Čím delší dobu je lidská mysl vystavena nezdravému prostředí plnému tragických událostí, tím více je ovládána strachem. Lidé většinou chápou, že vystavovat se dlouhodobě podobnému prostředí kvalitě jejich života nesvědčí. Přesto si ale nemohou pomoct a stejně při cestě do práce sledují zpravodajství na obrazovce svého mobilního telefonu. A přitom stačí tak málo. Stačí jen nahradit špatné zprávy. Stačí si najít zdravý zdroj informací, přeprogramovat svou mysl a vyhnat z ní zbytečné obavy. Ptáte se, kde takové informace hledat? Nadace Napoleona Hilla v České republice pro tyto účely vytvořila něco unikátního. NAKOPÁVAČ BOHATSTVÍ, váš budoucí zdroj zdravých informací, které vám pomohou udržet zdravé myšlení v nezdravé době. Každý den získáte unikání obsah přímo do e-mailové schránky, a budete tak aktivně pracovat na kvalitě svého myšlení. Pojďme se podívat na ukázku jednoho takového článku.
Dětská odvaha
Chlapec s nadšením pozoroval své hrdiny, jak provádějí dechberoucí akrobatické triky na skateboardech. Okolo ramp se tlačili teenageři i rodiče. Turnaj se pořádal v jednom letním nedělním odpoledni roku 1985 ve městě Dayton v Ohiu a přitáhl pozornost široké veřejnosti. V USA se ten rok stal podruhé prezidentem Ronald Reagan a v Sovětském svazu poprvé Michail Gorbačov.
Ten den se ale myšlenky všech přítomných točily jen okolo odvážných přeskoků, skluzů a výkrutů, které skateboardisté předváděli v horkém slunci. Jedenáctiletý Rob měl oči přilepené na svého oblíbence, profesionálního skateboardistu Neila Blendera. Po turnaji chlapec proklouzl na VIP parkoviště a odvážně zaklepal na zadní dveře Blenderovy limuzíny. Neil otevřel, podíval se na chlapce a čekal, co bude. „Hej, pane Blendere, nemyslím si, že je v tom autě dost místa pro vás i ten váš skateboard,“ vyhrkl ze sebe Rob.
Neil se zasmál „A víš ty co, kluku? Máš pravdu!“ a chlapci svůj vítězný skateboard věnoval.
Jedenáctiletý Rob Dyrdek se tehdy naučil jednu z nejhodnotnějších lekcí vesmíru, tu, kterou moc lidí za celý svůj život pořádně nepochopí, tu, o které mluvil Napoleon Hill: „Cokoliv si mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho může člověk dosáhnout.“
Se svým novým skateboardem Rob svědomitě trénoval a o rok později se mu tvrdá práce vyplatila – byl jmenován vůbec nejmladším členem prestižního skateboardingového týmu G&S. V Daytonu nebyla skateboardová komunita příliš velká, a tak chlapcův ohromný talent snadno vynikl a začal přitahovat pozornost místních sponzorů. Každý den po škole jezdil Rob vypomáhat do skateboardového obchodu, který vlastnil ambiciózní devatenáctiletý podnikatel Jimmy George. Dělal u Jimmyho vše, co bylo potřeba.
A když nic potřeba nebylo, tak celé hodiny cvičil a zkoušel nové triky ve skateparku, který nechal Jimmy na dvorku za prodejnou vybudovat. Po cestě ze zaměstnání ho táta nabral a jeli společně domů. Díky výpomoci v prodejně mohl mladý Rob koukat přímo pod ruce na to, jak se buduje úspěšný byznys. Skateboardingové kultuře rychle rostla popularita a mnoho starších Robových kamarádů v oboru začalo podnikat také. Vše tedy sledoval z první řady, byla to pro něj škola byznysu – od nápadu přes design výrobku až po marketing a distribuci objevoval zvídavý Rob, jak se vyrábí úspěch. Každý vydělaný cent z práce u Jimmyho si schovával.
Stejně tak každý dolar, který mu vynesly smlouvy se sponzory. Bylo mu teprve patnáct let, když se rozhodl, že je čas vstoupit mezi profesionály. O rok později Rob nechal střední školy a přestěhoval se do Kalifornie – mekky skateboardingu. Byla to jeho vstupenka do velkého světa.
V následujících letech měl Rob první šanci procvičit svého podnikatelského ducha, když založil firmu, která vyráběla skateboardové „trucky“ – kovové osy, na které se upevňují kolečka. Sám si vymyslel název a vytvořil logo. Jeho produkt měl úspěch. V jednu dobu jeho osy používala pro své skaty celá první světová desítka skateboardistů. Robova pověst vzkvétala.
Cokoliv si mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho může člověk dosáhnout.“
Napoleon Hill
Škrtnout nezdravé
Jeden z jeho hlavních sponzorů, kalifornská značka oblečení Droors Clothing (DC), se rozhodl vstoupit do zatím neprozkoumaných vod a začít vyrábět sportovní obuv. První model měl být navržený speciálně pro skateboardisty. DC oslovila Roba, jestli by jim nechtěl pomoct nový projekt odstartovat. Ačkoliv neměl žádné zkušenosti v produktovém designu ani technologiích, souhlasil. Mohl se spoléhat jen na svou představivost a instinkty. Pro DC pak v roce 1993, ve svých devatenácti letech, navrhnul inovativní a praktickou botu, která se časem stala celosvětovým symbolem skejťáctví. Tržby DC díky Robovým botám doslova explodovaly. Během šesti let se obraty firmě zdesetinásobily na 50 milionů dolarů ročně. Díky své slávě ve skateboardingu a prudce rostoucím prodejům v DC si Rob vyjednal slušnou provizi z každého jednoho prodaného páru bot, u kterého se podílel na výrobě nebo designu. Ke každému modelu, který navrhl, vymyslel Rob také příběh, který jej pak prodával. Jeho boty měly tak velký úspěch, že si mateřská firma změnila název z Droors Clothing na DC Shoes.
Rob pokaždé tužkou na papír načrtl nový design, pastelkami vybarvil a poslal jej pracovníkům DC, kteří pak práci dokončili – přepálený koncept uhladili, sehnali materiály, připravili technický tým na výrobu a dostali boty na trh. Z Robovy představivosti najednou pocházela třetina tržeb DC. Ve třiadvaceti letech mu svět ležel u nohou a mysl překypovala bláznivými nápady, ze kterých toužil vybudovat impérium.
Do sportu a oblečení okolo skateboardingu se pumpovalo čím dál více peněz. Sport se rychle vyvíjel a každá značka chtěla urvat kousek koláče. Sponzoři začali od svých ambasadorů vyžadovat stále víc a z free kultury, která měla všechno a všechny na háku, se stával tvrdý byznys, marketing a propagace. Designéři zaměstnaní v DC těžce nesli vliv a slávu Robových modelů, které si načrtl kdesi doma na koleni nebo bůhvíkde. Dostával na rozdíl od nich tučné odměny, aniž by byl denně v kanceláři. A kromě toho se věnoval všemu možnému, zakládal další firmy a jeho zájem a zaměření na skateboarding se vytrácely. V DC začala houstnout atmosféra a vznikl tlak na jeho vyhození.
Vedení si pak Roba zavolalo a začalo pomalu vycouvávat ze sponzoringu. Smlouvu mu zkrouhla na dva roky se slovy: „Robe, myslíme si, že tvoje nejlepší léta jsou už za tebou. Ztrácíš drajv i zájem. Za dva roky ti bude dvacet pět let a tvoje atletická kariéra už...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům