Je možné změnit člověka? Pesimista bude tvrdit, že nelze a ani bychom to neměli zkoušet – nabíháme si tím na vidle zklamání. Realista bude říkat, že změnit se je těžké, a kdo to nechápe, ať zkusí nejprve od základů změnit sám sebe. Navíc láska podle realisty je umění přijmout člověka, jaký je, i s jeho nedostatky, vadami, neduhy, zlozvyky, chybami, a vyjít z toho, že se nezmění, pokud sám nebude chtít. Optimista bude stále věřit, že nějaký způsob existuje – že není nutné, ba ani snesitelné jen pasivně sledovat sebezkázu blízkého člověka – přece musí být schopen vidět to, co my vidíme už dávno! Ke komu máte nejblíže Vy?
Celou jednu knihu, Znovuzrození, jsem věnoval tématu změny člověka od základů – od způsobu jeho přemýšlení i konání. Jistěže to možné je, ale:
- Aby se jakýkoli člověk změnil, musí se CHTÍT změnit.
- Aby se jakýkoli člověk chtěl změnit, musí mít DŮVOD – musí ve svém vlastním jednání vidět problém či chybu, to znamená dojít k závěru, dosavadní způsob, jakým přemýšlí nebo jedná, ho o něco cenného PŘIPRAVUJE. Tedy že tento postoj je pro něj nevýhodný a ztrátový. (My to můžeme vidět už dávno, on nemusí. Může si myslet, že jeho směr je naopak výhodný a ziskový.)
- Aby se jakýkoli člověk skutečně změnil, musí navíc činit konkrétní kroky pro jejich ODSTRANĚNÍ.
Jinak řečeno: Nelze změnit člověka, který nechce, který ve svém přemýšlení nebo chování nevidí chybu nebo problém či který není ochoten či schopen činit konkrétní kroky (které o změně jen mluví, nebo ani to ne). Nicméně lze ho přimět, aby k bodům 1 až 3 dospěl. S výhradou, že i v takovém případě záleží pouze na něm. Naše moc končí na samé hranici toho, co můžeme ovlivnit. Navléknout se do kůže jiného člověka a vykonat za něj změnu nemůžeme. To musí on. Co všechno tedy je v naší moci?
Ujasnění mysli
Při Setkáních, kam si chodíte mimo jiné pro věnování do knihy Znovuzrození, mi svěřujete příběhy emočních bolestí, spjatých s blízkými, pro které se trápíte – ať už jde o partnery, rodiče, děti, přátele nebo kolegy. Víte, že všichni jsme jen lidé a ti chybují. Nicméně také víte, že některé chyby jsou zbytečné. A že někdy už nejdou zpětně napravit, stojí až příliš vysokou cenu, kterou pak viník nemusí být schopen strávit ani unést.
Existují totiž chyby, jež lidi připravují o klíčové vztahy, důvěru či důvěryhodnost.
Existují lži, na kterých lháři zpočátku nevidí nic špatného a bohužel pro ně nevidí ani propast, jež se plíživě vytváří mezi nimi a druhou stranou, která mlčí, a přitom pravdu zná. Propast, kterou už nikdy nemusí jít překonat.
Existují ztráty, které mohou ukrutně bolet až poté, co si je viník uvědomí. Což už je ale většinou pozdě.
Tudíž existují srdce, která jednou těm, kdo chybují, mohou hrozivě chybět. Poté, co prozřou.
Toto všechno nás samozřejmě bolí za ty druhé. Víme, do čeho se řítí. Pokud je milujeme, trápíme se za ně. Musíme však, pro klid vlastní mysli, přijmout tři vyjasňující fakta:
- Lidé se nemění tehdy, když nám záleží na nich.
- Lidé se mění tehdy, když jim záleží na nás, respektive když jim záleží na sobě. To znamená: Lidé se nejčastěji rozhodují pro změnu tehdy, pokud je pro ně náš vztah natolik cenný, že o nás nechtějí přijít, nebo si uvědomí hrozbu jiné velké ztráty (zdraví, majetku, vlastní existence).
- Lidé se mění tehdy, když si uvědomí přímou souvislost mezi svým jednáním a bolestným následkem. To znamená: Například mezi svou nezměnou a naším odchodem od nich. Tehdy jim může (ale nemusí) dojít, že vinou svého chování ztrácejí nás. Z čehož by vyplynulo: Kdyby své chování změnili, neztratili by nás, respektive vrátili bychom se k nim.
Jinak řečeno: Není možné změnit člověka, který nevidí nebo přehlíží příčinnou souvislost mezi svým jednáním a (možnou) ztrátou. Není možné změnit člověka, jemuž je lhostejné, že nás ztratil, který si nevšiml naší nepřítomnosti, či ji dokonce vítá. Ano, člověk se změní, když si uvědomí, že dělá chybu a ta ho stojí příliš. Bez hrozby zaplacení vysoké ceny se člověk nezmění. Neuvědomí si totiž, že ho dosavadní jednání vede ke zkáze/ztrátě, tudíž že toto jednání je chybné a je nutné ho změnit.
Jak to ale dát najevo člověku, který to dosud nevidí?
Pět kroků k naději
V knize Znovuzrození, kde se pochopitelně zabývám i možností vést příkladem jiného člověka, stavím na pěti postupných krocích, které představují naději, ne jistotu. Znamenají všechno, co je v našich silách. Není však možné tyto kroky uspěchat nebo některý z nich přeskočit. Enormně záleží na každém z nich, protože každý má svůj důvod, řád i správný čas. A každý pomáhá přiblížit se ke skutečné příčině, která druhého člověka „nutí“ neměnit se, nevidět chybovost svého jednání nebo ji přehlížet.
Krok 1: Snažte se zjistit, co způsobuje nedostatek změny
Každý máme svůj rozum, svou logiku, své normálno, svůj vzorec chování. Tento způsob rozhodování je živý organismus, nic neměnného. Náš charakter, návyky i osobnost se mění pod vlivem ztrát, zmoudření, zkušeností. Navíc se učíme od okolí, přehodnocujeme své dosavadní postupy i hodnoty, vážíme, co je pro nás výhodnější. Sami jsme součástí změny, vývoje, procesu růstu.
Nikdo z nás nechce být nešťastný, dlouhodobě odvržený či opuštěný, cítit se osamělý. Nikdo z nás neprohrává rád. Všichni přirozeně chceme jít za větším štěstím, cítit se lépe. Zkrátka všichni hluboko v sobě máme jiskru, která nás pohání k hlavnímu cíli – být spokojení. A to má háček: Neradi si připouštíme chybu. Špatně ji snášíme. Proto je pro nás mnohdy snazší tuto chybu nepřiznat a raději svým egem rozbít vztah.
Při Setkání jsem řešil problém mladého páru:
- On byl zvyklý bavit se ve společnosti každý den. Od kamarádů se vracel pozdě, pokud vůbec, opilý a toxický. Když ona opakovaně projevila přání, ať se vzpamatuje a změní, jinak ze vztahu odejde, on raději jejich vztah rozbil.
- Když osaměl, uvědomil si, co dopustil. Ona mu scházela. Začal ji přemlouvat k závěru. Ona ho milovala. Kdykoli se ale vrátila, příběh se opakoval. „Pokaždé mu otrne,“ stěžovala si. „Nevím, co se mnou je, jak si poručit,“ krčil rameny.
- Ve skutečnosti její chyba spočívala v tom, že NEVĚDĚLA, proč to její přítel dělá. Proč se každý večer opíjí s kumpány, potažmo proč nehodlá změnit tento „sebezničující“ přístup (uvážíme-li, že ho pak její odchod bolel). Když totiž nezjistíte, proč se něco děje (neodstraníte příčinu), stane se to znovu (vrátí se následek).
A tak jsme při Setkání aplikovali jednoduché otázky, aby nám i sobě vysvětlil, co ho nutí tolik pít: „Děláš to proto, aby sis provětral hlavu, vypnul, odpočinul si?“ „Děláš to proto, abys ulevil své úzkosti, přepětí, nějakým starostem?“ „Děláš to proto, aby ses vyhnul nějaké odpovědnosti?“ „Děláš to proto, abys vyhověl kamarádům, kteří pak toxicky podemílají Tvůj vztah? Jakou emoční vazbu máš na ně? Jaký citový deficit v Tobě prohlubují?“ Porozumět mu, to byla cesta vpřed. Ne odsuzovat ho. Odsuzováním se dva lidé nemohou pochopit a sblížit. Porozuměním ano.
Pamatujte: Snažte se přicházet ze strany porozumění. Co je ta JISKRA, která Tvého partnera nutí tohle dělat? Jakmile ji poznáte, můžete ji velmi snadno změnit.
Uvedu ještě jeden příklad ze Setkání, kam za mnou chodíte pochopit příčiny Vašich problémů:
- Byl to pár ve středním věku. Muž zničehonic začal ponižovat svou partnerku. Ačkoli byla půvabná, začal jí vnucovat, že není. Odmítal s ní spát. Kritizoval její vrásky. Napadal její postavu. Hrál s ní hru, že se o něj zajímá kolegyně a že asi bude nevěrný. Žena byla zoufalá.
- Měla silně zničené sebevědomí. Bylo to paradoxní: Přede mnou stála krásná žena, která si ale připadala odporná. Kontaktoval jsem muže a společně jsme identifikovali tuto jiskru jeho chování (psychologie jí také říká feeder, od anglického feed = krmit, tedy krmivo).
- Muž se při Setkání sesypal. Přiznal, že si je naopak vědom krásy své ženy, a tím víc se bojí toho, že ho žena opustí s někým mladším. Ano, to on měl zdevastované sebevědomí. A jen proto, aby nebyl opuštěn, ničil svou ženu, aby ji nenapadlo jít na schůzku s někým jiným – aby byla vděčná za to, že má jeho, stala se na něm závislou a přestala věřit, že je krásná.
Ve většině případů se ti, kteří dlouhodobě ubližují, při Setkání zlomí. To ale není můj cíl. Můj cíl je tomu člověku pomoci, aby se pozitivně změnil (například přestal chorobně žárlit, a tím přestal ničit v první řadě sebe samotného.)
Krok 2: Vyčkejte dvakrát, pak poraďte
Jestliže tušíme či dokonce víte, co stojí za partnerovou nezměnou, za jeho umíněným rozhodnutím opakovat to, co Vám vadí, nechte ho dvakrát vystřelit tento projektil a pak mu dejte radu.
Podotýkám, že i dobře míněná rada nefunguje tak, že by vedla ke změně chování člověka, a to z mnoha důvodů. Často vyzní víc jako odsudek nebo kritika, což příjemce rady ještě posílí v odhodlání pokračovat v dosavadním jednání.
Uvedu třetí příklad ze Setkání:
- Mladá žena mě prosila o pomoc. Ve skutečnosti stála o můj názor ne proto, aby mě poslechla. Chtěla jen podpořit, nebýt sama v rozhodnutí, které jí způsobovalo bolest – zůstávat s toxickým partnerem.
- Nemohla sama sebe pochopit ani sama sobě odpustit. Věděla, že ničí i své malé děti,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům