Zamrazilo Vás při čtení Nietzscheho myšlenky? Pokud ano, je to dobře. Negace totiž mají drtivý účinek v čase. Čím déle v tom špatném zůstáváme, tím hůře nám je. I když to necítíme. I když si myslíme, že jsme si na to špatné už zvykli. Je to jen klam, který si nejlépe vysvětlíme na příkladu vybíleného pokoje.
Představte si své srdce jako pokoj. Svým způsobem takové i je. Krev při průchodu srdcem protéká postupně pravou předsíní, pravou komorou, levou předsíní, levou komorou. Taková garsonka to je.
Zpočátku je nová. Běloskvoucí. Bíle vymalovaná. Jenže časem, užíváním a návštěvami bezohledných hostů dostává bílá barva zabrat. S první velkou černou šmouhou vnímáme rozdíl, změnu. Čím více však černých skvrn je, tím více si na to zvykáme.
Jako když nám někdo KAŽDÝ DEN STEJNĚ ublíží. Jako by každé to ublížení byl jeden nový černý flek. Zdání říká: Nic se nemění. Každý den se nám děje to samé. Ano, naučíme se tomu přizpůsobit. Očekávat, že ani dnes nebude dobře. Další čerň už nás nepřekvapí. Otupíme vůči ní.
To však neznamená, že by se černota neprohlubovala. Právě proto, že se každý den děje TOTÉŽ – PŘIBUDE JEDEN černý cákanec –, se v našem pokoji plynule mění všechno. Z bílého se stává mourovatý až celočerný. To je zákeřnost lidské adaptability.
Člověk si zvykne téměř na cokoli, čelí-li tomu dost dlouho. Naučí se mentálně odolávat. Nejčastěji vypne emocionální signalizaci – citově otupí. Už nevnímá, že se děje něco špatného, děje-li se to stále. To však neznamená, že se to přestalo dít. Děje se to dál. A pročerňuje to člověka, aniž to cítí…
Psychoimunologie je obor, který prokazuje přímou souvislost mezi stavem psychiky a stavem imunity. Čím déle trvá stres či strach, tím více narušuje zdraví – psychické i fyzické. Člověk má své limity a...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům