Moje práce obnáší řešení bohužel i spousty ZBYTEČNÝCH trápení.
Jako bylo to Alešovo.
Užíral se mlčením své přítelkyně.
Znali se krátce, na dálku a jemu nešlo do hlavy její zvláštní chování.
„Pošle mi SMS zprávu, jestli bych nestál o společný víkend. Jestli nechci na koncert nebo do kina. Odepíšu ano, samozřejmě – a ona už nereaguje. Ani telefon mi pak nevezme. Nebo po krásném společném čase několik dní nenapíše. A když jí napíšu já, ona mi několik dalších dní neodpoví. Už jsem se bál, že to bude lehká holka, nejméně pět kluků na každém prstě a nestíhá, neví, s kým randit dříve. Ale její kamarádka mi prozradila, že naopak pořád sedí u mobilu a ČEKÁ, AŽ JÍ NAPÍŠU. Proč nenapíše nebo neodepíše, když si psát chce?“
Dnešní doba přináší tlak na sebevědomí. Trh, a to i s lidskými emocemi a soutěživostí, se globálně otevřel.
Sociální sítě umožňují živě sledovat, kdo je oblíbenější, schopnější, úspěšnější než já. Lidé si poměřují počty lajků, followerů a někoho trýzní, jak jiní mají „lepší život“, jak se mnohem více „baví“, co „michelinského“ právě obědvají a jak jsou „šťastní“, jak „luxusně“ cestují.
Podle většiny sebeprezentačních příspěvků na sociálních sítích by to tedy měla být doba plná štěstí.
Problém je, že to štěstí je právě vinou narušeného sebevědomí jen málokdy skutečné, většinou je nakaširované.
Mnozí sebevědomě oslabení lidé tak zbytečně způsobují komplexy jiným sebevědomě oslabeným lidem.
Mezi mé klienty patří řada influencerů. Potřebují terapie, protože mají úzkosti z každého svého příštího příspěvku, z reakcí, hejtů. Nezvládají život tak lehce, jak dávají najevo, a štěstí jim akutně chybí. Pokaždé jim říkám: „Není divu, když vnitřní sílu hledáte na síti. Vnitřní sílu musíte hledat uvnitř, ne venku. Stejně jako lásku, štěstí, vyrovnanost.“
Také Aleš se trápil zbytečně. Nevěděl, čemu se říká zeď. Mlčení je jako zeď, která komunikačně rozděluje dva lidi. Jenže existují jedinci, kteří v zoufalství sami stavějí zeď, a to proto, aby se přesvědčili, zda na druhé straně stojí někdo ochotný tu zeď zbořit. Chápete? Ten jedinec sedí ve svém vlastním vězení a čeká na vysvobození.
Zeď se vytváří různými formami mlčení – například předstíraným nezájmem nebo předstíranou zaneprázdněností. Promiň, já mám tolik známostí, že o ně zakopávám – toto si máte myslet. Máte se bát, trápit se, snažit se bojovat a dobývat, neboť osobě za zdí, která ve skutečnosti tak napjatě čeká na každý Váš ŠŤASTNÝ či NEŠŤASTNÝ projev, to pak zlepší sebevědomí. To si to alespoň myslí. Ve skutečnosti tím sebevědomí odepisuje. Protože ho vkládá do Vašich rukou. Vaše sebevědomí nikdy nesmí skončit v cizích rukou.
Nikdy se nesmíte stát emočně závislými na cizí pochvale, cizím ocenění ani cizí kritice a cizím odsouzení. Pokud se totiž Vaše sebevědomí bude měnit dle toho, jak s Vámi druzí zacházejí, tak Vás to o svou moc nad sebevědomím naopak připraví. Vaše sebevědomí bude ovlivňovat momentální nálada a rozmary jiných, to, zda Vám zrovna chtějí ubližovat, trápit Vás, srážet Vás – a to třeba i právě proto, aby si sami „zlepšili sebevědomí“.
Sebevědomí je vnitřní věc – vědomí sebe sama. Znamená uvědomovat si, kdo jsem, co znamenám, co dokážu. Co mi nemusí říkat někdo druhý, protože já vím, jaké jsou moje přednosti i nedostatky. Ano, sebevědomí obnáší znát i své slabiny. Sebevědomí je svým způsobem druh upřímnosti. Alešova dívka ve skutečnosti pochybovala – o sobě, o tom, že ji Aleš miluje. Ne proto, že by jí to Aleš dával málo najevo, ale že jí to málo dávali najevo lidé v minulosti. Chyběla jí vnější láska. A tak ji hledala, ba stávala se na vnější lásce závislou. Nevěděla, jak si o ni říct ani zda si ji zaslouží.
Nepochopila, že když nám chybí láska zvenčí, musíme ji hledat uvnitř. I to znamená dojít k sebevědomí, sebelásce, sebedůvěře, sebehodnotě. Jaké maličkosti pomáhají?
Očista těla
Toto je Chai, thajsky jeho křestní jméno znamená vítězství. Chai mi jako první vysvětlil, jak je nutné objevit v sobě svobodnou sebedůvěru. Víru v sebe sama spojenou s vědomím, že mám právo na realizaci a zkvalitňování svého života. Že mám svůj vnitřní život ve svých rukou, a tudíž mohu v každém okamžiku najít rovnováhu a naplno pak prožít každý okamžik. Ze školy jsem věděl, že lidské tělo je svým způsobem dokonalé dílo.
Tento biologický stroj je seřízen tak, aby v něm za každou cenu byla nastolována homeostáza, rovnováha vnitřního prostředí. Právě k tomuto účelu slouží imunitní odezva organismu, všechny procesy vylučování z těla i celý metabolismus. Všechno je ovšem řízeno mozkem, který ví, jak má být tělo v konkrétní situaci nastaveno, tedy jak se přiblížit rovnováze, slučitelné s přítomnými podněty.
Očista těla
Pokud například střeva obsahují příliš odpadních látek (trávená potrava neodchází z těla), dostávají se tyto látky do krevního řečiště, a tím vychylují vnitřní prostředí z rovnováhy.
Ájurvéda pro to používá agni, takzvaný trávicí oheň. Odstraňuje toxiny z trávicího traktu a organismu.
Očista pomocí agni ovlivní pochopitelně i další systémy. Třeba plíce, které čistí organismus odstraňováním hlenů z dýchací soustavy. Plíce jsou detoxikačním orgánem při nádechu a výdechu. Řídí je dýchací centrum, které reaguje na pH (kyselost či zásaditost) krve, tedy i složení krve. Plicím, potažmo dechu samotnému svědčí pohyb. Pomáhá rozvádět kyslík v těle a naopak odvádět oxid uhličitý z těla.
Očista léčí rovněž játra, malou chemickou továrnu v našem organismu. Ta zpracovává a vylučuje nejrůznější látky, a hlavně jede nonstop. Játra nám pomáhají zregenerovat i napravit škody, které jsme, třeba i nevědomě, způsobili svému tělu.
Vyčerpanost jater, tohoto hlavního orgánu látkové výměny, naznačuje zhoršené vidění, sklíčenost, smutek, únava. Proto si ještě před návštěvou lékaře přiznejte, jak k sobě přistupujete sami.
Podíl na udržení homeostázy, regulaci metabolismu a odezvě organismu na stres má také hormonální (endokrinní) systém. Stimulantem štítné žlázy je jóga, a to v řadě ásan (nejlépe svíčka či pluh). Aby bylo jasno: Štítná žláza ovlivňuje fungování metabolismu základních živin a jejich efektivní využití.
Nejen jógová praxe, nýbrž jakýkoli pohyb je velkým pomocníkem toku lymfy. Ta pomáhá v odplavování zplodin metabolismu.
U lymfatického systému se zastavím. Uvědomme si, že jeho jemné cévky jako pavučina protkávají celý organismus. Místy se sdružují do silnějších cév. Tudíž lymfa nejen posbírá, ale i odvede z těla všechno, co odejít má. Lymfatické uzliny tento odpad tlačí do krevního řečiště. Tím je lymfa vázána na játra, ledviny, vylučovací orgány. Znamená to, že je-li tok lymfy pomalý, zůstávají v celém těle škodlivé látky delší dobu, než je dobré. Pohyb, kterým lymfu podpoříme, spustí pocení, jímž se škodliviny vylučují. Zároveň se aktivují ledviny, které kontrolují úroveň hydratace organismu. Všechno se pak odrazí na kvalitě spánku, soustředění a schopnosti nechávat věci s nadhledem plynout.
Očista mysli
Tělo je pochopitelně úzce spjato s myslí. Není-li nám fyzicky dobře, zhoršuje to i naše přemýšlení. Naopak trápíme-li se, projeví se to dříve či později na těle.
Co s tím?
Chai je rybář. Někdo by řekl: Zabíjí ryby. Jenže on ryby jí. Díky rybám ŽIJE. Proto Chai říká, že předpokladem úspěšné očisty je nezaujaté nastavení svého myšlení. Učit se nehodnotit, přijímat věci, jak jsou.
Souzení podle něj zdržuje, obírá o přítomnost, kdežto vnímání přítomnosti je pro očistu člověka (a nakonec i úspěch) rozhodující.
„Život přináší rychlé zvraty. Situace se proměňují nejen náhle, ale i takovým způsobem, jak si nepředstavujete spokojený život.
Proto pomáhá být pouhým pozorovatelem, JEN BÝT, nesoudit, abyste byli schopni plně vnímat svou cestu, a přitom stále dovedli rozlišit svůj úkol, jenž vychází zevnitř. Nebo abyste rozpoznali hru ega, které si s Vámi rádo hraje.“
Chai tvrdí, že pak je mysl nezastřená úspěchem ani neúspěchem. „Budete totiž v procesu přijímání věcí a situací takových, jaké jsou. I tak se v mysli mohou objevit nejrůznější myšlenky a zlé emoce. Nechte je být. Než se jimi trápit, raději se nadechněte a vydechněte a dovolte si odstup.“
Jak funguje agni
– Trpíte-li pomalejším metabolismem, přidávejte si do jídla stimulující koření jako černý či kajenský pepř, zázvor, kmín, skořici, kardamom, kurkumu, chilli papričky.
– Jíte-li až příliš pálivé, kořeněné a kyselé pokrmy, které v těle NAOPAK ZVYŠUJÍ prvek ohně, a mohou tak spálit psychosomatickou rovnováhu (projeví se zvýšenou agresivitou a podrážděností), zchladí Vás potraviny s mírnými vlastnostmi jako rýže, mléko, kokosový olej či bylinné čaje z máty, fenyklu, koriandru, citronové trávy.
– Proces trávení, rozdělený do šesti fází, začíná v ústech, kde potrava při kontaktu se slinami získává chuť. Už ta ovlivňuje individuální rovnováhu a naše psychosomatické zdraví. Některé látky jako sacharidy se tráví už v této fázi.
Následné trávení probíhá na třech úrovních – v žaludku, tenkém a tlustém střevě. V žaludku se nejprve tráví jednoduché cukry (proto se této fázi říká sladká), které se uvolňují do krevního oběhu a zvyšují hladinu cukru v krvi.
Nato se v žaludku zpracovávají proteiny za účasti enzymů a žaludečních kyselin. Je-li výstelka žaludku narušená, může docházet k pálení žáhy, vředům a gastritidě. Proto se této fázi říká kyselá.
Ze žaludku se částečně strávená potrava přesouvá do dvanáctníku – první části tenkého střeva. Zde se smíchá se zásaditou žlučí a slinivkovými enzymy. Protože kyselá povaha potravy se zde mísí se zásaditým prostředím, vznikají sůl a voda. Jídlo se stává slaným, což pomáhá trávení tuků a bílkovin.
Nastupuje další fáze v lačníku, druhé části tenkého střeva, spojené s pálivou chutí. Přítomnost vzduchu živí tvorbu plynů, které spustí střevní peristaltiku. Ohnivý prvek pálivé chuti také zvyšuje teplotu a krevní oběh.
Pátá fáze probíhá v kyčelníku – poslední a nejdelší části tenkého střeva, která je díky stále přítomné části žluči hořká a pomáhá tu vstřebávat velké množství živin. V šesté, svíravé fázi trávení v tlustém střevě dochází ke vstřebávání vitaminů, minerálů a vody a zpracovávají se zahuštěné odpadní látky, aby mohly být vyloučeny.
Pokud Vás zajímá působení přírodních zdrojů na lidský organismus, za chvíli Vám představím jeden úžasný lokální lék, který můžete sbírat na našich loukách…
Jak pomoci vědomí
„Vědomí,“ říká Chai, „skýtá potenciál pro každý zážitek. Ovlivňuje, co teď prožíváte i jak o tom smýšlíte.“
Vědomí je podle něj momentální fyzická zkušenost těla, doplněná o proměnlivé pohyby myšlení, emoce, představivost. A tomu všemu pak říkáme svět.
Svět tedy, jak vysvětlil Chai, není jen odraz naší zkušenosti (co se kolem nás děje), ale také jak si zaznamenané prožitky vykládáme.
To znamená, že vědomí je místo, kde se vytváří naše životní realita.
– Okolní svět si představme jako skálu. Můžeme z ní vytěžit kámen.
To, jaký je, záleží na skále. Ale to, co z kamene vytvoříme, je o nás.
Přeneseno do života: To my rozhodujeme o tom, zda vůbec vnímáme barvy, tvary, jak interpretujeme své vztahy. Nelíbí-li se nám náš prožitek, můžeme ho s jedinou myšlenkou změnit, a tím i změnit realitu, kterou si sami promítáme.
– V každé životní situaci jsme to my, kdo ji hodnotí a jak. Uvědomme si, že mysl má prakticky nekonečné možnosti kreativity, je nepřeberným zdrojem rozmanitých myšlenek, může vydat lecjaké rozhodnutí. Jsme nejen příjemci, ale i tvůrci zákona přitažlivosti. Ptejme se, proč je naše vědomí takové a co pro změnu děláme.
Dary mateřídoušky
Rozhlížíme-li se v těžkých chvílích kolem sebe pro pomoc, měli bychom i opustit lidský svět. Bylinky jsou totiž jak záhada, tak zázrak.
Bylinkáři tvrdí, že na světě není bylinka, která by na něco nápomocného nebyla. A dnešní doba je skvělá tím, že se k bylinkám vracíme a hledáme v nich tu moc, kterou lidové léčitelství zná odpradávna.
Snad všichni víme, že na pokojný spánek je meduňka, na noční slzy levandule, na kašel jitrocel nebo podběl, na horečku bez a lípa, na bolavé břicho fenykl či kmín. Jako děti jsme mívali možnost vypravit se s prarodiči na zahrádku nebo louku k lesu a poznávat květiny, keře a stromy – babička s dědečkem tyto vědomosti měli. Je proto smutné, když v současnosti lidé s bolem v srdci nebo hlavě procházejí kolem fialových luk a nevidí řešení. Přitom je před nimi. Víte, čeho je schopna mateřídouška?
Na pohled je to křehká až éterická rostlinka. Uvnitř je však silná. Obě vlastnosti bychom mohli vztáhnout na sebe. Musíme však umět mateřídoušku pochopit a využít.
Latinsky se jmenuje Thymus. To prozrazuje, že patří do rodiny tymiánů. Tymián pochází ze Středomoří, a také proto je mateřídouška schopná růst i na suchých, nehostinných místech; jen tak něco ji nezlomí. To potřebujeme také, že?
Když mateřídoušku omylem pošlapete, neublížíte jí. Naopak rozvoníte její úchvatné silice.
Co však vyhledává, je slunce. Saje z něj energii.
Nakonec i v tom je nám příkladem.
Mateřídouška je však především lék.
Jmenuji jen 7 jejích benefitů:
- pročišťuje a posiluje vnitřní orgány
- dezinfikuje trávicí trakt
- pomáhá při vnitřních tlacích – nadýmání, žaludečních problémech, ledvinových kamenech, průjmech, zánětech močových cest i menstruačních trápeních
- účinně působí na rozpouštění hlenů a podporuje jejich vykašlávání
- zklidňuje psychiku, zahání smutek a špatnou náladu
- mírní bolesti hlavy, odbourává nervozitu a nespavost
- prospívá i zevně – při opuchlinách, otocích a zánětech na kůži
Najdete-li někde mateřídouškovou louku, prosím, nejprve přimějte včelky a broučky, aby uletěli.
Pak se na ten fialový koberec položte zády.
Zavřete oči a dýchejte. Pěkně zhluboka. Uvědomujte si, že inhalujete lék.
Mateřídoušku však můžete využít i jinak.
Pro mateřídoušku ale nemusíte jen na louku. Vysadit si ji můžete i doma na balkoně a za oknem v květináči. Pamatujte, že ustojí suché prostředí. A benefity pak máte nadosah.
Z tohoto fialového medikamentu si pak můžete vyrábět mateřídouškové máslo nebo koření – mateřídouška má v tomto směru podobné využití jako tymián. Dává se do pečených mas, olejů, sirupů, čokoládových pralinek i na ryby.
Tak už víte, proč stojí za to chodit do přírody i jaký lék si z ní lze odnést?
Přidejte tedy k pohybu (viz předchozí očista těla a mysli) další úkol: učit se nakládat s dary přírody.
Jakými způsoby čerpat benefity mateřídoušky
ČAJ z mateřídoušky:
Natrhejte si hrst. Zalijte ji horkou vodou. Nechte chvíli vyluhovat.
A můžete užívat!
Co když není léto? Mateřídoušku, tak jako tymián, si můžete i nasušit. Vydrží Vám pak celou zimu.
Mimochodem, jak prozrazuje název, mateří douška byla původně určena dětem. Staré pověry praví, že čaj z mateřídoušky přinášel zejména nejmenším dětem krásné sny a prý je chránil před návštěvami zlých víl, které s sebou přinášejí noční můry. Já však myslím, že klidný spánek si zaslouží i dospělí, co říkáte?
KOUPEL z mateřídoušky:
Je to relax v „naředěném čaji“.
Namočte 200 gramů nasušené mateřídouškové natě do 4 litrů studené vody a nechte půl dne odstát. Poté tento výluh zahřejte a přilejte do vody ve vaně.
Koupel by měla trvat 20 až 25 minut. Pak se neutírejte, jen se zabalte do osušky. Někam si lehněte a nechte na sebe působit uklidňující účinky. Nejlépe hodinu.
Mateřídouškovou koupel oceníte zvláště před usnutím. A pozor, uklidňuje i hyperaktivní děti! Kromě toho napomáhá v chřipkových obdobích, posiluje organismus v boji proti častým ekzémům a zdárně působí při rýmě.
SIRUP z mateřídoušky:
Nemusíte pro něj nikam do zdravé výživy. Natrhané květy mateřídoušky jenom mírně pokropte vodou. Do uzavíratelné sklenice pak střídavě vkládejte květy a třtinový cukr, květy a třtinový cukr, květy a třtinový cukr. Každou vrstvu stlačte. Navrch nasypte třtinový cukr. Plnou sklenici uzavřete a postavte na místo, kam dlouho svítí slunce. Ideální je parapet u okna orientovaného na jih. Směs nechte zrát 20 dní. Potom šťávu vymačkejte přes plátýnko, přilijte 150 ml vody, mírně zahřejte a máte hotovo. Účinky jsou podobné jako u třech předchozích případů.
OLEJ z mateřídoušky:
Mateřídouška v podobě tělesné kosmetiky je vhodná hlavně na mastnou a problematickou pleť.
Mazací olej si vytvoříte snadno.
Bylinky nasbírejte za plného slunce. Volně je vsypte do lahve a zalijte pokud možno kvalitnějším olejem (nejlépe olivovým nebo slunečnicovým, v každém případě však za studena lisovaným). Hladina oleje by měla sahat přibližně tři prsty nad zalité rostliny.
Načež dva týdny čekejte. To je vše. Olejem pak potírejte místa trápená revmatismem, svalovou únavou, kožními plísněmi a podobně.
VONNÝ POLŠTÁŘEK z mateřídoušky:
Nepodceňujte jeho schopnosti. Pomáhá při břišní kolice, zánětu trojklanného nervu, bolesti zubu nebo ucha. Prospívá však i k příjemnému snění.
Jak si jej vyrobit?
Vezměte bavlněný či lněný polštářek. (Vyhněte se umělému vláknu.) Napěchujte dovnitř sušené byliny a může jít i o směs – kromě mateřídoušky se hodí řebříček, heřmánek, levandule, dobromysl, máta. To je všechno. Vlastně ještě jedna důležitá rada: Před použitím nezapomeňte polštářek jemně promnout a zahřát. Silice se uvolní.
A už můžete čerpat energii…
Orientace v mapě
Občas je dobré zastavit se a podívat se na život z jiné stránky. Naruší to zažité mentální mechanismy. Je to jako vylézt na strom a zjistit, zda vůbec jdeme správnou cestou. Jako poodstoupit v galerii od obrazu, u něhož nám není jasný smysl jistého detailu. Právě odstupem je možné pochopit malbu v celku.
Kdo mě zná, ví, že nemám rád řeči o „špatné době“. Zaslouží-li si dnešní doba přívlastek, pak dynamická. Všechno se rychle mění, vyvíjí a posouvá. Ale nejen špatným směrem. Pohled na přítomnost totiž ovlivňuje i naše myšlení. Někdy se stačí jen ohlédnout do minulosti…
Ještě před sto lety Edison a Tesla soutěžili o to, kdo dříve elektrifikuje svět.
Do toho Ford teprve přišel s automobilem.
Nyní už máme své mobily a jsme tak digitálně a roboticky propojeni, až se ptáme, jak vůbec v této době zůstat člověkem.
Kdekdo má obavu z AI (artificial intelligence = umělá inteligence). Zorientovat se v mapě ale znamená uvědomit si, kde se skutečně nacházíme – kdo jsme. Stroj nikdy nebude ničím jiným, nerozvine-li ho člověk. Jen my máme srdce, emoce. Ne roboti, ale my jsme schopni lásky. Robot nám může posloužit jako milenec, ale čím více budeme obklopeni technologiemi, tím více budeme cítit potřebu unikat k člověku, do sebe, tím spíše budeme spirituální.
Stroje za nás mohou pracovat. Tak fajn, ať pracují, ať komunikují! Paradoxem technologické doby je, že nás učí méně se obklopovat stroji a stále více oceňovat lidi. Lidská komunikace se stává vzácnější. Ale to ji činí hodnotnější.
Navzdory všem sýčkům tedy věřím v to, že skutečně lidská éra není za námi, ale naopak před námi. Budou-li za nás stroje v rámci práce nebo zábavy přemýšlet, budiž. O to více času a energie nám zbude na to, abychom byli opravdu lidmi. To byla jedna z prvních společenských synapsí, které jsem si přepsal. Druhá se týká představy, že lidská organizace je „ta nejlepší na zemi“. A že v ní není prostor ke zlepšení…
Obdivovat včely
Bavili jsme se o dokonale seřízeném stroji v podobě lidského těla. Ale vidět lze ještě jinou dokonalost… Představte si království s nespočtem poddaných, přičemž všichni přesně vědí, co a kdy mají dělat a čím jsou platní. Včetně královny. Ti poddaní jsou pilní, odhodlaní, a díky vzájemnému souznění vše funguje i prosperuje.
Nehovořím o nějaké lidské monarchii, ale té včelí.
Každá včela má osobní funkci, stanovenou práci i harmonogram dne.
Nejmladší včelky pečují o včelí miminka.
Včelky stavitelky zajišťují stavbu voskových pláství.
Královna do nich klade vajíčka a včelky létavky med. Ty vůbec stojí za pozornost. Včelky létavky pilně spěchají z květu na květ. Sbírají pyl a sladkou šťávu – nektar. Večer mají druhou směnu. Poletují nad plástvemi a usilovně mávají křidélky. Tím donesený nektar vysušují a činí jej hustším a kvalitnějším. Nepřibrzdí celé jaro i léto. Vše obětují tomu, aby úl měl dostatečnou zásobu potravy na dlouhou zimu, kdy květiny nekvetou.
Strážkyně a vojačky, vždy nejstarší a nejzkušenější včely, hlídkují kolem úlu, ochotné položit život za ubránění svého království před nepřáteli. Pohotovost vyhlašují, zejména spatří-li velkého sršně nebo myš. Je to dokonalý ekosystém.
Královna matka je jediná v celém včelstvu, kdo smí ukládat vajíčka. To je také její jediný úkol. A není žádná lenoška. Na jaře naklade i dva tisíce vajíček denně (v průměru dvě za minutu).
Stále ji obskakuje okolo dvaceti dělnic s posláním krmit a ošetřovat ji.
Královnu matku poznáte podle velikosti. Je z celého včelstva největší, měří až dva a půl centimetru. Ostatní dělnice, kterých je během jara a léta v úle asi padesát tisíc, posluhují – jako uklízečky, hospodyně, podavačky na stavbě, skladnice, hlídačky.
Samečci, trubci, nemají daleko ke králům. Někdo se jim posmívá, že jsou líní a nic nedělají, ale to je mylný pohled. Trubci nemají žihadlo, nikoho nenapadají, ani na to nemají čas. Jejich úkol je přímočarý – oplodnit královnu matku, a to co nejkvalitnějším zárodkem, aby se následně z vajíček vylíhly co nejzdravější včeličky. To je důvod, proč trubce ostatní včelky musí co nejkvalitněji krmit. Každé včelstvo si za tímto účelem především na jaře a v létě hýčká až dva tisíce trubců. Nejde jen o to, že královna matka je vysoce výkonná rodička a při své roli se téměř nezastaví, ale také jsou trubci „spotřební zboží“. Hned po oplodnění královny matky umírají.
Jejich úloha skončila. Vše, proč přišli na svět…
Rád si užívám...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům