Dalajlama tuto metodu vyjádřil jednoduše: „Hledá-li někdo odpadkový koš, aby do něj hodil své smetí, hlavně ať tím košem není Vaše mysl.“ Je to metoda, která se hodí v nespočtu toxických situací: Když si někdo chce ve Vaší přítomnosti jenom ulevit, aniž by byl ochoten cokoli změnit. Když Vás opakovaně zahlcuje svými nevyřešenými problémy a nekompenzovanými emocemi. Když si na Vás vybíjí své komplexy a frustrace. Když si z Vás dělá hromosvod svého přepětí z jiných vztahů. Když Vás chápe jako přijatelný terč, do kterého se v případě potřeby může kdykoli trefit.
To všechno jsou současně situace, které vypovídají o VOLBĚ TOHO DRUHÉHO. Neznamená to však, že musejí nutně skončit VAŠÍ akceptací a shodou ve smyslu: „Dobrá, posluž si.“
Dalajlamova cesta
Byli jste někdy přítomni akci, na které by dalajlama dostal urážlivou otázku nebo se pro svůj názor dostal do otevřeného a toxického sporu s jinou osobou? Pokud ne, já ano. A povím Vám, jak zareagoval. „Tohle je MŮJ názor. RESPEKTUJTE ho, prosím,“ řekl. Ale to nebylo všechno. Přišla ještě druhá polovina. Dalajlama zároveň RESPEKTOVAL názor toho DRUHÉHO, případně i jeho egativní reakci. Tento pojem si však musíme vysvětlit.
Respektovat neznamená souhlasit. Respektovat znamená přijmout něčí pohled nebo chování JAKO DANÝ FAKT a vyvodit z toho VLASTNÍ ZÁVĚR. Neboli: Vyslechnout a zařídit se podle toho. Jinak řečeno: Dalajlama dokázal RESPEKTOVAT i to, že ho někdo NERESPEKTUJE. Vzal to jako daný fakt. A zařídil se podle toho tak, že necítil potřebu v toxickém ovzduší být. Jednou i vstal a odešel. Udržoval si totiž respekt nejen k druhým, ale zároveň sám k sobě, ke svému zdraví, klidu, spokojenosti. Jeho vnitřní respekt vytvářel vnější osobní hranici.
Jen si představte hraniční přechod. Dalajlama RESPEKTUJE, že protějšek „přichází z jiné země“, a žádá ho, aby v jeho zemi RESPEKTOVAL jeho zákony. Současně dalajlama RESPEKTOVAL, že se protějšek rozhodl dalajlamovy zákony NERESPEKTOVAT. Dalajlamův respekt neznamenal: „ANO, já Ti tedy ustupuji.“ Znamenal: „NE, já Ti neustoupím, tedy se už nemáme čím navzájem obohatit. Sbohem.“
Zdravé hranice neumožňují vzít si něco bez Vašeho dovolení
Metoda odpadkového koše vychází z premisy, že odpadky do Vás smějí sypat jenom ti, kteří si na Vašem čele přečteli zřetelný nápis „Zde je odpadkový koš“. Nebo kteří se zeptali: „Mohu to do Tebe vysypat?“ A Vy jste to AKCEPTOVALI nebo se NEBRÁNÍTE. Tato metoda vychází z právnické praxe, že „povoleno je to, co není zákonem zakázáno“. Neřeknete-li na něco NE, pak to POVOLUJETE.
Naopak, dáváte-li najevo, že NEJSTE odpadkový koš, pak do Vás nikdo nemůže vysypat své odpadky bez Vašeho svolení. Když se o to pokusí, řeknete NE. Neřeknete-li NE, nevyjadřujete žádný odpor a za zanesení své mysli odpadky si můžete částečně sami.
Dalajlama říká: „Když Vám něco patří a máte zdravě nastavené hranice, o kterých druzí vědí, pak si to, co Vám patří, nemohou vzít bez svolení. Vaše hranice jim to neumožní.“ Pokusím se to objasnit například na sexualitě. Dokážete-li jasně komunikovat, co je pro Vás v pořádku a co je již za Vaší hranicí, pak uděláte všechno pro to, aby protějšek pochopil Vaše pocity. To, že je následně nerespektuje, už není primárně Váš problém, ale jeho. On vyjádří, že hranice neuznává – ale to pro Vás ještě není důvod, abyste je přestali uznávat také. Právě naopak, s jejich narušením nastane násobný důvod hranice bránit. A narušitele potrestat – popohnat k odpovědnosti.
Někteří lidé, jejichž vnější hranice někdo (i v sexualitě) prolomí, mají pak sklon pochybovat o těchto svých hranicích. Možná si vyslechnou, že „tyto hranice nejsou správné“, že „takto Tě nikdo nebude mít rád“ (viz ozvěny z minulosti – již jsme si vysvětlili). Nicméně pochopme, že své hranice si vytváříme ne kvůli druhým (aby je hodnotili), ale kvůli sobě (abychom na nich trvali). Pokud si druzí (opět v sexualitě) chtějí vzít naši lásku, bez dovolení nedostanou naši lásku. Dostanou naši nenávist. Naši odvetu. Náš trest podle našeho sazebníku.
Jen NE může vytvořit prostor pro ANO
Respekt je základem každého zdravého vztahu. Nerespektuje-li někdo naše hranice a chce si vzít bez dovolení například naši lásku, nedostane lásku. A naopak, respektuje-li naše hranice, daleko pravděpodobněji se dočká naší lásky. Tudíž: Jen když ví, co si NESMÍ dovolit, a RESPEKTUJE to, může v rámci vztahu fungovat jako dokonalý partner.
„Abyste našli štěstí, musíte ho hledat na správném místě. To místo Vám vyznačuje cit. Až ho najdete, kolem toho místa vybudujte zeď s brankou. Kdo Vás respektuje, ať jde dál. Kdo Vás nerespektuje, ať zůstane za zdí. To je jediný způsob, jak nepřijdete o své štěstí i jak ho budete moci sdílet s tím, kdo je sdílení schopen.“
Dalajlama
Je to jako se záhonem růží. Představte si slepého zahradníka. Nemá-li žádné ponětí o prostoru a nedostává-li od nás žádnou zpětnou vazbu, pak pravděpodobně při péči o záhon růží natropí škody, a nemusí to mít ani v úmyslu. Pošlape růže, o nichž neví. Jestliže však téhož slepého zahradníka slovně navádíme, jestliže mu dáváme najevo, kde jsou hranice záhonu nebo kde jsou růže, může se proměnit v dokonalého zahradníka. Jinak řečeno: To, zda je slepec skvělým, či strašným zahradníkem, máme částečně v rukou my. Ale ne jako jediní.
Že totiž slepého zahradníka informujeme o mezích, ještě neznamená, že nám po růžích nebude šlapat. Záleží totiž nejen na nás, na našem „NE, tady už je záhon“, ale také na jeho charakteru. Možná právě s výmluvou, „že je slepec“, uplatní své potenciálně sadistické sklony a schválně nám pošlape na zahradě úplně všechno. A my musíme tím spíše trvat na svém NE. Takového zahradníka rozhodně NE. Jedině NE totiž může vytvořit prostor pro ANO.
To znamená: Vymezíme-li své hranice druhé osobě, uděláme tím ZE SVÉ STRANY všechno pro to, aby vzájemný vztah zdravě fungoval. Ale to ještě nezaručuje, že opravdu zdravě fungovat bude. Protějšek nás respektovat NEMUSÍ. Nicméně ani to není na škodu.
Budeme-li trvat na svém malém NE, pak i on uslyší od nás velké NE. A na jeho místo nastoupí někdo jiný, kdo možná už naše hranice respektovat bude, a tudíž uslyší naše ANO. Ale bez trvání na svém hraničním NE se po svém boku nedočkáme správného člověka. Z toho plyne: NE je základní nástroj k tomu, abychom po svém boku měli správné lidi.
NE znamená vyhodit nechápavé nebo úmyslně ubližující do odpadkového koše. NE znamená raději uvolnit prostor pro někoho dalšího. NE znamená vymezit jakémukoli dalšímu člověku, že buď
půjde také do odpadkového koše, anebo uslyší ANO. NE ale v každém případě znamená RESPEKTOVAT to, jak se k nám druhý zachová – a podle toho se zachovat sami.
Potřeba vlastní identity
Proč u některých lidí osobní hranice neexistují, to jsme si už objasnili. Nejsou to lidé, kteří by neměli s druhými problémy, naopak s druhými opakovaně problémy mají, a i to
může být důvod, že o svých hranicích pochybují. Čím více bolesti v těchto vztazích zažívají, tím více si myslí, že je chybou vůbec nějaké hranice mít. Ba že je to zbytečné.
Ale tím si zcela opačně vykládají smysl hranic.
Pokud Vám druzí lidé opakovaně ubližují, znamená to, že jim to dovolujete. Že nemáte hranice. A jestli si myslíte, že hranice máte, nedáváte je dostatečně najevo, netrváte na nich a pouštíte si stále hlouběji na své území ty vetřelce, kteří na něm už dávno nemají co dělat. Máte-li nastavené hranice, musí to být jasně slyšet i vidět. Hranice totiž vyznačují pole Vaší identity.
Lidé, kteří nemají osobní hranice, často nevědí, kdo jsou. Často i mají strach vůbec to zjistit. Mnohdy jsou závislí na druhých, nemají vlastní začátek ani konec, jsou hojně zneužíváni, a když se jich zeptáte, co je vlastně dělá šťastnými, nevědí. Nedovedou se v mysli odpojit od druhých a tvrdí jen, že je šťastnými dělá ocenění jinou osobou. Ukazují „ven“ a říkají, že „JEDINĚ TAM se musí stát něco, aby mohli být šťastní“. Nemají ponětí, že štěstí může vzejít z nich samotných. Mnohdy je za těmito lidmi smutný příběh. Nezřídka příběh zneužívaného dítěte. Nejenže pak takový člověk nemá přirozené povědomí o svých hranicích, ale ještě si myslí, že se takové hranice vymstí nastavit. A i to má svou historii: Často se tomuto člověku v dětství vymstilo vykřiknout NE. A proto mu časem začalo připadat méně bolestné raději si zvyknout na vnější autoritu s tím, že „ten druhý ví všechno nejlépe“.
Neštěstí takového zraněného člověka spočívá v tom, že druzí lehce vycítí, že nemá osobní hranice. Od začátku vztahu se mu snaží brát, co dovolí, a když dává bez mezí, pochopí tito parazité, že mohou bezmezně brát. Zvyknout si na to a časem bezmezné braní nejenže aplikují, ale už i po tomto člověku nárokují. Stane se to pro ně samozřejmým standardem, normou. A tudíž tento dávající člověk za své bezmezné dobro přestane být oceňován. Ba to parazitům přestane stačit. A obíraného člověka to začne ničit. A nejen jeho.
Hranice slouží k tomu, abyste chránili sebe a své zdroje. Nedokážete-li si hranice nastavit, má to daleko širší dopady. Rodič, který si neumí nastavit vlastní hranice, tomu nemůže naučit ani své děti. Sám se vyčerpá z lásky, pozornosti, péče a cokoli z toho už nemůže poskytnout dětem. Ano, ten, kdo se vydal ze všeho, nakonec končí i na pranýři jako „rodič, který nedává nic“. Jen pije (například).
Mimochodem, alkohol – statisticky nejčastější důsledek vyčerpání z nenastavených osobních hranic. Alkoholikem se v drtivé většině případů stává člověk, který jinak neumí zpracovat „neřešitelný problém“. A tím se může stát právě nenastavená osobní hranice. Neumí-li si totiž vyčerpaný člověk ani poté nastavit osobní hranice, nemá jak dobrat energii....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům