Jakou roli v životě hraje náš systém víry? A jakým způsobem systém víry manipuluje naše chování? Zkusme vzít jako příklad šamany z domorodých kmenů. Každý z nich prováděl určitý rituál ve víře, že má sílu ovlivnit kvalitu života celého kmene. Šamani skrze rituály vyznali své bohy a věřili, že jim splní jejich přání. Ať už se jednalo o úrodu, zdraví, plodnost žen, či sílu mužů… Nyní si představte takového šamana v moderní společnosti. Představte si kolegu z marketingového oddělení tancujícího před počítačem ve víře, že mu jakákoliv nadpřirozená síla sešle více objednávek. Úsměvné říkáte? A co když v to kolega opravdu věří? Co když je jeho víra to jediné, na čem opravdu záleží?
Následky víry
Traduje se podivuhodný příběh z konce osmdesátých let o expedici na jeden ze zapomenutých ostrovů pacifických Nových Hebrid. Výzkumníci na něm narazili na domorodý kmen s prazvláštními rituály. Vždy za poledne se celá vesnice, s šamanem v čele, vydala do středu džungle na posvátné místo. Tím byla rozlehlá mýtina obdélníkového tvaru, vykácená a vysekaná tak pečlivě, že zbyla jen hlína a ta byla udusaná natolik, až připomínala dlouhou asfaltovou dálnici, odnikud nikam.
Šaman si pak na uši nasadil dvě vydlabané půlky kokosového ořechu spojené páskem ze stébel trávy. Poté před zraky vesnice slavnostně do každé ruky uchopil krátkou, bíle natřenou hůl, vykročil doprostřed mýtiny, vzhlédl k nebi a rozpažil. Poté vzpažil, předpažil, upažil a pak zase rozpažil. Upřeně přitom hleděl do mraků a horlivě máchal rukama do nejrůznějších geometrických poloh. Výzkumníci se od překladatele dozvěděli, že tímto mácháním šaman přivolává bohy, kteří podle příběhů jejich otců přiletí na kovových ptácích a dovezou jim vzácné dary.
Na první pohled složitý rébus podivného počínání onoho domorodého kmene nakonec našel své prosté vysvětlení. Za druhé světové války totiž na ostrově měli dočasnou základnu američtí vojáci bojující s Japonci o jižní Pacifik. V džungli vysekali ranvej pro zásobovací letadla a zbytek si snadno domyslíte.
Symbol bohů
Šaman se snažil co nejpřesněji opakovat kouzelný rituál přistávacího navigátora, který se sluchátky a řídícími praporky letadla směroval. Domorodci, pro které to bylo první setkání s bílým mužem, neměli žádné znalosti ani zkušenosti s technologiemi, a tak si počínání interpretovali jako obřad pro přivolání božských kovových ptáků.
Dodnes na ostrově Tanna existuje několik tisíc obyvatel, kteří praktikují tyto a podobné náboženské rituály a stále věří, že jednoho dne se bohové vrátí. Dokonce mají na hrudi rudou barvou namalováno velké USA. Netuší, že se jedná o písmena latinské abecedy. Pro ně je to symbol bohů.
Vykreslil jsem vám tento příběh, protože jeho základním prvkem je víra. Víra, která v tomto případě nikdy nebude naplněna. Víra, která má absurdní základ. Přesto se podle ní řídí dnes už čtvrtá nebo pátá generace Tannuanů.
Může se nám to zdát úsměvné. Ale stejně tak někdo z mnohem vyspělejší civilizace, než je ta naše, by se mohl usmívat nad schématy víry, kterými na denní bázi žijeme my. Je totiž docela možné, že by jim připadala stejně absurdní jako nám ta u domorodců z Nových Hebrid.
V zajetí víry
Každý žijeme ve své vlastní bublině víry. Někdo například věří, že Bůh je. Někdo naopak věří, že žádný Bůh není. Oba ale spojuje to, že věří. Ani jeden nemůže důkazně prokázat, že on je ten, který má pravdu. Jsou v zajetí své víry. Pro mnoho lidí je víra zdrojem pocitu jistoty. A jsou na tomto pocitu natolik závislí, že se za svoji víru budou ochotni bít, či dokonce zabít. Pocit jistoty, který v nás víra...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům