Můžete mít pocit, že proti Vám stojí démon. Nebo ďábel. Že jste proti němu bezmocní. Že Vás dokonale zná. Že ví, co Vás bolí, kde je Vaše nejslabší místo, a právě do něj pokaždé tne.
Ale není to skutečnost.
Chci, abyste si představili, že manipulací vstupujete do světa iluzí. Jako Alenka do kouzelné říše za zrcadlem. Při střetu s manipulátorem je máloco pravda. Nicméně umění manipulátora spočívá ve schopnosti přesvědčit Vás, že to pravda je.
Na začátku, až prozřete, Vás může provázet jediná myšlenka: jak vymýtit toho ďábla. Tuto zbytečnou myšlenku s následujícími stránkami opustíte. Zjistíte totiž, a to je už první rozehnaná iluze, že nečelíte obrovi. Ani že sami nejste trpaslík. Že mnohé může být přesně naopak, než se to zdá. NAOPAK. To slovo byste měli fixovat.
Pojďme si tedy nejprve představit manipulátora, toho „hrdinu“. Prosím však, žádný posměch. Manipulátor se může zdát směšný, je však nebezpečný a nelítostný. A to tím více, čím větší úsměv časem budí.
Proti komu stojíš
Seznamte se: To je Váš král.
Ten, kdo ovládá Váš život, Vaše rozhodnutí. Pardon, díváme se oba na obraz v zrcadle, na tu vytvořenou iluzi, že? Jen se ujišťuji. Abyste náhodou nesjeli svým pohledem před zrcadlo. Tedy: Abyste při vnímání svého manipulátora náhodou nezapojili kritické myšlení a nezačali zpochybňovat to, co vidíte či z jeho úst slyšíte. To bychom s tímto kurzem byli rychle hotovi. Manipulátor by totiž neměl VŮBEC NIC, PŘES CO VÁS MANIPULOVAT.
Ano, manipulace je v první řadě iluze. Je to druh lži, o které se Vás manipulátor snaží přesvědčit.
Předně Vám musí vnutit svou pravdu, že je král. Autorita, ke které musíte vzhlížet a která o Vás může rozhodovat. Která má moc nad tím, kdo jste, jak se cítíte, co si o sobě myslíte. Která má ovládat Vaše okolí i Váš vnitřní svět. Která Vás může i zničit, pokud se jí zachce.
To je iluze manipulace.
A to je možná bod, ve kterém teď jste, ať už manipulátora vnímáte v práci, v rodině, v jakémkoli vztahu.
Ale jak se to stalo? Kdo tu osobu pasoval na Vašeho krále? Jak jste se jí mohli tolik podrobit?
Prosím, rozpomeňte se na začátky Vašeho vztahu. Možná tam byl krásný pocit.
Domněnka, že jste potkali spřízněnou duši. Že je to nejen král, ale správný, dobrý král.
Snad měl něco, co jste postrádali a on Vám najednou dával. Možná to byla (chybějící) úcta, (chybějící) láska, (chybějící) zájem, (chybějící) ocenění, (chybějící) podpora, (chybějící) pomoc, s vysokou pravděpodobností to ale bylo něco, co jste tehdy potřebovali a on Vám to poskytl.
Tím se pro Vás stal okamžitě první volbou. Bezkonkurenční osobou, jakou jste dlouho, nebo dokonce nikdy nepotkali.
Jenže nyní je mezi vámi všechno jinak.
Vás bolí. Protože Vás trápí to, co Vám protějšek říká nebo dělá. Dostali jste se do negativního zauzlení: Na jednu stranu je pro Vás tento člověk historicky důležitý, avšak na druhou stranu se k Vám momentálně nechová dobře.
Obsáhl Vaši mysl. Musíte s ním být, musíte se jím zabývat, a přitom přijímat, že si Vás neváží, že Vás nerespektuje, že Vás zklamává nebo jinak zraňuje.
Ve skutečnosti to, co Vás trápí, není on, nýbrž to, čeho se na Vás dopouští, respektive co Vás naučil: vyvolávat v sobě pocit viny. NAMLUVIL Vám, že příčina jeho zlého chování je ve Vás, Vy za to můžete, Vy jste cosi zkazili, ve Vás je skutečný nedostatek a chyba – a Vy tomu bezvýhradně věříte, ani se to nesnažíte zpochybnit. VYPNUL Vám kritické myšlení úvahou „Proč zpochybňovat někoho, koho vnímám jako bezkonkurenční autoritu a správného, dobrého krále?“
Top of mind
Povím Vám, co si zpravidla vůbec neuvědomujete: že jste se stali reproduktorem jeho vlastního vysílání. Že co řekne, to je automaticky pro Vás pravdou. Okamžitě to ovlivňuje, jak se cítíte. Vytvořil ve Vás přesvědčení, že ze vztahu s ním není možné odejít. Že nesmíte opustit prostředí, ve kterém Vás koupe. Že bez něj by se Vám vedlo mnohem hůř.
Případně ve Vás vytvořil naději, že se jednoho dne změní. Že váš vztah bude ZASE KRÁSNÝ, POKUD… něco uděláte. Že POŘÁD MÁTE V RUKOU to, že k Vám zlepší svůj postoj. Že ŘEŠENÍ JE VE VÁS. Že může být ZNOVU DOBŘE… (Ale musí být po jeho.)
To všechno je svět iluzí a lží, které od něj přebíráte.
Jako byste byli obětí krvežíznivého upíra. Kousl Vás, a od té doby se od něj nemůžete odpojit. Jste svým způsobem závislí na jeho slovech a činech. Jsou-li ubližující, nedokážete je neřešit, hodit za hlavu. Máte je stále v sobě.
Nespíte kvůli nim. Tlačí Vás na srdci. Tolik byste chtěli, aby už k nim nedocházelo, aby všechny zdroje bolesti ustaly.
A věříte, že ZPŮSOB PŘECE JEN EXISTUJE.
Anebo jste už této iluzi věřit přestali.
V obou případech je to příběh brýlí, na které byste si měli dýchnout. Poznat, že nejsou průzračné – a nikdy nebyly. Na začátku Vaše optika vnímání vztahu byla příliš RŮŽOVÁ, nyní je příliš ČERNÁ. Tehdy i teď jsou však skla, přes která se díváte na svět, přesně taková, jaká manipulátor na Vašich očích potřebuje. A jeho hlavní trik spočívá v tom, že on Vám je nenasadil. To jste udělali Vy sami.
Tento kurz nemá sloužit k tomu, aby Vám rozrýval rány. Rovněž nemá způsobit, abyste se ještě víc obviňovali. Je určen k tomu, abyste si především uvědomili fakta. Abyste se – psychologicky řečeno – zorientovali v mapě. Abyste pochopili, kde se nacházíte. Neví-li člověk, kde je, těžko najde nejen cíl a cestu k němu, ale i sám sebe.
Pamatujte si tedy hlavně toto: Manipulátor je mistrný lhář. Objektivně vzato, nemá to vůbec snadné, aby dosáhl svého. Obstojí totiž jen před někým.
Manipulátor potřebuje člověka, kterému něco schází. Co? Předně, racionální posouzení, tedy kritické myšlení.
Tato schopnost zpochybnit něčí tvrzení schází dětem do třetího roku věku. To však neznamená, že by osoby starší tří let unikly manipulaci. Dají se lapit nikoli racionálně, ale emocionálně. Racionálně, tedy kriticky smýšlející člověk manipulaci rozpozná. Rozumem si spočítá jedna a jedna. Odliší fikci od reality. Je obezřetný, má odstup od emocí. Až na jedinou výjimku: když se rozumný člověk ZAČNE ŘÍDIT DLE SVÝCH EMOCÍ. Emocionálně se rozhodující člověk je nejvděčnějším objektem manipulace.
Hladovějící srdce
Příkladem emocionálně ovlivnitelného člověka je, psychologickým žargonem řečeno, hladovějící srdce.
Hladovějící srdce je srdce, které pomyslně řečeno hladoví. Na snímku je žaludek. Ten se s hladověním spojuje obvykle. Musíme si však položit otázku, kdy vlastně žaludek hladoví. Rychlá odpověď by mohla znít: „Když je prázdný. Když mu chybí obsah, potrava.“
To však není pravda. Prázdný žaludek nemusí být nezbytně hladovějící. Vyznavači půstu to vědí. Půst je účinná metoda, jak zastavit trávicí procesy v organismu. Ty spotřebovávají až osmdesát procent veškeré energie těla. Proto s plným žaludkem nejsme schopni prakticky ničeho než trávení. Nedochází-li dlouhodobě k trávení, může organismus tuto nevyužitou energii napřímit jinam. Půst je tedy cestou, jak posílit imunitu, vyspravit vleklé zdravotní problémy, na něž organismu v běžném přejídacím režimu nezbývala energie, pročistit se. Prázdný žaludek tak vůbec nemusí POSTRÁDAT potravu. A ani nemusí vytvářet špatné pocity. Naopak může v rámci postního procesu člověku velmi pomoci.
Stejně tak prázdné srdce, dlouhodobě nenaplněné citem, nemusí jakýkoli cit POSTRÁDAT a pro absenci citu HLADOVĚT. Vyrůstal-li někdo v prostředí bez jakéhokoli citu, může jakoukoli bezcitnost vnímat jako normální.
Takový (pro nás nenormální, ale pro ně normální) základ mají například psychopati, jedinci bezcitní a bezohlední. Láska jim neschází, ani nevědí, co vlastně láska je.
Hladoví tedy jedině ten žaludek, který obsah POSTRÁDÁ. Který vnímá NENAPLNĚNOU potřebu. Který se TRÁPÍ pro to, co NEMÁ a co mu nikdo NEPOSKYTUJE. Právě tak zní metafora k hladovějícímu srdci.
Srdce tak hladoví tehdy, pokud postrádá cit, zejména lásku. Pod pojmem láska nevnímejte jen partnerskou rovinu, sex. Láska je široký pojem, který obecně zahrnuje zájem, péči, sdílení v mnoha formách. Láska proto není jen partnerská, ale i rodičovská, dětská, přátelská, ba i vztah k práci a kolegům může vykazovat prvky starosti, potřeby, citové vazby.
Hladovět absencí takové lásky mohou pouze dva typy srdcí. První jsou ta srdce, která lásku NIKDY nepoznala na vlastní kůži. Tato hladovost se týká zejména nemilovaných dětí. Tyto děti samy lásku nedostávaly, avšak mohly ji současně vidět u spolužáků v jejich rodinách. Tak vzniklo POSTRÁDÁNÍ něčeho, co sám nemám.
Druhá jsou ta srdce, která lásku v určité době dostávala, ale časem ji dostávat přestala. Je to podobné, jako když žaludek jednoho dne ochutná nevýslovnou delikatesu, ale následně mu již je upřena. Zde se dostáváme na pole manipulace.
V tomto případě totiž může platit, že čím větší nebo intenzivnější byl původní příděl lásky, tím více potom bolí citový deficit, a tím akutněji stoupá hlad po něčem, co vymizelo. Pro hladovějící srdce je typické jedno – oba typy se potkávají V TÉŽE FORMĚ SEBEOBVIŇOVÁNÍ. Oba uvedené typy srdcí totiž docházejí ke stejnému závěru. Ten se dá vyjádřit shodnou větou: „V ČEM JSEM HORŠÍ?“
V prvním případě toho hladového srdce, které nikdy lásku nedostávalo, ale vidělo ji kolem sebe: „V čem jsem horší než moji spolužáci, že oni lásku ve své rodině dostávají a já ne?“ Ve druhém případě toho hladového srdce, které lásku dostávalo, ale zničehonic přestalo: „V čem jsem horší oproti své dřívější verzi, že dnes už nedostávám tu lásku, kterou jsem si dříve vysloužilo?“
V čem jsem horší? Tuto silně emotivní větu, prosím, fixujte. Vypovídá nejen o hladovějícím srdci, nýbrž i předpokladu pro následnou úspěšnou emoční manipulaci.
To je anděl!
Manipulátor nejraději vyhledává lidi s hladovějícím srdcem. Ty je totiž snadné emočně zmanipulovat.
Stačí, aby manipulátor vytvořil iluzi, že těmto lidem může dát to, co postrádají. Například lásku.
Začátky jsou jako ze sna: totální zájem, totální péče, totální porozumění, totální pomoc. Tím se manipulátor stává takzvaným Top of Mind – prvním na mysli, koho si manipulovaný fixuje jako KRÁLE.
Pak začne působit chemie a fyzika: Čím déle trvalo zoufalé čekání hladovějícího srdce na takový zdroj lásky, tím upnutěji začne toto srdce viset na manipulátorovi. Přitom nemá ponětí, že je obětí manipulace. I kdyby zvenčí přišlo varování „Pozor, manipulátor!“, pro dlouhodobě hladovějící srdce je směrodatné uspokojení jeho potřeby, NASYCENÍ srdce. Tak jako pro dlouhodobě hladovějící žaludek je rozhodující jeho naplnění, i kdyby to mělo být zkaženým pokrmem či tlející vodou z kaluže.
Zopakujme si: Hladovějící srdce nemá nic společného s rozumem, jen s emocí, s akutní potřebou konečně najít lásku. Hladovějící srdce nijak nevidí, neslyší, řídí se jen instinktem – pudem přežití. „I kdyby to měl být sen, ať je alespoň na tu chvíli skutečným.“ Tak uvažuje.
Z toho plyne, že hladovějící srdce nelze soudit rozumem. Pro vnějšího pozorovatele se zapojeným kritickým myšlením a dostatečným emočním odstupem od manipulátora může být chování hladovějícího srdce šílené a nepochopitelné. „I kdyby tam neměla být láska, carpe diem. Užívám dne!“ I tak může znít argument domněle syceného srdce.
Problém je, že KAŽDÉ SBLÍŽENÍ s manipulátorem vytváří emoční pouto, rozhodující nástroj pro manipulaci.
Emoční pouto si můžeme představit jako potrubí budované pro dopravu emocí od osoby A k osobě B a nazpět. Potrubí vzniká se souhlasem hladovějícího srdce v domnění, že jím poteče jen láska. Žel, manipulovaný není schopen domyslet (kritické myšlení je vypnuté), že emoční pouto unese jakékoli emoce, že místo lásky může proudit něco ubližujícího. Leč pak se od potrubí NEDÁ JEN TAK ODPOJIT. Oběť je k němu přisátá v naději, že láska opět poteče. Leč tečou jen zvratky.
Z anděla ďábel
Představte si plynovod, vystavěný kvůli dodávkám životně důležité komodity. Dodavatel však jednoho dne vypne přívod zemního plynu a místo něj začne potrubím tlačit jed. Co byste dělali být na místě příjemce?
Předně se asi začnete divit. Ptát se, proč to udělal. Jak to, že právě on – TAK SPOLEHLIVÝ PARTNER?
A jsme u ústřední lži.
Manipulátor není v počátcích vztahu k rozpoznání od skutečně milující osoby. Dokáže působit snově, okouzlit hladovějící srdce i jeho okolí – přátele, rodiče, děti.
To má svůj taktický důvod.
Upír, jak je manipulátor v psychologii žoviálně přezdíván, tím uzavírá kruh. Jeho oběť z něj nebude mít úniku. Jinak řečeno: Oběť manipulace v budoucnu nebude mít ke komu utéct. Nikdo jí neuvěří, že „tak snový a okouzlující člověk“ by mohl být schopen tak ubližujících činů, o jakých se oběť snaží mluvit. Manipulátor je pro všechny Anděl. Tuto image si v začátcích vytvoří u hladovějícího srdce i všude kolem. Emoční potrubí se tím natolik vyztuží, aby už později nešlo tak snadno zničit. Aby oběť manipulace neshledávala chybu v dodavateli. A také aby se oběť změnou v dodavatelově chování trápila. Aby měla na paměti Top of Mind: „Nikdo jiný mi tutéž komoditu (lásku) nedodá. Tudíž o jeho přízeň nesmím přijít. On je někdo, koho jsem celý život hledala, postrádala. Musím udělat cokoli pro to, aby vedle mě zůstal, aby neodcházel, aby mi prominul…“
Tím jsme na konci první, idylické, Andělské fáze.
Rozlučte se, prosím, soustrastně s touto iluzí.
Nyní totiž přichází místo snu realita. Ďábel. Jaký tu vždycky byl, jen my jsme ho považovali za Anděla…
„O jeho lásku nesmím přijít. On je totiž někdo, koho jsem celý život hledala a postrádala. Musím udělat cokoli pro to, aby vedle mě zůstal.“ – Dosáhnout přesně takovéhoto vnímání u oběti je od začátku hlavní manipulátorův cíl. Musí přesvědčit hladovějící srdce, že on, upír, je jediná milující osoba, schopná to hladovějící srdce uspokojit.
S dosažením tohoto bodu nastane vhodná doba pro OBRAT v emocích. K tomu stačí jenom VYPNOUT PŘÍVOD LÁSKY. Už v tu chvíli v oběti vznikne panika.
„Co se stalo? Kde je Tvoje láska? Proč přestala proudit?“ Pamatujete si větu, kterou jste měli fixovat? Ano – „V čem jsem horší? Co dělám špatně, že už lásku nedostávám?“
Hladovějící srdce je ideální pro manipulátora i proto, že je zvyklé věřit v toto: „Přestane-li zvenčí přicházet láska, pak je to má vlastní vina! Asi nedělám pro druhého dost! Musím dělat více!“ Navíc on je přece Top of Mind. „O jeho lásku nesmím přijít. On je někdo, koho jsem celý život hledalo a postrádalo. Musím udělat cokoli, aby vedle mě zůstal.“
Jestliže hladovějící srdce v minulosti trpělo nedostatkem lásky opravdu hodně dlouho, pak je pro něj nepředstavitelné a nesnesitelné dopustit, aby „jediný zdroj lásky“ za poslední dobu zmizel. Z toho plyne strach ze ztráty, prošení se o lásku, podlézání, ponižování, sebeobětování.
A jsme v cíli. Manipulátor tím posunul oběť přesně tam, kde ji potřebuje mít. Kde pro něj udělá COKOLI, jen aby jí znovu poskytl krapítek lásky.
Hladovějící srdce se manipulací posouvá do pozice narkomana. Protože UVĚŘILO, že nalezlo ŘEŠENÍ svého dlouhodobého problému, zdroj šťastných pocitů, udělá COKOLI pro další dávku. Přesněji: Udělá toho tím více, čím delší je jeho abstinence – postrádání lásky.
Právě to umocňuje Top of Mind. Vnitřní přesvědčení, že „tohle je jediný člověk, který je správný po mém boku“, „jedině on mi dá to, co potřebuji a co akutně postrádám“, „už mě o tom jednou/na začátku vztahu přesvědčil“. „Je schopen dávat lásku, vím to, zažila jsem to,“ říká oběť. „Jestliže mi ji dával tehdy, musí existovat způsob, jak si ji znovu vyprosit, aby mi ji dával zas. Jen přijít na to, co tím kohoutkem vypnutého přívodu lásky opětovně otočí.“ Co to může změnit?
Stačí se zeptat. Manipulátor rád odpoví. On na to ČEKÁ. Někdy se ho ani nemusíte ptát. Manipulátor sám naznačí, CO BYSTE PRO NĚJ MĚLI UDĚLAT.
Chce snad Váš majetek? Přepsat na sebe Vaši nemovitost, „jinak dáváte najevo, že mu nedůvěřujete, že soukromničíte a váš vztah tedy nemá smysl“? Chce snad, abyste se zřekli svých dětí nebo jiných blízkých lidí, „jinak dáváte najevo, že Vám jsou přednější, že ho dostatečně nemilujete a váš vztah tedy také nemá smysl“?
Chce snad, abyste se přestali vídat s přáteli nebo kolegy, „kteří se mu nelíbí, kteří o něm špatně mluví, a když to neuděláte, vyjádříte tím, že jeho bolest nerespektujete a váš vztah tedy zase nemá smysl“?
Chce snad, abyste opustili svou obživu, bydliště, koníčky, jakékoli zdroje Vaší soběstačnosti, zpřetrhali své kořeny, ztratili zpětnou vazbu a přísun energie odjinud, a byli tak už plně závislí na něm – v jiném místě, bez vlastních prostředků, pomoci, čehokoli, co tvoří Vaši osobní identitu?
Doplňte si na bianco list jeho přání cokoli. Ať tam najdete jakoukoli položku, každopádně platí: MUSÍTE TO UDĚLAT. Musíte. Jinak odejde, hrozí.
A Vy snad chcete být tam, kde jste již byli – bez lásky? Přesněji: Chcete na tom být ještě hůř – s vědomím, že jste VLASTNÍ CHYBOU přišli O JEDINÝ ZDROJ LÁSKY?
Musíte to udělat.
Musíte to už dělat vždy, když s nějakým požadavkem přijde. A on bude chodit ustavičně. S jídlem roste chuť. I drzost. Ujistí se totiž, že na jeho taktiku slyšíte. Že na Vás účinkuje. I že se BOJÍTE vzepřít, přijít o něj. A tedy uděláte COKOLI.
Všechno je iluze
Čelit manipulaci je v zásadě snadné. Stačí si uvědomit, že čelíte iluzi. Ano, manipulace je vytváření iluze. Takové, jíž budete věřit. Takové, jíž zpočátku rádi věříte. Jen se vraťte k obrázku muže před zrcadlem.
Vedle něj spatříte kočku, která ráda slyší, že je vlastně lvice! Ráda poslouchá toho, kdo tuto lichotku říká. Naučí se jeho slova automaticky přijímat jako pravdu. Naučí se mu věřit. Naučí se ho chápat jako Top of Mind. Cokoli král řekne, to musí být pravda. Vždyť ta pravda je tak krásná…
Vypnutí kritického myšlení následně způsobí, že „pravdu“ již přijímáte bez výhrad, i když už krásná přestane být. To, co Vás ničí, tedy není manipulátor, ale Vaše vlastní iluze, že neexistuje jiná pravda, jiná varianta.
Ve skutečnosti neexistuje to, čím vyhrožuje manipulátor. Ve skutečnosti je totiž všechno naopak.
Tam, kde Vy vidíte jeho sílu, je ve skutečnosti jeho slabost. Tam, kde Vy vidíte svoji slabost, je ve skutečnosti Vaše síla. Tam, kde Vy vidíte nepřemožitelné monstrum, schopné čehokoli destruktivního, ve skutečnosti najdete směšnou figuru, neschopnou ničeho konstruktivního.
Ale k tomu se ještě dostaneme.
Lež je JEDINOU zbraní manipulátora. Musí ve Vás vytvářet představu, které se bojíte. Jen tak přijdou Vaše slzy, ze kterých manipulátor žije – jako upír z něčí krve.
Moc manipulátora tedy končí tam, kde končí iluze. Kde si přestanete o tomto člověku dělat jakoukoli iluzi. Iluzi, že se jednoho dne změní. Iluzi, že si Vás jednoho dne začne vážit. Iluzi, že Vás miluje. Iluzi, že si všechno jednoho dne uvědomí. Iluzi, že když ho teď uspokojíte, už Vám nikdy neublíží. Všechno je lež, všechno je přesně naopak.
Všechno.
I Váš pocit, že po jeho boku Vám jednou bude lépe.
Ne, dokud budete po jeho boku, lépe Vám nebude. Vám ani nikomu jinému, koho bude manipulovat. Včetně Vašich dětí.
Dokud toto nepochopíte, nic se nezlepší. Zůstane, ba umocní se Váš strach, že se nemůžete vzepřít, natož abyste od něj odešli. Vaše mysl bude pokrytá jednou velkou lží: „Nejde to. Nedokážu to. Jiní to možná zvládnou, ale já určitě ne. Můj partner by mě zničil. Smetl by každého. Neexistuje cesta. Nic lepšího už nikdy nebude.“
Žádná sebeláska – ani stopa po tom mít se rád.
Žádná sebeúcta – ani stopa po tom přestat se ponižovat.
Žádné sebevědomí nebo sebehodnota – ani stopa po tom připustit, že si zasloužím víc.
Jen iluze, ve které já jsem ten bezcenný a slabý, zatímco protějšek je ten nedoceněný a silný.
Ano, iluze. Nemá s realitou nic společného a byla vytvořena jen účelově v naší mysli. To ale manipulátorovi úplně stačí, aby měl vystaráno.
„Manipulátorům říkám opice. Vyžadují totiž opičí lásku: Když uděláš tohle, já se budu opičit. Buď na mě hodný, a já na Tebe budu hodný. Dej mi to, co chci, a já Tě budu mít rád. Nedáš mi to, co chci, a já Tě nebudu mít rád. Tohle má být láska? Ne, to je obchod. Opičí obchod. Monkey business.“
John Malkovich
herec, dvakrát nominovaný na Oscara, v dětství zažil šikanu kvůli značné nadváze
Proč to dělá
Dovolte, přestaneme být chvíli „Alenkou“, žijící v říši iluzí za zrcadlem. Podívejme se do reality – před zrcadlo. Do pravdivého světa. Ať pochopíme fakta.
Manipulátorova iluze se snaží vytvářet dojem, že on nám dává to, co potřebujeme. Realita je ale opačná: My dáváme jemu to, co zoufale potřebuje. Aniž si to uvědomujeme.
Většinou mu saturujeme mindrák, který ve skutečnosti má a který v sobě skrývá. Nemůžeme si to uvědomovat. Máme manipulátora za někoho úplně jiného, než kým opravdu je.
Manipulátor je schopen působit určitým dojmem jen proto, že takový obrázek vytvořil v naší představě. A aby mohl tento obrázek vytvořit v naší představě, potřeboval naši NEVĚDOMOST – abychom o něm reálně nevěděli nic.
Tudíž: Fakt, že nás někdo zmanipuloval, svědčí hlavně o tom, jak málo jsme o něm věděli. Potažmo: Jak málo o něm víme.
Kdybychom nežili v iluzi, žili bychom v reálném světě. Jenže realita nebývá hezká. A my to víme. Fakt, že nás dlouho nikdo nemiloval a postrádali jsme lásku, bolel. Pravda často bolí. I proto raději věříme iluzím.
A věříme jim (tím spíše s hladovějícím srdcem) natolik, až se přání stane otcem myšlenky.
Nejenže i po proměně anděla v ďábla věříme, že náš protějšek tehdy tak úžasný skutečně BYL, ale my se ho snažíme i jako úžasného NADÁLE VIDĚT. A naše představa se pro nás stává pozoruhodně pravdou, přesvědčením, jistotou, byť nemá s realitou vůbec nic společného.
Své růžové iluze o úžasném člověku se nechceme vzdát. MUSÍ být pravdivá. MUSÍ!
A víte, proč MUSÍ?
Jinak nám totiž život může připadat opět bolestný a k nežití.
V tomto bodě jsme si až neuvěřitelně blízcí s manipulátorem samotným. Sami manipulujeme realitou a spoluvytváříme lež, ve které se nám zdánlivě lépe žije. Především ale máme s manipulátorem společný nedostatek lásky.
Absence citu
Kdo může manipulovat s city emočně strádajícího člověka? Jen ten, kdo VÍ, že lze manipulovat s city emočně strádajícího člověka. Jen ten, kdo to umí. Jen ten, kdo se to v průběhu života naučil. Jen ten, kdo to NA VLASTNÍ KŮŽI ZAŽIL.
Manipulátorem se stává buď člověk, který nikdy nepoznal cit. Nebo ho poznal, ale přišel o něj: Byl nemilovaným dítětem, odvrženým kamarády. Snad po lásce toužil, ale marně. Nepoznal pochopení, soucit, objetí. Co takové osobě zbývá?
Jistě, může být hladovějícím srdcem. Otáčet se jako slunečnice za každým zdrojem hřejivých emocí. Prosit, nadbíhat, čekat, trápit se, „co když mi už nikdo nikdy lásku nedá“? To je případ, kdy nemilovaný člověk POSTRÁDÁ cit.
Člověk obecně má však jednu vrozenou schopnost. Přizpůsobit se. Jeho přirozená flexibilita mu umožňuje adaptovat se. Je to základní mechanismus našeho přežití. Funguje i na psychické bázi. Ten, kdo se trápí nedostatkem citu zvenčí, se může vnitřně obrnit. Naučí se NEPOSTRÁDAT cit. Naučí se ztratit emoční citlivost. Naučí se zbavit se (jako u nepoužívaného svalu) toho, co dlouhodobě NEPOTŘEBUJE.
Říká se tomu také „otupět“.
Protože tento člověk zjistí, že zoufání si po chybějícím citu přináší jenom zbytečné trápení, stane se nejen necitlivým, ale také mnohdy bezcitným člověkem. Snad z pudu přežití, z pudu sebezáchovy. A může se to stát už v dětském věku. Dítě, které například zažije šikanu, se následně samo stává šikanující bytostí. Týrá zvířátka, poškozuje kamarády. To, co ho zpočátku bolelo, ho současně zbaví citu. „Nemají-li soucit druzí, proč bych ho měl mít já?“ uvažuje.
A tak, když si projde nežádoucím „výcvikem, jak šikanovat druhé“, ví už, z vlastní negativní zkušenosti, jak se to dělá, jak se šikanovaný cítí a proč.
Typickým přirozeně bezcitným člověkem je psychopat. A typickým přirozeným psychopatem je manipulátor.
Chcete-li pochopit svět očima ubližujícího psychopata, musíte ze svého současného charakteru odstranit:
- jakýkoli soucit; cítit buď nic, nebo zadostiučinění a zvrácenou radost, když máte moc nad někým druhým
- jakékoli meze, hranice, ohledy; stát se tak nejen bezCITným, ale i bezOHLEDným člověkem
- jakýkoli pocit zodpovědnosti za cokoli nebo kohokoli; nahradit zodpovědnost lhostejností vůči všemu a všem
Co z takového charakteru zbyde? Nic.
Proto je chybou říkat, že psychopat má špatný charakter.
On nemá žádný charakter. Je BEZcharakterní.
Kde jiní mají charakter, on má pouze ego – zbytnělé a zlé.
Psychopat je zbytnělé zlo.
Někteří právníci, znalci, potažmo lékaři se snaží psychopatii považovat za nemoc. Dle jejich výkladu přece jen nemocný člověk může být schopen absolutní bezcitnosti, bezohlednosti a bezcharakternosti.
Jiní právníci, znalci, potažmo lékaři s těmito snahami nesouhlasí. Odmítají psychopatii považovat za nemoc, a psychopaty tak vyvinit z činů, kterých se dopouštějí. Podle jejich přesvědčení totiž psychopat VÍ, CO DĚLÁ. Dobře to ví. A právě proto to dělá. Tak jako manipulátor.
Chová se sice maximálně nezodpovědně, ale je za to plně odpovědný. A musí se zodpovídat.
Slabost, která neodchází
Lidé s citem, ohledy a charakterem nedokážou být jako on. Manipulátor toho rád využívá. Rád hraje na city.
A svým způsobem není snadné manipulátora odsoudit. Stačí poznat jeho životní příběh.
Žádné dítě nepřichází na tento svět už jako lhář, psychopat nebo manipulátor. Děti se...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům