Spadneme-li do propasti, většinou je to nejlepší přítel, kdo nám hodí záchranné lano. Pomůže nám najít cestu ven, když zabloudíme do slepé uličky, a stejně tak má radost, když se nám něco podaří. Cítíte se v životě na dně? Nejlepší přítel stojí po vašem boku, ne aby vás srážel, ale aby pomohl odrazit se zase vzhůru. Nesoudí, jak a proč jsme na dno padli. Stojí při nás za každých okolností. Nelakuje věci na růžovo, je upřímný a myslí jen na naše dobro. Kolik takový nejlepších přátel ve svém životě máte? Na koho se můžete vždy spolehnout? Jeden takový se skrývá v každém z nás a certifikovaný kouč JAN MARKEL nám vysvětlí, proč se naučit vnímat strach jako nejlepšího kámoše.
Strach součást života
Strach a jeho různé formy jsou součástí našeho každodenního jednání víc, než bychom si možná přáli. Nevěříte? Pokaždé, když žárlíte na svého partnera, jedná se o velmi dobře maskovanou formu strachu. Pokud na vás někdo křičí, protože jste mu v rámci svého podnikání neudělali službu na míru, mohli bychom pod vším tím hledat strach. Přestože je v obou těchto případech dobře zamaskovaný pod silnějšími emocemi, jako je například vztek.
Pak jsou tady samozřejmě mnohem přímočařejší příklady strachu a obav, které zažíváme každý den. Obava, jestli si udržím práci nebo jak bude vypadat ekonomická situace za čtvrt roku. Strach poté, co si najdu zvláštní výrůstek na těle. Anebo ten ošklivý, bodavý pocit, když stojíte před vedením firmy a máte veřejně prezentovat výsledky posledního kvartálu.
Není divu, že se my, lidé, snažíme najít řadu způsobů, jak překonat strach a posunout se blíž k vysněnému životu, ve kterém si můžeme užívat a vědět, že se není čeho bát. Jenže já osobně považuji koncept překonávání strachu za nepříliš užitečný. Namísto toho vás pozvu k novému úhlu pohledu. Totiž přijmout strach jako nedílnou součást lidského prožívání. A co víc, udělat si z něj užitečného kamaráda.
Užitečný kompas
Někdy jsou zkušenosti s prožíváním strachu tak nepříjemné, že si můžeme klást otázku, proč vůbec něco takového příroda zařídila. Například jsem pracoval s řadou klientek, které silně žárlily. Stačilo, aby jejich partner odjel na víkend sám, a pro ně to znamenalo několik dní se sevřeným žaludkem, tlakem na hrudníku a strachem. Nepojmenovaným, ale o to děsivějším.
Žádná z těchto klientek nevnímala svůj strach spojený se žárlivostí jako něco užitečného. Jedna z nich, Romana, mi kdysi řekla: „Nechápu, co by na tom mohlo být skvělé, když se takhle cítím. A nechápu, proč mi to můj partner dělá, když jsem mu už stokrát řekla, jak mi je, když odjede.“ Nevědomky tak vystihla nejčastější chybu, kterou děláme při setkání se strachem. Hledáme jeho příčinu ve vnějším světě.
Žárlivci tak obviňují své partnery z toho, že jim nevěnují pozornost. Naštvaní zákazníci ukazují prstem na poskytovatele služeb a lidé vyděšení obrázkem potenciálně špatné budoucnosti obviňují vládu. Namísto toho, aby namířili pozornost k sobě s jasným vědomím: To já právě teď cítím strach. Přišel, aby mě něco naučil.
V tom je právě ona nenápadná, ale o to větší užitečnost strachu. Funguje jako navigace k tomu, co se o sobě můžeme naučit. Ukazuje jako neonová šipka na místo, kam potřebujeme jít. Říká se, že to, čeho se nejvíc bojíme, nejvíc potřebujeme zažít. Ze zkušeností svých i s klienty můžu říct, že to platí do posledního písmene. Udělat ze strachu svého nejlepšího kámoše nám umožní dělat věci, které do té doby nebyly možné. A s tím přijdou výsledky, které byly do té doby nedostupné.
Sevření a uvolnění
Když se nám podaří, například pod vedením zkušeného profesionála, nasměrovat pozornost namísto od okolí k sobě, můžeme si všimnout, že strach se projevuje na fyzickém těle. U mojí klientky Romany, kterou jsem zmínil, to bylo sevření na hrudníku. Pokaždé, když její partner šel někam sám, téměř přestávala dýchat.
Je to právě tento (u každého člověka jiný) nepříjemný pocit, kterého se podvědomě snažíme zbavit, od kterého chceme uniknout za každou cenu. Je to právě tento nepříjemný pocit, který u nás spouští chování, za které se později stydíme nebo ho litujeme. Je to právě tento nepříjemný pocit, který potřebujeme blíže prozkoumat.
Zjednodušeně se dá říci, že přijmout strach znamená dokázat se uvolnit v situacích, na které naše tělo reaguje sevřením.
Romanu jsem postupně v našich setkáních vedl k tomu, aby dokázala na svém těle stále přesněji identifikovat, kde cítí nepříjemné pocity. Do těchto míst posléze dýchala a objevovali jsme různé cesty, jak může svoje tělo uvolnit. Když se...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům