, tak jako negativní energie nebo pohádková Nicota, mají specifickou vlastnost se POUZE ŠÍŘIT, nikoli ustupovat. Nemoc jedné jahody tak může záhy postihnout i jahody zbývající. Je to jen otázkou času a Vás, jestli to dovolíte.
Když vaničku jen tak necháte, zdravé jahody neuzdraví nemocnou. Ačkoli zdravých jahod je početně víc, zkáza vždy zvítězí – nemocné vždy poškodí to zdravé – bez ohledu na to, v jaké menšině konkrétní negace je.
Chápete? Negaci nikdy nesmíte nechat jen tak. Musíte s ní aktivně bojovat. Ne zlem. Stejně jako Átrej musíte pochopit, že zlo porazíte jen dobrem. Respektive tím, že zlo izolujete. Jako tu zkaženou jahodu. Promptně ji vyjmete z vaničky. Dáte-li ji stranou včas, nestihne nikomu ublížit.
Co s tou negativní jahodou bude? Zůstane o samotě, a tam si prožije svou karmu. Převedeno do mezilidských vztahů – jen na izolovaném toxickém člověku záleží, co s hnilobou ve svém nitru udělá. Zda ji odstraní ze své komunikace, či se dá zkázou zadusit.
Pamatujte Gándhího slova: „Jestliže cítíte, že Vaše slova nejsou lepší než mlčení, tak mlčte.“ Tím je řečeno vše. V mlčení, v rozhodnutí toxickou reakcí v komunikaci neublížit, je LÁSKA. Láska je, když NEUBLÍŽÍTE člověku. Byť byste MOHLI. Byť Vám dává důvody a náboje mu to ve zlém vrátit.
To všechno je láska. Nejen láska k druhému, ale i k sobě. Protože když pod tlakem negativních emocí podlehnete zlu, tak Vás to už za okamžik může mrzet a ničit. Doslova „žrát“ jako ta hniloba. Protože hniloby nemůže být méně, když se ji rozhodnete dál rozsévat. Hniloby může být méně jen tehdy, když to rozsévání naopak zastavíte. Teď a v sobě. Láskou místo zla. Mlčením místo ublížení. Objetím místo špatného slova.
Naslouchání toxickým lidem
Víte, co je gaslighting? V překladu plynové osvětlení. A v psychologii také forma psychické manipulace a citového zneužívání, jehož prostřednictvím manipulátor zkouší zasít pochybnost do své oběti. Typicky zpochybňuje její paměť, vnímání reality a zdravý úsudek. Užívá metody opakovaného popírání, zmatení, protiřečení, lhaní, znehodnocování a ponižování oběti, aby dosáhl její vnitřní destabilizace – a oběť na něm pak byla celkově závislá.
Ten pojem navázal na psychologii už v roce 1938 britský scenárista Patrick Hamilton. Na divadelní prkna a poté plátna kin uvedl dílo Gaslight. Ve filmu si hlavní postavu zahrála Ingrid Bergman. Ztvárnila citlivou důvěřivou ženu, kterou se její muž snaží systematicky přesvědčit, že je nemožná. Schválně mění intenzitu plynových světel v jejich domě a přesvědčuje ženu, že si tyto změny pouze představuje a vsugerovává. Drsnou manipulací ji nakonec dovede k pocitu, že její rozum nefunguje správně a jeho lži jsou pravda. Hamiltonovou finesou je psychologická myšlenka, že osoba s přirozenou empatií neočekává, že osoba jí blízká může být naopak tak sobecká. Tím se vracíme k problému projekce.
Prosím, udržujte si kritické myšlení, kdykoli se k Vám někdo bude chovat přehnaně dobře či přehnaně špatně. Nemusí to být o Vás, ale o jeho motivech. Nesuďte lidi na základě vlastní povahy – jen proto, že Vy byste se na místě druhého zachovali starostlivě, on se tak zachovat nemusí. Stejně tak si připomínejte, že existují lidé, kterým se nezavděčíte, ať už se jimi řídíte, nebo neřídíte. Kdo na Vás chce najít důvod, proč jste zlí, ten ho najde, byť se budete snažit být úžasní. Nebo mi ještě nevěříte, že ať uděláte cokoli, nemusí to být správné?
Malá psychologická ukázka: Dřete v práci od úsvitu do setmění. Slyšíte: „Vždyť nemáš žádný život!“ Pracujete tedy jenom omezeně. „Takhle v životě ničeho nedosáhneš a nic nebudeš mít!“ Nepracujete tedy vůbec. „Pijavice, lehkoživko, darmožroute!“
Anebo: Bydlíte se svými rodiči. „Odporné, necháváš se živit?“ Bydlíte tedy v podnájmu. „Hloupost, cizímu dáváš peníze?“ Bydlíte tedy ve vlastním bytě. „Hazard, do smrti ho nesplatíš!“
Anebo: Jste v pozici zaměstnance. „Chudáčku, dáváš se vykořisťovat?“ Přejdete tedy do pozice podnikatele. „Bídáku, vykořisťuješ druhé?“
Anebo: Pořídíte si auto. „Pitomost, kup si raději byt.“ Nepořídíte si tedy auto. „Pitomost, kup si ho.“
Anebo: Létáte na dovolené. „Je vidět, že nevíš, co s penězi…“ Nelétáte tedy na dovolené. „Je vidět, že nemáš peníze…“
Anebo: Zveřejňujete fotografie na sociálních sítích. „Rád poutáš pozornost, co?“ Nezveřejňujete tedy nic: „Něco skrýváš, co?“
Anebo: Jste sami. „Nikdo Tě nechce?“ Najdete si tedy vztah. „Stejně Ti to nevydrží.“
Anebo: Přiberete. „Z toho budeš mít zdravotní potíže.“ Tedy zhubnete. „Z toho budeš mít zdravotní potíže.“
Anebo: Máte děti záhy. „To je nezodpovědné.“ Máte děti později. „To je nezodpovědné.“ Máte dětí hodně. „To je nezodpovědné.“ Nemáte děti vůbec. „Takže jsi ke všemu neplodný?“
Záleží Vám na Vás, nebo na druhých? Na své pohodě, nebo na něčí nepohodě?
Už jste přišli na to, jak být ŠŤASTNÍ V TOMTO SVĚTĚ? Už chápete, proč NEMÁ SMYSL MÍT STRACH Z REAKCÍ DRUHÝCH? Tak ještě jednou: Pokud hodláte mít strach z toho, co si o Vás druzí řeknou či pomyslí, pak budete snadnou obětí těch, kdo si na Vás budou zkoušet svůj gaslighting.
A zárukou štěstí je co nejméně se trápit tím, co nemůžete ovlivnit. Sem patří i druzí lidé. Fixujte: Neovlivníte to, JACÍ JSOU LIDÉ KOLEM VÁS. Ovlivníte jen to, JACÍ LIDÉ JSOU KOLEM VÁS. Že v těch větách nevidíte rozdíl? Tak ještě jinak: Neovlivníte to, jací jsou lidé uvnitř. Ale ovlivníte to, jací lidé tvoří Váš kruh. I to dokáže v životě ovlivnit míru Vašeho strachu, anebo míru lásky, kterou cítíte nejen ve vztazích, ale i sami v sobě.
Pochybnosti vinou minulosti
Skutečně mám po svém boku spřízněnou duši? Nebo se jenom zadávám (znovu) pro někoho, kdo mě časem zklame, a já si (opět) vyčtu promarněné roky?
Je mou spřízněnou duší spíše tento, anebo tamten člověk? Pro koho z nich se mám rozhodnout?
Mám se vrátit k této osobě? Bylo-li mi s ní krásně dříve, jaká je naděje, že se i po letech odmlky náš krásný vztah obnoví a bude dlouhodobým a hlavně ZDRAVÝM?
Pouze tři z mnoha pochybovačných situací, v jakých se můžete ocitnout. A těmito nebo podobnými otázkami váhat nad správným rozhodnutím.
Nejisti si budete tím víc, čím silnější jste v minulosti měli pocit, že již jste nalezli spřízněnou duši. Ale pak jste byli zrazeni a opuštěni. Nechápete, kdo vlastně spřízněnou duší je. Přitom to je definičně jednoduché: Spřízněnou duší je ten, kdo nikdy neodchází.
Můžete padnout na dno, vážně onemocnět, být vláčeni bahnem, a spřízněná duše PRÁVĚ PROTO zůstane. Všimněte si: PRÁVĚ PROTO. Ne PŘESTO. Spřízněná duše PRÁVĚ TEHDY za Vámi sestoupí do bahna – ne proto, že by snad milovala bahenní lázeň, ale proto, že NEDOPUSTÍ, abyste v tom bahně zůstávali SAMI.
Z toho je patrné, že základním znakem vztahu spřízněných duší je sdílení. A to nejen toho příjemného, ale i nepříjemného. Spřízněná duše totiž cítí, že sdílením se dobré násobí a zlé půlí. Sdílená radost se stává dvojnásobnou a sdílená starost poloviční. I to je důvod, proč spřízněnou duši všichni POTŘEBUJEME. Je nám s ní LÉPE, než kdybychom zejména na to špatné zůstávali SAMI.
Co když je ale dosavadní souznění jen důsledkem počáteční zamilovanosti? Co když máme na očích ten její růžový šátek a všechno vidíme pouze růžově – jen přednosti, žádné nedostatky druhého? Co když milujeme pouhou představu o člověku, jenom masku, kterou si na začátku vztahu nasadil – a jednou budeme šokováni jeho skutečným charakterem, ukrytými mindráky, reálnou tváří, jež se právě v nejméně vhodné, těžké době naplno projeví? Jak už nyní poznat, kdo bude jednou kamarádem do deště – naše rány léčit a uzdravovat, ne je naopak způsobovat a prohlubovat?
Test spřízněných duší
Možná jste na vážkách proto, že někdo už zklamal Vaše očekávání, jenže nyní tvrdí, že to chce napravit. Možná Vás obelhal, podvedl, ale touží se vrátit. Možná Vám hodně ublížil, avšak žádá o další šanci. A Váš strach je spjat s otázkou: Vyplatí se mu ještě jednou věřit?
To je Vaše dilema: „Je to moje spřízněná duše, anebo není?“ Zvláště, zvýrazňuje-li Vaši nejistotu Vaše láska: Druhého milujete, a současně se už vztahu bojíte, přinesl-li Vám dosud bolest.
Co ale naopak strach ze zmeškané příležitosti? Co strach ze vzdálení spřízněné duše, kterou jste pohrdli, a dojde Vám to v lepším případě až později, v horším až příliš pozdě? Pojďme tedy tento strach rozmělnit za pomoci prefrontálního kortexu, soustředění na důležité otázky.
První okruh: Proč o vztahu pochybuji?
Proč uvnitř nemáte jistotu? To může znamenat buď to, že v současném vztahu NEJSTE SPOKOJENI, nebo si v sobě nesete POCHYBNOST Z MINULOSTI. Neboli: Nemáte minulost tak docela uzavřenou. A nemusí být divu.
Ublížil-li Vám dříve někdo, koho jste milovali, ba s kým jste měli nádherný vztah, a teď prožíváte s jiným protějškem podobný vývoj, Vaše podvědomí může sklouznout k přirozené obavě: „Co když se zopakuje totéž?“
A tak volme nejprve tříotázkový ROZSTŘEL, ať pochopíte, kde se nacházíte a proč. Psychologie tomu říká bottle-neck – vstupní hrdlo láhve, jímž už některé páry ani neprojdou dál. Pokud jim na vzájemném vztahu záleží, měly by se snažit pochopit proč:
1. Proč nejsou mé potřeby ve vztahu uspokojeny?
Lidé, kteří neznají mou práci, si někdy myslí, že mé poslání je buď udržet lidi pohromadě, nebo je rozdělit. Ne. Snažím se jim pomoci hlavně pochopit jejich vlastní Já a jejich nejbytostnější touhy a dovést je k pochopení, zda jsou vůbec schopni naplnit své potřeby v daném vztahu.
Primárně tedy neřeším jenom jejich partnera (to, zda je schopen pomoci naplnit jejich potřeby ve vzájemném vztahu), ale také jejich vlastní schopnost například o svých touhách promluvit, nebát se ozvat, jestliže nejsou uspokojovány, a hlavně zda tito lidé mají v sobě (psychologicky řečeno) „dostatek faktorů zpracovatelnosti a proveditelnosti“. Těžká slova, že?
Mezi vztahy, které fungují, a vztahy, jež nefungují, je fatální rozdíl právě v míře zpracovatelnosti a proveditelnosti. Zpracovatelnost je schopnost nechat na sebe zapůsobit partnera tak, abychom chtěli provést žádoucí změny (zda jsme „zpracovatelní“). Proveditelnost je pak naše schopnost tyto změny reálně provést – uspokojit potřeby druhého. A totéž samozřejmě potřebujeme od svého protějšku ve vztahu k našim potřebám – i on musí být zpracovatelný a schopný provedení.
Otázka, proč nejsou Vaše potřeby uspokojeny, tak může být zodpovězena i Vaší sníženou schopností zpracovat druhého, respektive jeho neschopností nechat se zpracovat, potažmo jeho neschopností provést to, co by třeba i provést chtěl.
2. Kde konkrétně se zadrhávám?
Americký psycholog Abraham Harold Maslow popsal v roce 1943 hierarchii lidských potřeb. Ty seřadil odshora nahoru podle toho, jak se v člověku vyvíjely. Maslow byl přesvědčen, že pouze uspokojení nižších potřeb je předpokladem toho, aby u člověka vůbec mohly nastoupit vyšší potřeby a mohly být také uspokojeny.
Maslowova pyramida potřeb má pět pater. Odspodu se odrážíme od režimu přežití (základní potřeby) přes režim zajištění (potřeba bezpečí a jistoty) k režimu skupinového zapojení (potřeba lásky, přijetí, sounáležitosti) a režimu uznání a úcty (potřeba ocenění) až k vrcholnému režimu osobní naplněnosti...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům