Když před kýmkoliv z módního průmyslu řeknete KARL, není mnoho lidí, kterým by se nevybavila ikonická tvář Karla LAGERFELDA. Už během svého života se stal módní ikonou. Kde čerpal inspiraci? Co pro něj znamenal úspěch, jak vnímal slávu? Jak mu jeho myšlení nedovolilo nikdy přestat? Jak překonával sám sebe? Jakou inspiraci si odnesete z jeho životní cesty?
Neměň časy, měň sebe
Karl Lagerfeld si sňal tmavé brýle, přivádějící jeho kočku k vzteku, a sehnul se pro ni. „Je krásná, viďte?“ pohladil ji. „Spí tady na posteli. Když v noci vstoupím a rozsvítím lampu, odejde, prudké světlo nenávidí. Podívejte, jak to vyřešila. Má vyležené místo mimo světelný kužel, ve stínu. Choupette je chytrá.“ Zvedne ji do náručí a její modré oči okamžitě zbystří Karlovu pracovní židli. „Tam je přes den nejraději. Proto mám někdy problém pracovat doma, odmítá mi uvolnit místo. Pokud ji nepřesvědčím, musím pryč z bytu.“
Choupette si hýčkal. Připomínala mu první nezbytnou dovednost, kterou k úspěchu potřeboval – umět se přizpůsobit. „Nikdy neříkejme, že něco, co je součástí přítomnosti, je hrozné. Přizpůsobit se je NAŠÍM úkolem, nikoli úkolem doby… I když máme chuť říkat ,staré dobré časy‘, dokonce i když pro nás takové byly, neříkejme to. Spíš hledejme způsob, jak se dobře cítit v přítomnosti,“ zdůrazňoval Karl Lagerfeld. „Zkrátka pokud nám nevyhovuje to, co se v našem životě momentálně děje, vyviňme úsilí a změňme to, jinak svůj život předčasně strkáme do odpadkového koše.“
Ilustroval to na příkladu Chabrielle Chanel, přezdívané Coco, zakladatelky francouzské
značky, pro kterou sám navrhoval déle než pětatřicet let. „Coco Chanel si v žádné době nestěžovala. Dokázala být úspěšná a vlivná v osmé nebo deváté dekádě svého života, stejně jako když byla třicátnice a zničehonic se rozhodla změnit pánské spodní prádlo tak, aby jej muži mohli nosit pyšně – třeba i na veřejnosti jako moderní svršek.“
V každém věku buď jsi, anebo nejsi
Stejnou filozofii uznával i Karl Lagerfeld. Rodák z Hamburku, který na pařížskou scénu vstoupil v padesátých letech, byl i proto do své smrti adorován hollywoodským mládím. „V každém věku platí, že buď JSI, anebo NEJSI. A to dobře věděla i Coco Chanel, která v jednasedmdesáti letech přišla s moderními žakety. A když jí bylo sedmaosmdesát let, pracovala do pozdní sobotní noci, pak ze studia odešla do svého apartmá v hotelu Ritz a v neděli byla po smrti,“ vzpomínal Karl Lagerfeld. „Práce byla smyslem jejího života a věk pro ni nehrál žádnou roli.“
Tím částečně odpověděl na spekulace ohledně jeho rodného listu. Podle Wikipedie se narodil v roce 1933, podle vlastní biografie v roce 1938. On sám necítil potřebu cokoli potvrzovat nebo vyvracet. „Dokud žiju, posouvám se vpřed. Ale určitě ne kvůli popularitě. Sláva je jako pěna ve vaně. Když si na ni chceš sáhnout, zjistíš, že zmizela, že neexistuje.“
Vzpomínám, jak se hořce usmál. „Víte, co je sláva? Ječící lidé, když jdu přes ulici. Křečovité grimasy před displeji mobilních telefonů, jak se rychle snaží udělat selfie. Těžko se mi jde do divadla nebo do kina, mám problém i přejít chodník od svého auta do sídla Chanel. Jednou jsem si oblékl starou čepici a ošuntělý kabát. Potřeboval jsem jít za svým poradcem, jehož kancelář je poblíž mého fotoateliéru. Po pár krocích na ulici mi někdo francouzsky povídá: ,Alors, on se deguise?‘ (Tak Vy chodíte v převleku?)“
Karl Lagerfeld krčil rameny. „To je daň za to, že JSTE. Dopředu se na to připravte. Jedno rčení říká: ,You can have butter or the money; but not the butter and the money.‘ Vždycky je to buď, anebo. Něco za něco. Vše najednou mít nemůžete.“
Výsledek Ti dělá jméno
Jen pro francouzský Chanel vymýšlel osm kolekcí do roka. A to nepočítám jeho tvorbu pro Fendi, italskou značku, se kterou spolupracoval mnohem déle, ale tolik se to neví – její kreace totiž nenesly jeho jméno.
„Jak přemýšlím, když se soustředím na práci? Předně vím, že v dnešním módním průmyslu existují návrháři, kteří si myslí, že sami jsou důležitější než jejich práce. Ne, pro mě není důležité logo. Dokonce ani marketing. Vždyť já nemám ani žádné lidi v marketingu. Snažím se prostě vytvořit něco skvělého a pustit to do světa, aby to lidé viděli a zamilovali si to. To
je podstata, to dělá jméno. Výsledek dělá renomé, logo ne.“
Tím Karl Lagerfeld objasňuje i to, proč se nenechá zpomalit, natož zastavit sebeuspokojením. „Nepřipouštím si žádné zásluhy za to, co jsem kdy vytvořil, nezajímá mě minulost. Jediné, na čem v módě záleží, je ,ta příští‘ kolekce. To mě pohání správným směrem.“ A také to z Lagerfelda dělá někoho na způsob Coco Chanel. Není náhoda, že se tato dvě jména spojila. „Když tvořím, nemám před očima konkrétní generaci. Nepřemýšlím tak, že bych si řekl, že například dnes tvořím pro mladé. Protože kdybych tvořil jen pro mladé, pak ty, pro které tvořím, záhy ztratím – mladí totiž stárnou. Proto tvořím pro každou generaci.“
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům