Občas se do života pěkně zamotáme. Každý den prožíváme různé situace a každá z nich má vliv na kvalitu našeho vnitřního světa. Nejčastěji jsou to situace z dětství, co programuje vzorce chování uložené hluboko v nás. Zakořeněné vzorce můžeme vnímat jako nitky, jež nás ovládají. Manipulátoři vědí, za jaké nitky tahat, aby nás to bolelo. Proto nestačí jen najít správnou nitku. Nejprve potřebujeme rozmotat celé klubko. Jenže pod tlakem starostí a okolností všedních dnů to nemusí být snadné. Proto je dobré mít vedle sebe parťáka, co nám s rozmotáváním pomůže. K něčemu podobnému pomáhá také TEREZA JARKOVSKÁ s kolegou VÍTĚZSLAVEM ČADROU, certifikovaní kouči s terapeutickým přesahem, kteří vědí, jak rozmotat celé klubko. Pojďme se podívat na jejich zkušenost z praxe.
Příběh Jany
Jana projevila zájem o dlouhodobou spolupráci, protože se cítila špatně, slabá, k ničemu a neviděla světlo na konci tunelu. V okamžiku, kdy v sobě kousek záblesku našla, manžel ho zadusil jednou z mnoha ponižujících hlášek. Znala je, byly jejím denním chlebem. Dost jí připomínal vlastní mámu. Pro ni také nebyla dost dobrá.
„Nikdy nebudu silnější než on. Má mě v hrsti. Vyhrožuje mi. Kvůli mně přestal pít. Říká, že když ho opustím, začne znovu chlastat a bude to moje vina.“ Těmito slovy popisuje Jana svého bývalého manžela. Ano, čtete správně. Bývalého manžela.
V průběhu půlroku zjistila, že už nechce být někomu vydána napospas. Dokázala zapojit rozum, napnout poslední zbytky sil, a odešla. Ze vztahu, z bytu a ze života svého muže. Dokázala se postavit manipulaci, ponižování a výhrůžkám. Poslední kapkou bylo, když na ni manžel vztáhl ruku při jedné z posledních hádek. V ten okamžik se jí před očima přehrála celá tvrdá realita žitého vztahu, ve kterém zůstávala. Přesto tady její cesta s manipulací v partnerství neskončila.
Věnovala nějaký čas sobě a své práci. Velmi brzy si našla nového partnera, který byl jiný než její bývalý manžel. Vstřícnější a pozornější. Po pár měsících Jana zjistila, že znovu čelí manipulaci. „Nemůže“ chodit za kamarádkami, být někde déle a nedat o sobě vědět, nebrat telefon. Posléze přišly výčitky a výslechy.
Čím to, že i když dokázala opustit manžela, rozpoznala manipulaci a našla sílu nezdravý vztah opustit, je v tom kole znovu?
Rozpoznat manipulaci nepomáhá
Pro skutečnou transformaci potřebujeme udělat mnohem více. Snášení a tolerování manipulace je jen symptom. Jako zarudlé místo na kůži, kde je o kus hlouběji chronický zánět. Je jasné, že pokud se chceme vyléčit, potřebujeme najít ten skrytý zánět a uzdravit jej. V rámci partnerských vztahů je tím skrytým zánětem naše specifické, nezdravé vnitřní nastavení.
V případě klientky Jany to byl vztah s mámou. Pro ni jako dítě to byl první vztah, který formoval její nastavení do všech následujících vztahů. Často zažívala nepřijetí. Jana si zvykla na to, že ji matka nepřijímá takovou, jaká je. Opakovaně pro ni nebyla dost dobrá. Máma ji srovnávala s kamarádkami a očekávala, že bude průbojnější. Pokud se Janě dostalo ocenění, tak pouze u nejlepších výkonů. Jana musela být neustále lepší a lepší, pak jí máma věnovala pozornost. Velmi zjednodušeně byl její vzorec lásky, který si odnášela do života, tento:
Láska = bij mě, ponižuj mě, nerespektuj mě a občas mi řekni, že mě budeš mít rád/a, když…
O svých vzorcích nevíme, protože jsou podvědomé. Jana věděla, že její dětství bylo těžké. Bylo to už dávno a některé situace raději vytěsnila. Z domu odešla, když jí bylo 18, a postavila se na vlastní nohy. Bydlela u partnera. Ten byl totiž jediný, kdo jí rozuměl a utvrzoval ji v tom, že to s matkou nešlo vydržet. Jak se její příběh vyvíjel dál, asi tušíte. Nesla si v sobě nastavení, o kterém nevěděla a které ji silně táhlo k někomu, kdo ji ponižoval a projevoval jí podmíněnou lásku. Tedy: „Budu tě mít rád, když…“
Změna neleží v hlavě, je hlouběji
Pokud takový život nechcete žít, potřebujete udělat hlubokou vnitřní změnu. Změnit vnitřní kvalitu, která ovšem neleží v hlavě. Proto vám nepomůže, když si přečtete tento článek a uvědomíte si, že je o vás. Nepomůže ani, že budete litovat, že svůj život právě takto žijete. Informace není transformace, ta se děje hlouběji.
Vnitřní transformace se může odehrát jen na úrovni vašeho těla a emocí. Jak ale taková hluboká změna vypadá? Pojďme si ji přiblížit na příběhu Jany.
Udělej to za mě
Ještě dřív, než Jana vstoupila do manželství a následně do terapie, si udělala zajímavou zkušenost. Tato zkušenost ukazuje, že si Jana v sobě nese nezdravé nastavení už dlouho. Nevěří si a čeká od druhých, že jí ukáží, kudy dál. Chvíli po škole si nebyla jistá vlastním výběrem partnerů, a tak požádala o pomoc kamarádky. Věřila, že budou mít lepší oko, které se vyhne manipulátorům. Kámošky se role ujaly a seznámily ji s několika hodnými muži. Ti jí ale nevyhovovali, protože pro ni neměli jiskru. I přesto s jedním z nich setrvávala téměř rok. Bohužel, její sebedůvěra utrpěla i tady. Sama se mnohokrát přistihla, jak proti partnerovi neustále něco má. Vytáčela ji jeho pozornost a že se jí neustále na něco ptá. Postupně jí k hádce stačilo, že se zajímal, jak se cítí.
Sama si vývoj vztahu vyčítala a brečela, jak je strašná. Nemohla si ale pomoci. Utvrdila se, že ona je ta špatná. Zanedlouho stačilo, aby jí neznámý muž v baru řekl, že má tlustý zadek. Podíval se jí zblízka do očí, stiskl jí ruku, až to zabolelo. Byla to láska na první pohled. Následně manželství, ze kterého Jana dokázala na začátku našeho článku odejít.
Začít u sebe
Přesně tohle Jana v terapii udělala. Na začátku si nejdříve musela přiznat několik nepříjemných věcí o sobě. Jen pravda totiž dává možnost rozvíjet se dál. Šlo o skutečnosti, kterým se celý svůj život vyhýbala. Zjistila třeba, že je úplně stejná jako její máma. Ta ji ponižovala, ubližovala jí, chtěla po ní, aby byla podle jejích představ. Jana tohle dělala sama sobě.
Úplně stejně. Možná s ještě větší důkladností, protože se sebou byla neustále. Trvalo několik sezení, než se z pouhého pochopení stalo něco hlubšího. Místo lítosti v sobě cítila smíření. Potom Jana při dalších sezeních poznala, že její odchod z domu, který zářil dospělostí a samostatným životem, je ve skutečnosti něčím úplně jiným. Obyčejným útěkem a skokem do náruče někoho podobného jako její máma. Jejího partnera.
Tak na sebe vršila další a další uvědomění o svém životě. V hlubinných technikách byla Jana vedena k tomu, aby si byla schopna stejně dobře zpracovat i své emoce. Tak, aby to v ní žádné výbuchy vzteku, lítosti nebo smutku nevyvolávalo. Stejně jsme pracovali i na úrovni těla. Kde na začátku byl stažený hrudník a knedlík v krku, na konci sezení mohla volně dýchat.
Jenže odstranit to, co brání růstu, nestačí
Je to, jako když máte ruku v sádře několik let. V případě Jany asi 28 let. Potom, když se sádra rozřízne, tak ruka není schopna pohybu. Klouby jsou zatvrdlé, šlachy zkrácené a svaly atrofované. Je potřeba zdravě rozvinout nepohyblivé a bez života. Jednoduše vrátit život tam, kde dřív neproudil. Je třeba dát do života zdravé maličkosti.
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům