Umění myslet je schopnost nenechat se svým myšlením unášet, nýbrž ho pozorovat, a jeli to nutné, tak regulovat. A protože je z nejméně 99 % osud jednotlivce určován tím, jakým způsobem smýšlí, ovládnout umění myslet by pro něj mělo být jedním z nejvyšších cílů.
Kterého psa nakrmíš?
Mnoho toho bylo napsáno a prokázáno o vlivu pozitivního myšlení a je zcela patrné, že lidé, kteří mají pozitivní myšlenkový přístup k událostem, žijí příjemnější život a s kdečím si dovedou lépe poradit než ti, kteří jen tvrdí, že něco je strašné a hrozné a nemožné. Rozpoznat je lze snadno. Jedni kolem sebe mají atmosféru vřelou a inspirující a druzí atmosféru toxickou a ubíjející. Jedni dokážou na všem špatném najít něco dobrého a využít toho. Druzí dokážou na všem dobrém najít něco špatného a shodit to.
Zajímavé je, že oba tyto dva přístupy máme každý z nás v sobě vrozené. Přesněji, všichni máme v sobě předpoklady k rozvoji obou. Jsou to dva psi, pozitivní a negativní, a vyhrává ten, který je více krmen. Ale pozor, má to jeden háček. Je-li mysl člověka vytrénována k tomu, aby na všem dobrém našla něco špatného, pak zahrnout ji pozitivními podněty může vést k tomu, že si nalezne ještě více důvodů k negativitě. Taková mysl je jako černá díra. Cokoli do ní vhodíte, to tam zmizí, a ona se jen zvětší.
Slavný Napoleon Hill řekl, že: „Cokoli si dovede lidská mysl představit a čemu dokáže uvěřit, toho může člověk dosáhnout.“ A ačkoli si tento zákon obvykle vykládáme v kontextu úspěchu, platí to i naopak. Člověk, který si představuje, že se něco nepovede a této své představě uvěří, ten jistě dojde selhání.
Kam člověk upíná svoji pozornost, tam celým svým osudem míří. Každý, kdo někdy řídil auto, dobře ví, jak obtížné je držet volant rovně, pokud upneme zrak jinam, než kam chceme jet. Tělo je celý život trénováno k následování zraku, a pokud při řízení otočíme na chvíli hlavu doleva, je velice obtížné zabránit rukám, aby nezačaly doleva zatáčet také. A s naším vnitřním zrakem a směřováním osudu je to stejné. Komu převáží v mysli katastrofa, ten k ní míří a pravděpodobně ji také trefí a s vyřčením: „Já tušil, že to tak dopadne!“ prokáže, že slova Napoleona Hilla platila i tentokrát.
Čas od času se ale i pozitivně smýšlejícímu člověku může stát, že ho nějaká negativní představa pronásleduje. Třeba strach z určité možnosti, která by mohla nastat. Riziko černého scénáře, který se nám ani za mák nelíbí. Hrozba, které se chceme za každou cenu vyhnout, ale která je natolik reálná, že na sebe strhává celou naši pozornost. A čím více nechceme, aby se to stalo, tím více nás to pohlcuje a paralyzuje.
Takové vtíravé myšlenky mohou potkat kohokoli z nás, jde-li nám o něco důležitého a zásadního, do čeho jsou zapojené silné emoce. A existuje na to řešení. Zkraje se člověku, který smýšlí pozitivně, může příčit, protože na první pohled tento mentální chvat kdovíjak pozitivní není.
Slavný Napoleon Hill řekl, že:
„Cokoli si dovede lidská mysl představit a čemu dokáže uvěřit, toho může člověk...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům