„Opouští mě partner, samotu nezvládnu.“ „Čím jsem starší, tím pravděpodobněji už nepotkám nikoho, kdo by o mě stál…“
„Kolegové v práci mě odmítají.“ „Šéf si na mě zasedl.“ „Jestli přijdu o místo, jak zabezpečím dítě?“
„Člověk mě zradil.“ „Vyhrožuje mi.“ „Pochybuji o sobě.“ „Přestávám si věřit.“
Denně mi píšete v průměru 800 příběhů, z nichž mnohé jsou o pocitech samoty až osamělosti. Chci, abyste si vyslechli má doporučení, proto jsem vytvořil Setkání Jak zvládat samotu, která se mění v osamělost. Protože ale ne každý přijde (bude mít odvahu, čas nebo chuť), sestavil jsem ještě Lék pro duši, ke kterému má přístup každý, klidně z pohodlí domova.
Neustálá šelma v patách
Problémem doby je stres. Ale ne ledajaký stres. Takový, který pračlověk nezažil.
Jemu šlo o život. My si myslíme také, že nám jde o život (když nám nevychází vztah, práce, když se nám přítomnost hroutí). Nicméně oba ty stresy byly diametrálně odlišné.
Pračlověk zažíval období enormního stresu. Ale pak odpočinek. O to větší sílu měl pak znovu čelit velkému zvířeti. Byl to stres, jaký má být. Eustres – který pomáhá člověku nárazově. Teď být výkonnější. Ale s tím, že posléze poleví a člověk se nepřepálí, nevyhoří.
My zažíváme permanentní stres. Žádný odpočinek. Nejenže šelmu máme v hlavě, ale ona je tam pořád. Kdykoli pomyslíme na své ohrožení, máme stres. A my na něj myslíme pořád. Ano, to my sami sobě vytváříme stres. Odtud plynou smutky, úzkosti, deprese, přepálení, vyhoření. Nespavost, zrychlený dech, zvýšený krevní tlak, bušící srdce, napjaté svaly, stresové hormony neustále zatlačující radost. Ačkoli nám o život ve skutečnosti vůbec nejde.
Osm zaháněčů
Lék pro duši je sebeterapeutickou knihou, která pomáhá od duševní bolesti. Nepotřebujete terapeuta, tím se stáváte sobě sami. Učíte se stejné hygieně, jako když si čistíte zuby. Jen si čistíte hlavu, srdce, duši. Stejně jako si přikládáte náplast na tělesné zranění, tady se naučíte přikládat si ho na duševní rány. Že nevíte jak? Není divu. Psychohygiena je cizí slovo. I na školách. Proto také je historicky nejvyšší počet klinicky diagnostikovaných depresí u dětí. Jen si představte, že by si nikdy nečistily zuby. Jak by asi vypadal jejich chrup?
Duše (psyché) a tělo (soma) jsou spojené nádoby. Špatná psychika podemílá imunitu. Rozbité tělo rozbíjí psychiku. Proto těm, kdo nechodí na Setkání se mnou nebo ignorují mé knihy, a přece mi píšou „Petře, pomozte!“, ukážu osm způsobů, jak vyhnat tu permanentní šelmu z hlavy. Záleží jen na Vás, jestli budete sami sobě terapeutem, nebo se na tato doporučení (sebe) vykašlete:
1. Práce s rukou
Už ve starověkém Japonsku v období Jamato (roky 250 až 710) požádal císař vědce o bádání, proč má lidská ruka pět prstů. Vypozorovali, že každý prst dokáže uvolnit (kompenzovat) jednu důležitou emoci. Palec ovládá úzkost, ukazováček strach, prostředníček vztek, prsteníček smutek a malíček pesimismus. Stejně tak staří Japonci odhadli, proč máme ruce dvě – abychom jednou rukou té druhé pomohli. Stačí „smotanými“ prsty jedné ruky sevřít příslušný prst ruky druhé – abychom ucítili teplo a pulz, alespoň na jednu minutu.
A pokud potřebujeme najednou uvolnit všech pět emocí, pomůže palcem silně zatlačit „resetovací“ tlačítko ve středu dlaně a vytrvat za citelného pulzování tepu do palce.
Ostatně, v Léku pro duši najdete i další způsoby samoléčby a lékárnu, kterou máte v sobě, jen ji nevyužíváte. Více o knize je zde.
Nyní přejděme k další metodě, kterou si můžeme jednoduše (a příjemně) pomoci ve dvojici s někým blízkým:
2. Objímání
Lidé velmi podceňují sílu skrytou v objímání. Přitom sdílení tělesné energie dokáže pomoci člověku už po několika desítkách sekund. Objímáním se vyplavuje hormon oxytocin, který působí proti stresovému hormonu kortizolu a vyvolává uklidnění. Zatímco kortizol říká: „Jsi v ohrožení“, oxytocin tiší: „Jsi už v bezpečí“. Objímací praxi odpozorovali už archeologové ze svých výzkumů, a to i v širším významu, kdy hovořili o kruhu bezpečí. (Obsáhle o nápomocných hormonech v Léku pro duši, a to i s historickými souvislostmi.)
Ano, i hormony mohou za to, že člověk dokázal přežít do dnešních dnů, ba v jistém smyslu dominovat planetě, byť není v přírodě rozhodně ten největší, nejrychlejší ani nejsilnější. Umí ovšem účinně spolupracovat. Pochopil například, že oheň nepustí divokou zvěř blíže k člověku, ale tento oheň je nutné udržovat. Když se tedy lidé domluví a budou na střídačku hlídat oheň, pak lidstvo přežije a nevysílí se. Bude-li totiž jeden střežit oheň, mohou ostatní v noci spát. Naopak být vyhnán z kruhu ohně působí v člověku pocit ohrožení a stres. Proto tak špatně snášíme osamělost. A proto nás tak léčí objetí.
Ano, objímání je stěžejní protistresový nástroj. Tradiční čínská medicína říká, že osm objetí denně razantně snižuje pocity strachu a obnovuje psychické a současně fyzické zdraví.
3. Dýchání 4–7–8
Stres je biochemickou součástí člověka. Jedno z řešení tedy souvisí s biochemií. Změnit procesy v mozku, zpomalit srdeční tep, který je ve stresu záměrně uspěchaný, aktivizuje srdce ke krátkodobě enormnímu výkonu, ale dlouhodobě srdce přetěžuje, a hlavně ztišit mysl, to dokáže následující trik východní medicíny, uplatňovaný v některých typech jógy. Nazývá se 4–7–8 podle počtu sekund v jednotlivých navazujících...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům