Ustavičně slýchám: „Život není jednoduchý.“
Přitom je to naopak. Život může být jednoduchý. Nemusí být složitý. Ale nesmíme si ho zbytečně sami komplikovat.
Vím, co ihned namítnete: Copak chceme?
A tak se ptám: Proč to tedy děláme?
Potažmo: Jak si přestat život zbytečně komplikovat?
Když jsem napsal Znovuzrození, knihu o tom, jak začít nový život, pokud nám ten současný nevyhovuje, mnozí mi oponovali: „Ale to nejde… Nedokážu to. Neumím se pustit minulosti. Mám v duši bolest. Nesvedu se soustředit na jakoukoli změnu, pozitivní kroky, ač vím, že právě to potřebuji.“ A tak vznikl Lék pro duši, kniha pro pročištění podvědomí, uzavření minulosti a uzdravení duševní bolesti.
V psychologii se tomu říká problém vědra. Jedna věc je plnit vědro zdravou vodou (snažit se měnit svůj život ve směru Znovuzrození). Druhá věc je ovšem nemít děravé vědro (vyspravit své Já ve směru Léku pro duši). Obojí znamená zbavit svůj život zbytečných komplikací – s nedostatkem zdravé vody, který však nemusí být zaviněn nedostatečným přísunem zdravé vody, ale tím, že si vědro necháme kýmsi proděravět. Jak bychom pak mohli mít radost ze života, když přes veškerou snahu se vždy objeví někdo nebo něco, co nás otráví?
Chcete si zjednodušit život, zbavit jej zbytečných komplikací? Zvažte, prosím, tyto náměty:
1. Sjednoťte svůj projev
Víte, proč se někdy zasekne počítač? Byť je sebedokonalejší, nemůže plnohodnotně fungovat, je-li přesycen přílišným množstvím protichůdných příkazů.
V případě člověka je nejčastější brzdou rozpor mezi tím, co cítí, co říká, co dělá. Uvědomuje-li si, že říká něco jiného, než si myslí, nebo dělá něco jiného, než říká, nebo že se děje něco jiného, než by očekával, vede to k úzkosti, neklidu a zklamání. Dát do jedné latě své myšlení, své vyjadřování, své chování znamená nejen upřímnost, ale i integritu.
Kdo musí lhát, se stydí za své činy. Rád by byl někým jiným, než je. Musí si víc pamatovat. Ví, že jeho lež může prasknout. Ví, že s prasknutím lži může ztratit důvěryhodnost a důvěru. To není lehký život. Tím spíše, když si takový člověk uvědomí, že i jemu může kdokoli lhát. Jak by pak mohl někomu věřit, když si uvědomuje, že právě tak důvěryhodně znějícími slovy by on sám lhal?
2. Vyžadujte přímku také u druhých
Jestliže druzí dělají něco jiného, než říkají, a říkají něco jiného, než si myslí, nejsou pro nás čitelní. Navíc nám způsobují zklamání a já se ptám: Není ta bolest, vyvolaná lhaním, falší, přetvářkou a zradou, zbytečná? Nemáme na jejich neupřímnosti sami podíl tím, že se jejich upřímnosti bojíme nebo že ji neuneseme? A když už čelíme pravdě, která bolí (odhalení jejich podrazu), proč sami sobě lžeme, že bez neupřímného partnera budoucnost nezvládneme? Proč u toxických lidí zůstáváme? Proč je tím podporujeme v tom, aby ze své toxičnosti neustupovali? Přemýšlejme o tom.
3. Naučte se říkat sobě NE!
NEbrat si cizí slova nebo činy osobně. NEpřetvářet bolest, kterou nám někdo způsobí, v utrpení, které si už způsobujeme potom sami tím, jak o cizím jednání ustavičně přemýšlíme a jak o sobě pochybujeme. NEzabývat se malichernostmi, hlupáky, NEzacyklovat se v negacích. To jsou náročné úkoly, ale my přece víme, že se nám pak bude žít lehčeji. Jen často nevíme, jak toho docílit.
Právě proto vznikly obě knihy – Znovuzrození pro ty, kdo jsou už připraveni na uzdravení svého života, a Lék pro duši pro ty, kdo potřebují nejprve uzdravit sebe po prožitém duševním zranění.
4. Naučte se říkat NE také svému okolí
Nastavení osobní meze, tedy slovu NE, věnuji v obou knihách Znovuzrození a Léku pro duši důležité pasáže. V každé z jiného pohledu. V Léku pro duši píšu o nutnosti a metodách nastavování osobních mezí u takzvaných Hodných duší, Hladových srdcí, Stavitelů, těch, kteří si dají zneužívat, kteří neumějí odcházet z toxických vztahů, kteří se snaží budovat i tam, kde o stavbu druhý už nejeví zájem. Jakkoli jsou tito lidé laskaví a konstruktivní, ve výsledku trpí – pochybují o své dostatečnosti, přitažlivosti, hodnotě. Mají pocit, že bez ocenění druhými lidmi jsou bezcenní.
Na jednom ze Setkání o osamělosti byl přítomen muž jménem Radim, který se po několika konzultacích naučil říkat NE. Vzpomínal: „Jako kluk jsem neměl ponětí o osobních hranicích, neuměl jsem odmítnout. Byl jsem vychován tak, abych se pokoušel všem zavděčit, protože jinak se mnou nebudou spokojeni a nebudou mě mít rádi. Ale problém byl v tom, že i když jsem se pokoušel zavděčit, druzí mě rádi neměli. Čím méně jsem si sám sebe vážil, čím více jsem sebou nechal zametat, tím více mnou druzí pohrdali. Nakonec jsem pochopil, že neříkat NE na nic, co mě bolelo, znamenalo na všechnu bolest říkat ANO, nechat si vpouštět do svého života i to, co mi ubližuje. Nyní už vím, že naučit se říkat NE může člověku zachránit mnoho bolavých let, život či zdraví.“
Prosím, přemýšlejte i o tom. Právě knihy Znovuzrození a Lék...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům