Moje cesta k nalezení skutečné lásky, zdraví a radosti
Prostředí, v němž vyrůstáme, a vztahy, které prožíváme, mají prokazatelný dopad na způsob našeho myšlení. To se následně odráží na kvalitě života ve všech jeho oblastech. Jaké dopady může mít na lidský život, pokud je od dětství ovlivněn nezdravou manipulací? A jakým způsobem se vyléčit ze vztahu s manipulátorem? Proč neustále potkáváme ty samé typy lidí? Pro inspiraci přinášíme životní příběh i vlastní cestu ONDŘEJE SUCHOPÁRA, který se po vlastní zkušenosti rozhodl pomáhat k naplněnému životu i dalším lidem.
Manipulace v dětství
Na začátku se vám to asi nebude zdát, budete úplně v háji, zdraví se vám zhroutí jako domeček z karet. Nebudete vědět, kdo vlastně doopravdy jste, a projdete doslova a do písmene peklem i očistcem zároveň. Mluvím o tématu z pohledu muže, který si to zažil se ženami, ale role jsou pochopitelně i obráceně a je jedno, jestli manipuluje muž, či žena. Já jako muž jsem prožil následující se ženami, větší část mé praxe pomáhám ženám. Sám jsem si tím prošel, a vyšel jako vítěz s jasnou sebehodnotou, vymezenými hranicemi, se skvělým vztahem s krásnou a vědomou ženou, která nemá žádnou potřebu mě manipulovat. Ale to bych předbíhal. Začneme jako vždy u dětství.
Moje matka mi zahrála roli ženy, která je manipulativní a hysterická. Ztratil jsem ji dvakrát. Když se narodila v mých šesti letech sestra a ve dvanácti, když bouchla dveřmi na Štědrý den a odešla navždy a beze slova. Vlastně řekla památnou větu: „Ondřejku, tobě nedám ochutnat vaječný koňak a cukroví jako tvé ségře, protože by nezbylo pro Pavlíka.“ Kdo byl Pavlík, jsem netušil. A pak zmizela. Stejně jako děda a babička z její strany. Jejich hlavní starostí bylo tátovi platit to nejnižší možné výživné. Na sestru 150 Kč a na mě 250 Kč. Byl jsem chudý jako kostelní myš a zraněný. Z veselého dítěte se stalo dítě koukající přes okno na děti venku, jak si hrají. Po roce přišla a donesla dárek. Prý jsem ho po ní hodil z okna se slovy, že ji nenávidím. Nepamatuji si to. Ani jsem si nepamatoval, že odešla na Vánoce. A já se později divil, proč svátky nesnáším a utápím se v čemkoliv, co mě mohlo odpojit od pomyšlení na ně.
Pak přišla macecha. Jak z pohádky. Ovinula si tátu laskavými slovíčky, gesty a hranou snahou se nám zalíbit. Sama bezdětná, takže sedmiletá sestra byla chvíli skvělou hračkou pro její emoce. Jenže někteří lidé nemají mít děti a Vesmír ví proč. Jak sestra vyrostla, stala se pro ni konkurentkou. Stejně jako dávno já. Pamatuji si, jak jsem šel za tátou a prosil ho, ať si ji nebere, že se po svatbě změní. Neposlechl, a ona se změnila. K nepoznání. Z té hodné paní se stala ta pravá macecha. Sestra se začala bát jezdit na chatu, že ji otráví. Já tam nejezdil dávno, protože její dusné ticho, kterým všechny manipulovala, když se jí něco nelíbilo (například naše přítomnost), se nedalo vydržet. Manipulátorka, psychopatka, ale na rozdíl od mámy, která byla hysterka a řvala, tahle byla zticha, a to je z mého pohledu ještě horší než křik.
Následky v dospělosti
Prošel jsem asi vším, co se týká kurzů a psychologů, protože mi nešly vztahy se ženami. Neměl jsem problém je svést, ale problém byl, že jsem si hledal ty samé typy žen, které jsem znal z domova od táty. Při první návštěvě psychologa s dotazem, co dělám špatně, mi dal radu, že to bude dobré a že si mám dát prášek na předpis. Že budu chvíli otupělý, ale časem si na léky zvyknu. Recept a další termín jsem zahodil a pochopil, že jeho „pomoc“ mi nepomůže, protože mi neobjasnil příčinu mého problému. Nemohl a nechtěl jsem být otupělý, potřeboval jsem fungovat v práci. Už v té době jsem byl obchodní ředitel Alcatelu, mobilní divize pro ČR/SK.
Potom jsem prošel všemi možnými kurzy v osobním rozvoji. Utratil jsem statisíce a věnoval tomu veškeré volno a víkendy. Hodně se zlepšilo, až na mé vztahy. Mé vztahy pořád nebyly zdravé. A pak přišel koncert Estas Tonneho. Přišel jsem na něj sám se dvěma lístky. Jeden jsem prodal u vchodu a šel dovnitř. A tam byla. Nádherná žena, vlnila se úžasně v rytmu hudby a měla exotický vzhled. Oslovil jsem ji, ale nechtěla se moc bavit. Odešel jsem a myslel si, že na ni nemám. Dole na baru jsem potkal jinou ženu. Tu jsem sbalil a byl s ní devět měsíců, aby mi ukázala, v jakém pekle musel žít můj táta čtrnáct let s mojí matkou.
Hysterka, manipulátorka, která nepracovala a neuvěřitelně žárlila. Kopie mé matky. Z nenáviděného otce se pro mě stal hrdina. Tohle jsem vydržel jen chvíli. Došlo mi, jak on sám kvůli nám trpěl celá léta. Rozešel jsem se a odjel s kamarádkou na festival. Vytáhla mě se slovy: „Potřebuješ si oddechnout. Mám skvělou kámošku, která by se ti líbila, seznámím vás.“ Přijeli jsme na místo, postavili stan a z vedlejšího stanu vyšla krásná exotická dívka. Hádáte správně, byla to ta první slečna z předešlého koncertu. „Ahoj Ondřeji, dlouho jsem tě neviděla. Jak ses měl?“ Odpověděl jsem: „Právě jsem se rozešel s holkou z toho koncertu, kde jsme se potkali. A ty?“ Slovo dalo slovo, a do roka byla svatba.
Zapomněl jsem ovšem na vzoreček Po svatbě se každá změní. A ona to předvedla stejně jako moje macecha. Scény byly na pořádku každý druhý den. To jsem připisoval rakovině ženských orgánů, kterou tenkrát procházela a kterou se mnou zdárně vyřešila. To pravé peklo přišlo ale až po české svatbě. Záminkou byla...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům