Potřebujete odpočinek, restart, životní inspiraci? Zakladatel cestovatelského festivalu Kolem světa KAREL WOLF infikuje lidi jiným rozměrem poznávání planety, na které žijeme. Jiný je už v tom, že velkým obloukem míjí luxusní resorty. Jezdí se stanem, vařičem a rodinou, dvě děti cestují běžně od druhého roku věku. Vysvětluje, jak má naturální cestování blízko k podnikání a seberozvoji.
Cesta, která udala směr
„Bylo mi třiadvacet a jako uchazeč o titul RNDr. jsem se věnoval vědecké biologii na Akademii věd ČR. Vnitřně jsem se trápil. Cítil jsem, že nejsem tak dobrý jako moji spolustudenti, byl jsem zakřiknutý, jako vehnaný do slepé uličky. A pak jsem najednou objevil to, co mě naplňuje. Získal jsem obrovské sebevědomí. Našel jsem se, a to je moje největší životní výhra,“ říká dnes šestačtyřicetiletý muž, který tehdy jezdil se skautským oddílem na měsíční tábory. „Zničehonic se začalo organizovat velké celosvětové setkání skautů v Mexiku. Bylo nás vybráno dvacet, měli jsme tam reprezentovat český skauting a podstatou byla týmová práce. Každý z nás měl svou specifickou úlohu. Někdo měl sehnat sponzory, jiný letenky. Mým úkolem bylo vyhledat na dálku dvacet mexických skautů, kteří ubytují nás dvacet českých. A pak jsme si řekli: Když už jsou letenky tak drahé, nevrátíme se hned po čtrnácti dnech, ale podíváme se na Yucatán a do Guatemaly. Tak se stalo, že jsem zíral s otevřenou pusou na indiány, byli na dosah ruky jako Vy, a já měl obrovskou touhu to předat lidem kolem sebe.“
Po návratu o tom nejprve povyprávěl spolužákům na fakultě. Pak ho pozval majitel čajovny, aby povídal hostům. Tam dostal svůj první honorář. „Něco děláte s chutí a rádi, a ještě Vám za to zaplatí. To byla osudová změna v mém životě. Do té doby jsem brigádničil v pekárně, na stavbě, jako kamelot, nic z toho mě nebavilo. A tady jsem sdílel své zážitky z prázdnin, a oni mi ještě dali příspěvek na ty příští. Tak se zrodil festival,“ popisuje dnes největší akci svého druhu, která rotuje po Česku a je jiná než všechny cestovatelské veletrhy. Není to o komerci, ale o životě.
1. zkušenost: Nemusím být nešťastný, negativní člověk
On i další cestovatelé ukazují, co ve světě vidí, a hlavně proč stojí za to je následovat. „Nejezdím do Chorvatska nebo do all inclusive hotelů. Přes stránku Booking.com si rezervuji v každém místě jednu, dvě noci, auto a takto už patnáct let poznávám svět. Můj životopis, to je cestování. Pamatuji si měsíce a roky podle míst, kde jsem právě byl. Když se bavím s přáteli zavřenými v kanceláři, mají jeden den jako druhý. Patnáct let jejich života se slilo v jednu městskou šeď s telefonem u ucha, jsou bez energie, nápadů, jsou unavení. Vydělávají na to, aby jeli na drahou dovolenou, přitom ani nepoznají, v jaké destinaci jsou. Hotely vypadají všude stejně, tak jako bazény a bufetové stoly. Nedostanou se na dřeň, podstatu přírody. Low-cost cestování má opravdovou šťávu, zahrnuje dobrodružství a poznávání. Vidíte úplně jiné životy, úplně jiné starosti, úplně jinou inspiraci. Objevujete v sobě lidskost, touhu žít, otevíráte oči a co den, to jiný zážitek.“
Už za svobodna procestoval jihovýchodní Asii, jižní Afriku, Ameriku a poznal Antarktidu. Čím více viděl, tím více toužil vidět. Právě festivaly, které začal po zemi pořádat, mu na to poskytly prostředky. „Jednou jsem šel na indonéskou ambasádu požádat o příspěvek, ale oni mi místo peněz slíbili indonéskou tanečnici. Očekával jsem domorodku, přišla česká blondýnka. Od indonéské ambasády kdysi dostala stipendium, aby studovala a učila se tanec na Bali. Zůstala tam rok a půl, přivydělávala si jako průvodkyně českých cestovek a individuálních turistů. Díky tomu spatřila na Lomboku zbídačené děti, které neznaly ani pastelku. V té chvíli se jí změnil život, odemklo se v ní sociální cítění a začala vydělávat jen pro ně. V Česku pak založila neziskovku, která těm dětem vozila užitečné věci. I tak funguje karma. Indonésie ji něčemu naučila, ona jí to vrátila.“
2. zkušenost: Když dostanu, přirozeně mohu dát; když dám, přirozeně mohu dostat
V týmovém byznysu se ti nahoře často ptají: „Když do druhých investuji (čas, peníze, energii, know-how), co z toho budu mít?“ Cestování tuto otázku pomáhá velmi rychle vytlačit.
Jana navíc na Karlově cestovatelském festivalu nejen tančila, ale i naslouchala. Inspirativní příběhy druhých ji přiměly poznat i další kontinenty. Proto když se Karel vracel z Antarktidy, vzal to plachetnicí do Kapského Města, kam přiletěla Jana z Indonésie. Absolvovali tak první společnou cestu – autem po safari v Namibii. Stali se párem a cestovat učili odmalička i své dvě dcery.
„Když se holek zeptáme, co by chtěly vidět, samozřejmě odpoví: ,Disneyland!‘ Splnili jsme jim to a ony pochopily, že opravdové cestování je něco víc. Dostávají obrovské množství vjemů a impulzů, prožívají mnohonásobně intenzivnější den, a to i proto, že si nás užívají nonstop čtyřiadvacet hodin denně. Od probuzení ve spacáku po západ slunce před stanem mají k dispozici naši přítomnost a je jim jedno, jestli jsou v Norsku u moře na pláži, nebo v Utahu pod obrovskými skalními útvary – vidí, jak vypadá skutečná příroda. A hlavně chápou, že zatímco městská šeď může být všude stejná, není hora jako hora. Třeba Adamova hora na Srí Lance vypadá vždycky jinak než nejvyšší hora na Novém Zélandu, a to...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům