Měl lesknoucí se oči od slz, když přišel na Setkání. Prosil mě o sejmutí balvanu, který nosil v sobě a který si neuměl odpustit.
Tím balvanem byly výčitky. Týkaly se slov, která měl říct milované ženě. Ale neřekl. „Vyčítám si, že jsem jí nestihl říct spoustu slov.“ Ta žena totiž zahynula při autonehodě.
„Nestihl to“, přitom spolu žili dlouhý čas. Každý den měli příležitost mluvit. Také mluvili, ale jen o všedních, provozních záležitostech. Muž věřil, že jsou důležité. Bohužel teprve časem doceníme skutečnou důležitost zdánlivě nedůležitých věcí. Jako slov, která dokážou zlomit srdce, zůstanou-li nevyslovená.
„Nestihl jsem jí to říct,“ opakoval a vyjádřil jednu z duševních bolestí, které samozřejmě také věnuji svou nejnovější knihu Lék pro duši. Aby člověk nepotřeboval nutně terapeuta, ale byl schopen provést sám sebe ze strany Neštěstí přes most Řešení na stranu Vyřešení.
Lék pro duši je stavěn na prevenci i korekci. Tedy co dělat (preventivně) pro to, aby se konkrétní problém nestal. Ale také co dělat (korektivně) poté, co se konkrétní problém stane. V Léku pro duši řeším nespočet duševních bolestí a úhlů náhledu, s mužem jsem probral korekci jeho trápení, nicméně Vám zde doporučím prevenci. Věty, které vysílat zabere jen okamžik, ale přijímač si je pamatuje týdny, roky, někdy celý život. Slova jsou totiž energií, která se jen tak nerozplyne. Zůstává v prostoru, včetně nás. Proto, ABYSTE NEPOTŘEBOVALI Lék pro duši, následující slova se zdají jako nic, ale pro Váš protějšek mohou – zejména v těžké chvíli – znamenat úplně všechno.
Miluji Tě
Je to jen 8 písmen, ale neobyčejnost jim dává melodické seřazení – vytvářejí nádherný vnitřní pocit. Ten zahrnuje toho, kdo ta slova vyslovuje, i toho, kdo je přijímá. Kdo se naučí ta slova říkat sobě, má dvojnásob nádherný pocit – jako jejich odesílatel i příjemce. Pokud je pro Vás někdo tak důležitý, že je až blízký, neotálejte. Lidská srdce jsou nejčastěji lámána slovy a skutky, které druhý nevysloví nebo neuskuteční.
Nebo se snad bojíte, že Vám to slovo nepůjde ze rtů – že budete mít knedlík v krku? Mám pro Vás alternativu. Totéž můžete vyjádřit ústy ještě jinak. Ne slovy, ale činem. Polibek je mezinárodní řeč. Navíc příroda nás právě na rtech vybavila příjemnými pocitovými receptory. Učíme-li se tedy ještě po delším mlčení „Miluji Tě“ říkat, v mezidobí to zkusme vykonat.
Děkuji Ti
Mnozí se domnívají, že poděkování musí přijít až za nějakou laskavost, službu, pomoc. Přitom „Děkuji Ti“ patří i každému okamžiku, který nás posune dál. Ať je totiž zážitek „dobrý“, či „špatný“, pokaždé je užitečnou zkušeností. I krize, kterou jsme dokázali překonat, protože nám pomohla uvědomit si, co je pro nás důležité.
„Děkuji Ti“, podobně jako „Miluji Tě“, nás nesmí mást druhou osobou jednotného čísla. Zvláště během krizí bychom ho měli směřovat i k sobě. Děkujme si za maličkosti. Motivujme se jím. Poděkování přispívá k vnitřní vyrovnanosti a klidnému stavu mysli.
Zasloužíš si lásku
V osamělosti lidé často podléhají klamu, že nemají dostatečnou hodnotu. A je lhostejné, zda se tak cítí sami, nebo vedle někoho druhého.
Nepodceňujme přírodu. Ta nás záměrně vytvořila tak, že s chybami, které jsou v lidském životě nevyhnutelné, se zdokonalujeme a s každým dnem jsme o něco moudřejší než včera.
Ano, ten zpětný pohled na chybu je bolestivý. Kdykoli se ohlížíme, připadáme si jako hlupáci. Jasně vidíme, co jsme zkazili. Zapomínáme však, že to vidíme jen proto, že jsme se už ponaučili – že dokážeme jasně rozlišit chybu a neopakovat ji. Díky dané zkušenosti.
Proto pamatujme: Všichni jsme v každé chvíli dost dobří na to, abychom se něco nového naučili. Všichni jsme v každé chvíli dost dobří na to, abychom se mohli obdařit láskou a respektem za to, co prožíváme. Pokud to dokážeme, zjistíme, že čím víc lásky dáváme sobě, tím méně jí potřebujeme od druhých; respektive čím víc lásky dáváme sobě, tím víc jí jsme schopni dát druhým.
Jako ne dost dobří si připadáme, když jsme ve špatném prostředí. Bez lásky. Ovšem ta neláska začíná už v nás. A partnera máme právě proto, aby nám pomohl lásku uvnitř sebe najít.
Ty to zvládneš/Spolu to zvládneme
Kvetou ty páry, které se naučily, že stojí na stejné straně, ne proti sobě. Že problémy jsou společné, ačkoli se zdánlivě týkají jen jednoho z partnerů. Důvod je v tom, že partner je součástí vztahu a co prožívá, to přímo ovlivňuje i vztah, potažmo...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům