„Uf, to nejtěžší mám za sebou. Podařilo se mi od manipulátora odejít.“ Tak zní jedna z nejnebezpečnějších iluzí, jakou si člověk může namlouvat. Pouhý odchod od manipulátora totiž podstatu tohoto toxického vztahu nevyřeší.
Mnohdy intenzitu manipulátorovy toxicity ještě zvýší o jeho podrážděnost. A odnést to může právě nový partner. Anebo, pokud odcházíte i s dětmi, „třetí rodič“. Tedy ten, kdo Vás má přijmout s CELOU VAŠÍ MINULOSTÍ – nejen s dětmi, ale hlavně s toxickým protějškem, který svým způsobem nablízku zůstává. Je biologickým rodičem dětí. A tudíž mu nadále zůstává vliv případně používat tyto děti mnohem šířeji než doposud – i proti Vašemu novému partnerovi (za předpokladu, že Vás to bude bolet).
To nejtěžší je tedy naopak teprve před Vámi: udržet nového přítele po svém boku.
Nejhorší osamělost? Být se sebou nespokojen a nevědět, jak to změnit. Zabít v člověku jakoukoli lásku, k tomu stačí přesvědčit ho, že je ve vztahu osamělý, že mu nikdo nerozumí a nejlepší je pro něj zůstat bez vztahu, sám. Když se však ocitne sám, stane se člověk bez lásky osamělým. Pochopí totiž, že jako partner byl neúspěšný, že takovým může být i znovu, to ho trápí. Nejhorší osamělostí je tedy zůstat na vlastní výčitky sám.“
Mark Twain, autor Toma Sawyera a Huckleberryho Finna
Síla nového přítele
Manipulátor, kterého po náročném sebepřemáhání a sebepřemlouvání opustíte, Vám nedovolí jen tak začít novou budoucnost. Jeho cílem je udržet funkčním emoční pouto, kterým Vám může dál ubližovat, starat se o NEUZAVŘENOU minulost. Chová se jako dveřník, který vždy vstrčí nohu do dveří, aby se nemohly zabouchnout. V té chvíli Vám vzniklým průvanem směrem do minulosti může odcházet naděje, síla, dobrá energie. Proto je důležité se od jednání manipulátora emočně odpojit.
Ačkoli se dál musíte fyzicky potkávat, vystoupit alespoň emočně z té bolavé bubliny, ve které pro Vás „není na světě nikdo tak důležitý jako manipulátor“.
Tak vypadá závěr, který se manipulátor snaží ve Vaší mysli vytvořit. Abyste jeho měli neustále v hlavě jako jediný terč Vaší pozornosti a soustředěnosti.
Emočně se odpojit předpokládá snahu PŘIJÍT NA JINÉ EMOCE I MYŠLENKY. Mít kolem sebe kamarády. Zájmy. Širší rodinu. Práci. Cokoli, co by mohlo přinášet dobré pocity a pozitivní změnu.
Co si ovšem počít poté, co se manipulátor zdařile postaral o odchod Vašich kamarádů, rodiny, kolegů?
Co když Vás strategicky zbavil všech Vašich koníčků i radostí?
Co když Vám nadále systematicky bere chuť zkusit něco nového i sílu emočně se od něj odpojit?
Právě proto je důležitý NOVÝ PŘÍTEL. Záměrně nepíšu NOVÝ PARTNER. Ačkoli časem by se z nového přítele nový partner mohl (ba i měl) stát.
Proč ne hned nový partner
S neuzavřenou minulostí jednoznačně není rozumné vrhat se přímo do nových partnerských vztahů. Takový partner by totiž po Vašem boku byl chudák. Kdo nemá uzavřenou minulost, ten v mysli stírá rozdíl mezi tím, co bylo, a tím, co je. Zcela zaměňuje činy svého bývalého protějšku a současného. Hlavu i srdce má plné bolesti, strachu a nedůvěry.
To vše otravuje současný vztah, který se partnerským de facto ani nestává. Spíše převoznickým. Proto je lepší začít přátelstvím.
Přítel je ten, s kým nás pojí společný zájem. Může to být stejný koníček.
Projděte si třeba Facebook. Hledejte ty zájmové skupiny, které jsou zaměřené na pěstování právě Vašich zájmů, těch, jež Vám přinášejí (historicky přinášely) dobré pocity. Patří sem cestování? Připojte se na cestovatelskou seznamku! Nabíjí Vás kultura? Následujte zájmové skupiny vyznavačů divadel, koncertů, festivalů! Milujete gastronomii? Rozklikněte stránky milovníků kurzů vaření či návštěv restaurací!
Nezáleží na tom, CO Vás těší. Vždy najdete blízké prostředí a v něm jedince, kteří mají společnou emoci.
A nejen tu. Mohou mít i společnou minulost z hlediska partnerských příběhů. Stačí jen zajímat se o ten jejich. I oni se pak budou zajímat o ten Váš. Může Vás šokovat, co máte společného a jak si můžete porozumět i pomoci.
Síla nového přítele spočívá v tom, že Vás s ním od počátku cosi pojí. Během dané aktivity můžete druhého lépe poznávat a zjišťovat, proč Vám je s ním dobře.
Jak k aktivitě dospěl, čím Vás předčí či v čem za Vámi zaostává. Můžete si být navzájem užiteční a platní.
Přirozeně se během aktivity nebo po jejím skončení dostanete i k osobnějším otázkám, životu, problémům. Sdílení obecně upevňuje vztah. A tak se přes pouhý společný koníček můžete navzájem ujistit nejen o tom, že je Vám spolu dobře, ale i že se jeden druhému můžete více otevřít, že vaše vazba není jenom o daném hobby, nýbrž i blízkém pohledu na svět, na hodnoty, potřeby.
A tak se rozeběhne synergie přátelství: Je-li Vám s někým dobře, chcete s ním být přirozeně i příště, potažmo častěji. Jste-li s ním stále častěji, stává se větší součástí Vašeho života i Vaší mysli. Začínáte se potom těšit na každou jeho SMS zprávu i setkání. Protože Vám to přináší dobrou energii, radost a sílu. A jednoho dne začnete tento protějšek POTŘEBOVAT. Jeho SMS, chvíle s ním, vzájemné sdílení.
Se zvukem příchozí SMS Vás napadne: „To je on! MŮJ NOVÝ PŘÍTEL!“ Uvědomujete si tu změnu?
Ano, ON se stane novým Top of Mind. Prvním, kdo Vám vytane na mysl, když se řekne: Někdo mi píše. Na někoho teď musím myslet. Někdo řídí moje emoce.
Chápete? Manipulátorovy SMS zprávy pro Vás už přestanou být důležité. Důležitějším se stane přítel!
Manipulátor nad Vámi začne ztrácet moc – zásluhou Vašich lepších emocí. A stačilo jen POTKAT NĚKOHO BLÍZKÉHO. Zprvu pouze přes jeden zdroj dobrých emocí, jeden společný příjemný zájem. Tím se však do Vašeho života konečně dostalo kýžené PŘÍJEMNO A DOBRÝ POCIT. VDĚČNOST A TĚŠENÍ SE. A s každým setkáním se pozitivní pocity začaly množit.
Nový přítel má pro Vás nezměrnou hodnotu. Rozbíjí bolestné představy typu „Nikdo jiný než manipulátor pro mě už nikdy nebude důležitý“ či „Už nic dobrého mě v životě nečeká“.
S novým přítelem pochopíte, jaké to byly nestoudné lži.
A ve správný čas zjistíte, že se Vaše přátelství přirozeně mění dokonce v PARTNERSTVÍ.
Rozdíl mezi přátelstvím a partnerstvím je v tom, že přátelství má svá omezení. Přítel má svůj vlastní život a k dispozici nemůže být nonstop. Být spolu nonstop už je příběh partnerství. Takový člověk je totiž s námi pořád – i tehdy, když to vůbec není pohodlné. Je s námi, i když nás něco trápí, i když vůbec nemáme svůj den. Partner si udělá čas, kdykoli je to potřeba. Dobří přátelé jsou tedy víc než špatní partneři.
Právě tehdy se nový dobrý přítel může stát trnem v oku našeho špatného (ex) partnera. Dobrý přítel je totiž zdrojem dobrých emocí. A to je pro manipulátora zlá zpráva. Proč bychom měli udržovat nešťastné emoční pouto, když s někým jiným můžeme mít šťastné?
Kardinální omyly
Mezi lidmi jsou rozšířené tři omyly.
První: „Když od manipulátora odejdu, to nejhorší bude za mnou.“
Druhý: „Když si najdu nového přítele/ partnera, to nejhorší bude za mnou.“
Třetí: „Když mé děti přijmou nového přítele/partnera, to nejhorší bude za mnou.“
Pokud je Váš bývalý partner manipulátor, nepodléhejte nadějím. To nejhorší totiž může být naopak před Vámi.
(Můj úmysl není Vás strašit, ale připravit. Kdo je připraven, není překvapen. Proto vyvrátím základní chybný úsudek „Všechno se změní“. Všechno ne. Jen něco. Potřebujeme pochopit co.)
Co se změní
Odpojíte-li se od manipulátora fyzicky (odstěhování se, rozchod), potažmo emočně (nepouštění si ho do hlavy ani srdce), manipulace s vysokou pravděpodobností NESKONČÍ, jen se ZMĚNÍ. A změní se tak, že nabude na intenzitě a stane se nepřímou.
Manipulátor je založením lhář. Vědomě říká nepravdu. Ví, co činí. Je to úmysl. To znamená, že tak činit chce. A jeho charakter vysvětluje, že tak chce jednat proto, že naprosto věří tomu, že „právě takový způsob zacházení se svým protějškem mu přinese nějakou výhodu“.
Chápete? Je o tom PŘESVĚDČEN!
Dokud se jeho přesvědčení nezmění, bude v toxické taktice pokračovat dál. Nezmění cíl, jen (v případě dosavadního neúspěchu) změní cestu, tedy způsob, jak cíle dosáhnout.
Aby se manipulátor změnil, ve smyslu rozhodl ustat s manipulováním obecně, musel by opustit své přesvědčení. To znamená: Musel by v manipulaci vidět chybu či problém, nevýhodnost, ztrátu. Nicméně jen v tom, že si najdete nového přítele/partnera, nemusí vidět svou chybu, naopak v tom může vidět SVOU VÝZVU. A usmyslí si zničit Vás víc, než si to přál doposud.
Uvažuje totiž takto: Když se mu podaří úspěšně zmanipulovat Vašeho nového přítele/partnera (obrátit ho proti Vám), pak to může vyústit ve Vaše odrazení od JAKÝCHKOLI DALŠÍCH VZTAHŮ. Stačí Vám dát na srozuměnou, že jste se odchodem od manipulátora „hloupě vystavili do situace, která nemusí být přijatelná pro ŽÁDNÉHO jiného přítele/partnera“ – že jste sami sebe odsoudili k osamělosti s dětmi, že jste slabší, než jste kdy byli, bez vidiny vztahu.
Jinak řečeno: Nikdo Vás nebude chtít. Potažmo: Jediný, kdo Vás chce, jsem já, manipulátor. Tudíž: Jen spolu jsme si souzení, nebraň se tomu už. Vrať se!
Toto je jeho cíl.
A napřímí k němu všechny síly.
To je odpověď na otázku: CO se změní.
A nyní ta druhá část: KDO se změní.
Kdo se změní
Manipulátor jako takový ne. Nedělejte si plané naděje. Jemu totiž dělá dobře, když Vám je špatně.
Má to ale háček: K tomu Vás potřebuje mít na očích. Vidět Vaše slzy, aby z nich mohl žít. Ideálně vrátit se k Vám.
Leč to se s každou další jeho toxickou manipulací jeví stále nereálněji: Ničí-li někdo Vás nebo Vaše blízké okolí, je to pro Vás více důvod se k němu už nikdy nevrátit. Jen posuďte: Vede Vás toxické jednání manipulátora k přesvědčení, že by Váš život po jeho boku byl lepší, anebo je lepší právě bez něj, kdy se Vám uvolněněji dýchá?
Manipulátorova snaha Vás má většinou přimět k přesvědčení, že vztah s ním máte obnovit. Že máte odchodu litovat. Že on je pro Vás jedinou šancí. Že nový přítel/partner Vám nerozumí. Že nejste dost schopní přežít sami. Že i děti si po původním rodinném zázemí stýskají. Nebo že Vám ve své mstě „zatopí“ natolik, že si neodpočinete – budete mít trvalé noční můry, špatné svědomí, budete chřadnout, děti Vás opustí.
O to se bude hrát.
Abyste se nadobro změnili Vy.
Budiž, přijměme to jako fakt. Karty tak budou rozdány takto:
Manipulátor bude chtít, ABYSTE BYLI NADOBRO PRO LITOVÁNÍ ODCHODU. Vaším cílem by mělo být, ABYSTE BYLI NADOBRO PRO RADOST Z ODCHODU.
Kdo pochopí zrůdnost manipulace, ten získá k takovému protějšku celoživotní odpor. Stane se vůči němu imunním.
I proto manipulátor musí postupovat opatrně, jako po tenkém ledě. Abyste nedospěli k závěru, že nikoho jako on nablízku nepotřebujete, ba čím dál od Vás bude, tím lépe pro Vás.
Právě proto!
Při čtení následujících řádků Vás může mnohokrát napadnout: To není možné. To se mi zdá. Proč by tohle dělal?
Stejně jako při skutečném zažívání této manipulace Vás může trápit: Proč to dělá, když mě/dítě/nového přítele to bolí?
Opakujte si dokolečka jednu kouzelnou formulku: PRÁVĚ PROTO!
Kdykoli Vám něčím ublíží, pamatujte si, že to dělá právě proto, aby Vám ublížil. Právě proto, aby Vás to bolelo. Právě proto, abyste byli bezradní. Právě proto, aby Vám tekly slzy. A jakmile je uvidí, neobměkčí ho, naopak ho zatvrdí a potěší, že koná správně – účinně a účelně.
Právě proto zapomeňte na iluzi, že Váš krok do šťastnější budoucnosti všechno zlo ukončí. Ne, ještě ne. Manipulátor ještě může věřit na nějaké své způsoby. To, zda ustane, záleží mnohem více na Vás než na něm. Na Vaší schopnosti dát mu najevo, že je vedle. Opakovaně. Dlouhodobě. Nedat se zviklat.
Zničit ochránce
Luciana našla odvahu opustit vlivného muže, se kterým má dvě děti. Věk: jeden a tři roky.
Toho muže poznala na pracovní akci. Andělská slova, rajské milování, pekelné vystřízlivění. „Těhotná? Chceš to na mě hodit?“ Tato šokující reakce nahradila jeho původní přání, vyslovené před sexem: „Ty jsi jediná, se kterou chci miminko.“
Přes varování okolí se Luciana rozhodla dítě donosit. „Budeš na něj sama.“ Tehdy to z jeho úst znělo jako hrozba. Dnešním pohledem: Ach, jak by si to Luciana přála – zůstat na dítě sama! Po muži se totiž neslehla zem. Po čase se Lucianě ozval. „Promiň, udělal jsem chybu, reagoval jsem v emocích.“ Znovu andělská slova, rajské milování, podruhé pekelné vystřízlivění. „Znovu těhotná? Plánuješ mě zničit?“
„Nestojím o ně. Kéž bys je potratila!“ A pak zase: „Mohl bych své děti vidět?“ Luciana si zvykala na přístup proměnlivý jako počasí. Choval se jako na houpačce. To ještě nechápala, že manipulátor rozhýbal kyvadlo. Mít v telefonním seznamu dívku, která mu je k dispozici, kdykoli se mu zachce. I přes špatné zkušenosti s ním měl jistotu, že mu ona musí reagovat na volání nebo psaní, „jsem přece otec Tvých dětí“.
„Pořád jsi sama? Potřebovaly by děti tátu?“ zajímal se. A uvnitř ho těšilo, jak je pro dvojnásobnou mladou maminku těžké se od něj oprostit, najít si jiného, lepšího partnera. Až se tak stalo…
Dej si pozor!
Muž dělal vše pro to, aby se Lucianě nemohlo podařit najít si nový vztah. Hlavně ji vytrvale deptal psychicky. Věděl, že negativní naladění nemůže vytvořit pozitivní život. Že zkroušený obličej dívky nepřitáhne zájemce. Že předčasně strhané rysy v tváři odradí. A tak si liboval v podivných manýrech. Povím jen jeden z nich:
Měl nárok vidět své děti. Byť je tajil před světem. Luciana mu nechtěla dělat zle. Když jednou za čas děti viděl a Lucianě vracel, s oblibou nasedl do svého drahého auta, sešlápl plyn a schválně na ni najel až na chodník. Poprvé leknutím div nepřevrhla kočárek.
„Jejda, promiň,“ usmál se. „Dávej si pozor, když jdeš po ulici. Nebudeš-li dost opatrná, silnice jsou plné bláznů a byl bych nerad, aby Tvou nedbalost odnesly děti. Pak by Tě čekal zasloužený trest.“
Lucianě neposílal výživné. Rodné listy byly bez biologického otce. Musely. Tak si to vlivný muž přál. Žila na hranici bídy, závislá na jeho milodarech. Kdykoli se vzpěčovala, sešlápl plyn. Kdykoli mu chtěla nějak, byť chabě, oplatit, pohrozila mu testy DNA. To neměla dělat. Pohrozil jí známostmi. Že má protekci od soudců přes ramenaté chlapy. Že v lese je dost místa, kde by mohla být zakopána ona nebo děti.
Jak zesilovala jeho zvrhlá manipulace, rostl její strach. Na úzkosti brala léky. Při psychoterapiích z ní neúspěšně tahali skutečnou příčinu jejích depresí. Copak ji mohla sdělit, když ani právníci z celého kraje s mužem tak velkého jména nechtěli mít opletačky?
Mužovým cílem bylo dohnat Lucianu k přesvědčení, že její situace nemá pozitivní východisko. Že je odkázána na jeho libovůli. Že se musí zatraceně snažit, aby ho nepopudila proti sobě. Protože tu jde o holý život. Tak šel čas…
A co když ne?
Standa viděl jinou ženu než ostatní. Za utrápeným obličejem Luciany si dovedl představit důvod, který vrásky vytvořil. V jejích vráskách neviděl slabost, nýbrž příběh. Příběh síly člověka, jenž dokáže čelit něčemu, co by možná ani Standa sám zvládnout neuměl.
„Smím pomoci?“ nabídl se u schodů, když Luciana ztěžka zvedala kočárek s jedním dítětem a druhé měla jako klokan v šátku na břiše.
To starší ze Standy nespustilo podezíravé oči. Ústa ještě tehdy mlčela. To až později z nich začnou střílet projektily jako „Ty nejsi můj rodič, nemáš mi co poroučet, jsi u nás jenom na návštěvě“ nebo „Mám svého skutečného tatínka a mám ho raději než Tebe, běž pryč“. Nebudou to slova toho dítěte. Bezvýhradně je převezme od vlivného muže, který to poslední, co by chtěl vidět, je Lucianino štěstí s někým novým.
Problém „třetího rodiče“ není nutně podmíněn účastí manipulátora. Samotný institut „třetího rodiče“ je totiž psychologicky problematický, a to ve třech rovinách.
Standa to ostatně zažil už v minulosti. Žil se ženou-samoživitelkou. Ačkoli se snažil dělat všechno nejlépe, jak uměl, nestačilo to na dlouhodobý vztah.
Tehdy pochopil, čím je pozice „nového přítele“, který vejde do neúplné rodiny, záludná. A tak věděl, nač si po příchodu do Lucianina prostředí dát pozor. Psychologie hovoří o třech rušičkách role „třetího rodiče“:
1. Očekávání. Tento problém vychází z projekce – ten, kdo přichází („třetí rodič“), si promítá do nového vztahu vlastní představy, které jsou nezřídka nereálné a růžové. Například věří, že bude-li se k dětem chovat mile, budou děti milé také k němu. To se stát může, ale nutně nemusí.
Důvod spočívá v rozdílné míře potřeby vycházet s druhou stranou.
Zatímco „třetí rodič“ akutně potřebuje s dětmi vycházet, protože jsou součástí jeho milovaného protějšku, naopak děti nemají na „třetím rodiči“, alespoň zpočátku, žádný emoční zájem.
Mohou to brát docela chladně a věcně: Když ten nový strejda odejde (a místo něj přijde někdo úplně jiný), je nám to fuk. Člověk jako člověk. A když tu nebude nikdo, taky dobře. Se svými biologickými rodiči si vystačíme. K čemu nám je cizí element?
K tomuto závěru docházejí děti hlavně tehdy, nemají-li zkušenost s delšími vztahy s „třetím rodičem“. Respektive: Nemají-li zájem o delší vztah s „třetím rodičem“, protože dosud neměly možnost zjistit, v čem spočívá jeho výhoda. Je to tedy uzavřený kruh – dokud děti nedají šanci nějakému „třetímu rodiči“, aby jim ukázal svůj přínos, nemají motivaci nějakému „třetímu rodiči“ dávat šanci ukázat jim svůj přínos.
Naproti tomu motivace „třetího rodiče“ obstát ve své roli je dána jeho osobním zájmem. Proto se snaží od začátku prezentovat co nejlépe, zatímco děti tutéž motivaci mít nemusí. Ale mohou, když je například motivuje vlastní biologický rodič, aby (za odměnu) byly na „třetího rodiče“ hodné taky. Přispívají k tomu i dárečky od „třetího rodiče“, na které děti reagují pozitivně a vlivem dobrých emocí mají pak strejdu/tetu „rády“.
To se může pak bohužel podepsat pod falešné přesvědčení, že „všechno půjde jako na drátkách“. Ne. Co jde zpočátku hladce, to se může časem zadrhnout.
2. Odlišné normálno. Čím déle spolu rozdílní lidé jsou, tím více se odhaluje jejich odlišnost. Rozpory může uspíšit rozdílný pohled obou nových partnerů na výchovu i život. Ještě komplikovanější to je na lince „třetí rodič“ – děti.
Třetí rodič“ přirozeně vyrostl v jiném prostředí než děti nového partnera. Obě strany tak mohou mít jiné normálno, tedy jiné návyky, jiné potřeby a jiné hodnoty. Vzájemná odlišnost vystoupí jako olej na vodu v poměrně krátkém čase. Stačí, že narazí kosa na kámen: Co je normální pro „třetího rodiče“, to nemusí být normální pro děti, a naopak. Tím se objeví první napětí.
Jeho záludnost je umocněna specifickým postavením biologického rodiče. Prakticky nezáleží, na kterou z obou znesvářených stran se postaví, byť se přirozeně spíše zastane vlastních dětí. A logicky, za „normálnější“ považuje to, co jeho děti. Vždyť JEHO děti vyrůstaly i v JEHO normálnu. Kromě toho je košile bližší než kabát, tedy: Než se osudově rozkmotřit s dětmi, než předělávat řád rodiny kvůli cizímu elementu, jenž zítra může sám odejít, je pro biologického rodiče emočně i racionálně přijatelnější tlačit naopak „třetího rodiče“, aby se přizpůsobil dosavadnímu řádu rodiny. „Ber, nebo nech ležet a odejdi“ – i tak to může „třetí rodič“ vnímat.
Z toho plyne, že v důsledku rozdílných normálen mohou vznikat emoční propasti mezi „třetím rodičem“ a dětmi i mezi „třetím rodičem“ a novým partnerem, biologickým rodičem dětí.
Oblastí, v jakých se obě strany mohou neshodnout, je nekonečná řada. A to umocňuje ještě jeden problém:
3. Přirozenost. Skoro každý člověk se s nástupem vlastního rodičovství přirozeně obohacuje o dovednosti, které dosavadní nerodič nemá a nezná. K nim patří i vyšší míra tolerance, trpělivosti, lásky a respektu vůči dětem, tím spíše jsou-li to...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům