Každý z nás zažívá v životě situace, u kterých bychom byli raději, kdyby se nám neděly. Něco si naplánujete a ono to je nakonec jinak. Přichází vztek nebo smutek. Neustále se objevují problémy, a když už si myslíte, že je máte vyřešené, objeví se zase další. Jako by toho nikdy nebylo dost. Přichází frustrace. Chcete mít hlavně klid, a život si pro vás nečekaně připravil facku. Proč se to děje zrovna mně? Cítíte nespravedlnost a křivdu. Uf, říkáte si, život je těžký a vy pořád jen bojujete. A vaše emoce vás v tom utvrzují. Stává se vám to někdy? Mám pro vás tři dobré zprávy. Za prvé – máte možnost volby. Za druhé – záleží jen na vás, jakou interpretaci těmto situacím a problémům dáte. A za třetí – každý problém v sobě skrývá i druhotný užitek.
Neměňte okolí, ale sami sebe
Pojďme se na to podívat z nadhledu. Věci kolem nás se jednoduše dějí. A něco z toho ovlivnit můžeme a něco nikoliv. To, že se změní počasí, nehledě na naše víkendové plány, zkrátka neovlivníme. To, že si většina národa zvolí někoho za svého prezidenta, a s námi to nerezonuje, je také věc, se kterou nic nenaděláme. Nebo to, že tu mezi námi řádí nějaký virus… Dám vám osobní radu. Věci, které nemůžete ovlivnit, tak neřešte, marníte tím zbytečně svůj čas. Místo toho zaměřte svoji pozornost na to, co ovlivnit můžete. Možná budete překvapeni, ale je toho hodně, co je ve vaší sféře vlivu.
Neberte si nic osobně
První, co můžete ovlivnit, je vaše reakce na emoce, které cítíte. Častokrát vystartujeme jen proto, že se někdo nebo něco dotklo našeho ega, které se jistým způsobem cítí a chce obhájit svoji důležitost. A tak se sami dostaneme do stavu stresu, aniž bychom si uvědomili, že vstup do podobného stavu byl naší volbou. Máme pocit, že za to může někdo jiný. Ale za své emoce a reakce na ně jsme zodpovědní jen my sami. Říkáte někdy větu: „Teď jsi mě fakt naštval“? Pravdou je, že jste se nevědomě rozhodli naštvat sami.
Když si přestanete brát věci osobně, zjistíte, že vás najednou naštve mnohem méně věcí. Jako když přijde vlna a zase odejde. Nemusíte na ní hned surfovat. Když o mně někdo řekne, že jsem blbec, zůstávám v klidu, protože to nic neříká o mně, nýbrž o vnímání světa dotyčným. Když se nečekaně objeví vážný problém, zapínám zvídavost a ptám se, co mě to přichází naučit. A když se toho na mě navalí hodně, najdu si chvilku pro sebe, zavřu oči, vystoupím ze všech rolí a strávím čas jen sám se sebou, aby se moje mysl uklidnila.
Práce s očekáváním
Druhá věc, ke které můžete přistoupit jinak, je samotné plánování a očekávání. Tak nějak máme tendenci držet život pod kontrolou. Toužíme si ho naplánovat a očekáváme, že přesně takový bude. Jakmile se ale objeví nové skutečnosti, se kterými jsme ani nemohli počítat a které nám zhatí naše plány, naštveme se. Třeba se celý rok těšíme na letní dovolenou u moře, jenže se nám rozbije auto, nelétají letadla nebo jsme zavřeni v izolaci. Problém je, že příliš lpíme na našich představách, které nejsou ničím víc než našimi fantaziemi.
Objevil jsem jiný způsob, který mi dobře funguje: snížil jsem svá očekávání na minimum. Mám záměr, to ano, ale jsem připraven reagovat podle situace. Říkám si: Kdyby to dobře šlo, tak by to mohlo být takto, ale pokud to bude jinak, tak mi to nevadí, přizpůsobím se. Neočekávám, že se to stane, a když už se to stane, tak mám radost, protože jsem najednou nad rámcem mého očekávání. Vidíte ten rozdíl? Nelpím na tom, aby vše bylo podle mého záměru a snah. Nechávám si svobodu a volnost pro odlišné konce. Možná mě totiž život zavede i k jinému, lepšímu stavu, než který bych si byl naplánoval. Nikdy nevíte, co pro vás život připravuje. To je na něm to krásné.
Vytvořte si své vlastní prostředí
Třetí věc, kterou máte plně ve svém vlivu, je prostředí okolo vás. Můžete zažívat v práci toxické prostředí, které z vás vysává energii, můžete žít v nefunkčním vztahu nebo se potkávat ze setrvačnosti s lidmi, kteří na vás přenáší svůj přístup k životu a pohled na svět. Stáváte průměrem lidí, se kterými trávíte nejvíc času. Ale co vás nutí v toxickém okolí dále setrvávat? Bojíte se, co by na to lidé ve vašem okolí pověděli? A není to vlastně jedno? Vím, že je to těžké, protože prostředí má obrovskou sílu vás stahovat a neustále vám připomínat, kým jste byli. Nejtěžší je vykročit ten první zásadní krok.
Kdysi jsem si řekl, že se stanu tvůrcem a designérem svého prostředí. Že když už mám v životě určitý vyměřený čas, chci ho strávit s lidmi, se kterými se cítím dobře, vzájemně se obohacujeme a inspirujeme. Vlastně si okolo sebe vytvářím prostředí, ve kterém je mi dobře – takový ostrůvek pozitivní deviace. Naučil jsem se říkat NE. Prostě řeknu: Nezlob se, není to nic o tobě, ale já to tak necítím, to není pro mě. Samozřejmě jsem se setkal s nepochopením, opovržením a pomluvou. Ale jak už jsme si popsali, neberu si je osobně. Pořád si říkám, že bych na smrtelné posteli mohl litovat, že jsem nežil svůj život, ale život podle někoho jiného. A tehdy už bude pozdě na změnu, a tak svůj život „designuju“ podle sebe už nyní.
Vždy máte volbu
Další ovlivnitelnou věcí je váš přístup k životu. Být tvůrcem, a ne obětí. Tento přístup se prolíná všemi předešlými body. Dokud jsem oběť, nemám na nic vliv. Pokud za můj život mohou ostatní, tak mně nezbývá nic jiného než nadávat, stěžovat si, vinit ostatní a vymlouvat se. Slyšeli jste, jak někdo stále opakuje, že nemá čas? Já na to odpovídám, že čas máme všichni stejný a že je to jen o našich prioritách. Nebo když někdo říká, že už musí jít? Nemusí, ale chce, protože si vyhodnotil situaci se všemi důsledky. Být tvůrcem znamená dělat rozhodnutí, a to znamená být zodpovědný za důsledky svých činů. Zkuste se rozhlédnout kolem sebe a zaposlouchat, jaká slova ostatní používají. Jsou nastaveni jako oběti situací, nebo tvůrci svých životů?
Celé se to přitom odehrává jen v naší hlavě. Pokaždé mám jako tvůrce tři volby. Můžu se nejdřív pokusit situaci změnit. Stojí mi to za to? Chci tomu věnovat svoji životní energii? Zkuste to, pokud vám to dává smysl. Druhá volba je akceptovat, jak to je, a přestat se zbytečným řešením. Tím ale nemyslím stav, že to toleruji, a přesto mě to uvnitř užírá a kudy chodím, tak o tom mluvím. Akceptace vyjadřuje, že něco přijmu za součást svého života, vím, že to tak je, a už tomu nevěnuji svoji pozornost. A pokud ani jedna z předešlých voleb nefunguje? Pak máte ještě třetí volbu – opustit situaci. Vždy můžete zvednout kotvy a odplout jinam. Nová práce, nový partner, nová parta, nové bydlení, nový projekt, nový šéf… Pokud uvěříte, že jste v každé situaci tvůrce, najednou ožijete a život se stane radostnějším. Najednou totiž znovu ucítíte svobodu, kterou jste na začátku měli, jen jste ji někdy v průběhu výchovy vyměnili za život oběti.
Škola života
To, že nám život hází klacky pod nohy, skrývá navíc hlubší význam. Přemýšleli jste někdy nad tím, proč se vám zrovna konkrétní věc stala? A proč se vám děje dokonce opakovaně? Odpověď je jednoduchá: Protože se na tom prostě potřebujete něco naučit. Když připustíme myšlenku, že „Vesmír“ to s námi myslí dobře, pak se svět stane mnohem příjemnějším místem. Slovo Vesmír si v předešlé větě můžete samozřejmě nahradit za výraz, jenž vám víc sedí. Ať už zvolíte Život, Vědomí, Bůh nebo...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům