Buddhisté říkají: „Buď jako kámen.“ Co tím mají na mysli? Tak vezměte kámen do ruky.
Pochvalte ho. Nic se nezmění. Zkritizujte ho. Nic se nezmění. Kámen nehne ani brvou. Je vůči lidským slovům imunní. Jako by věděl, že co lidé říkají, není o něm, ale o nich – o jejich momentálním rozpoložení, o jejich potřebách, o jejich komplexech. Každý naloží s kamenem podle toho, jakým člověkem je.
Jenže člověk není kámen. Je živý. Má v sobě živé emocionální stopy. To jsou bolestné zápisy z naší minulosti, uložené v podvědomí. Ty pak tlačí na přítomné pocity a myšlenky, stačí, že potkáme osobu, kterou třeba vůbec neznáme. Ale její chování nám podvědomě někoho připomene. Není nám s tím člověkem dobře. Anebo potkáme osobu, kterou známe. A náš alarm v podvědomí nespolkne její přetvářku. Protože podvědomí vnímá energii člověka. To, jaký je. Ne to, jakým se chce zdát.
V knize Lék pro duši ukazuji metody zbavení se duševní bolesti i tam, kde ji vytvořili jiní lidé. Slovo totiž není nic. Slovo je energie, jednou vyslovené zůstává. Ublížit člověku slovem je jako sehnout se pro balvan a jen tak ho mrštit do řeky. Tak snadné to je. Ale s nedozírnými následky. Nikdo totiž neví, jak hluboko ten balvan propadne i zda se ho ještě někdy podaří z té řeky vyjmout. V některých lidech zůstávají bolestivé balvany nebo alespoň stopy po nich celý život. Možná mezi takové patříte i Vy. Zvažte Lék pro duši. Ať se netrápí pro problém jiných.
Problém v druhých, řešení v nás
Ano, problém může vězet v druhých. Řešení však pořád může být v nás. Sice vždy neovlivníme to, jak se k nám lidé dnes rozhodnou zachovat, ale vždy můžeme ovlivnit to, jak se poté k jejich chování postavíme. Naším úkolem není ovlivnit to, co je znechutilo, zahořklo. Nemáme plnou moc změnit jejich vnitřní pochody a rozpoložení. Můžeme jim pomoci, aby se více usmívali, ale to neznamená, že se usmívat začnou. Někdy se mohou začít víc mračit. Protože problémem je jejich žluč. Oni se jí musejí zbavit, jinak budou žlučovití dál. Ke každému. I k nám. Ale nejen k nám.
Proto zdůrazňuji: Není to náš problém a už vůbec jejich chování není osobní. Stejně by se chovali ke každému, koho by potkali. Ostatně nejvíc ubližují sami sobě. Jen si to možná neuvědomují.
My od nich můžeme odejít. Přestat je poslouchat. Ale oni od sebe odejít nemohou. Každé slovo, jež vyřknou, si musejí nejprve v hlavě zformovat. Kydají špínu, ale s tou špínou se musejí mazat. Jestliže Vám je po jejich slovech zle, představte si, jak asi musí být v jejich hlavě.
Nejít stejnou cestou
I proto nepřistupujte na jejich hru. Žádná plesnivá jahoda nechce zůstat sama. Cítit se jako jediná plesnivá na celém světě. Proto dochází k delegaci zla, přenosu toho zlého. Když si koupíte v obchodě jahody a mezi nimi bude jedna plesnivá, nikdy ty zdravé (byť jich je víc) neuzdraví tu nemocnou, vždy ta nemocná postupně předá svou nemoc těm zdravým.
Proto se snažte oprostit od toho, co Vám lidé říkají. Nebuďte kyvadlem v jejich rukou. Že nevíte, co v psychologii znamená kyvadlo?
Nebýt kyvadlem
Kyvadlo je...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům