Někdy je mi úzko. Z toho, jak zbytečně se lidem rozpadají vztahy. Hlavně Stavitelům, těm, kteří dokážou pro protějšek udělat první, poslední. Když zjistí, že dělají chybu, přiznávají ji a opravují. Stavitelé jsou jako děti, které si usmyslely, že postaví co nejpevnější věž z kostek. Domnívají se, že když ta věž padá, je to jejich vinou. Připadají si pak jako nedostateční Stavitelé. To, že se jim zhroutila věž z kostek, pro ně není signál přestat stavět, ale naopak pokračovat – najít příčinu, proč spadla, a odstranit ji. Stavět znovu a pokud možno lépe. Jenže ne každý je Stavitel.
Na unikátní Setkání Zůstat, nebo odejít? se mi registrují lidé, kteří těžko snášejí krizi ve svém vztahu. Jedni si myslí, že nejbolestnější je zůstat v toxickém prostředí. Druzí oponují, že mnohem bolestnější je odcházet ze vztahu, do kterého investovali své maximum. Ve skutečnosti největší bolest způsobuje, když člověk NEVÍ, jestli ZŮSTAT, anebo ODEJÍT. Když uvízl na rozcestí a čas běží. Strašně rychle běží. Zatímco trápení a neštěstí nikam neodchází. Zůstává se Stavitelem, který nechápe, proč s ním protějšek odmítá stavět, ani zda je pro něj posunem odejít, či zůstat.
Je mi úzko, když při Setkáních analyzuji skutečnou příčinu rozpadu vztahů. Nebývá ve Staviteli, ten má naopak všechny předpoklady pro vybudování dlouhodobého a pevného vztahu. V něm se odrážejí následky příčin, které bývají v protějšku. Přičemž nejčastějšími a nejzbytečnějšími důvody pro opuštění Stavitele jsou:
1. Strach
Strach je obecně jednou z nejvýznamnějších překážek, které lidem brání splnit si jejich sny. Jde o strach z neúspěchu, strach z neznámého, strach z odmítnutí, strach z toho, „co by si ostatní mohli myslet, kdyby…“ Všechny tyto obavy dokážou brzdit, ba odrazovat před riskováním nebo vykročením z komfortní zóny.
Kterýkoli z těchto strachů postihuje ty, kteří narazí na Stavitele a připadá jim podezřelý. Zejména když sami mají špatné dosavadní zkušenosti. Ve vztazích narazili na hajzlíky nebo mrchy a zdá se jim nedůvěryhodné nebo „příliš krásné na to, aby to byla pravda“, když někdo opravdu buduje vztah, bez vydírání, vyhrožování, ubližování, podvádění, lhaní. Tito bázliví lidé se ptají: „Kdy už ta rána přijde?“ Přitom se bojí zbytečně. Stavitel jim neublíží. Ubližuje jim minulost, podvědomé stopy, jež oživují předchozí toxické partnery a bolest, kterou s nimi tito zranění lidé zažili.
2. Nedostatek soustředění
Opět začnu obecně: Nemáte-li jasnou představu, čeho chcete dosáhnout, je těžké se k tomuto cíli dopracovat. I ve vztahu se může stát, že pak bloudíte bez cíle a po boku Stavitele postrádáte motivaci jednat. To se týká hlavně nezralých lidí na začátku vztahového života. Potkají Stavitele a nevidí jeho přednosti. Nemohou je vidět, neznají je, nechápou, proč by si Stavitele měli vážit.
A tak těkají. Mlsně se ohlížejí po jiných, neokoukanějších, novějších objektech, a tím přivádějí Stavitele k neštěstí. On chce dlouhodobý vztah. Tito lidé však ještě nevědí, k čemu je vlastně vztah dobrý. Nebyli na dně. Nepoznali ho. Netuší, že v životě přijdou chvíle, kdy si sami neporadí a budou potřebovat oporu. Láká je tu jedno, tu druhé. „Užíváme si,“ tak tomu říkají. Než přijde úder od života. Nějaká forma dna. Někdy emocionální pád, ztráta jistoty (práce, peněz, pověsti, přátel), někdy zdravotní pád (úraz, vážné onemocnění). Náhle jsou sami. A ještě si vyčítají, že svou vinou.
Teprve tím okamžikem počínaje se začnou soustředit na podstatné věci. Třeba na to, komu věnují svůj čas. Když ho nevěnují Staviteli, učí ho žít s obrovskou bolestí a bez těchto lidí, potažmo s jinými lidmi, kteří tomuto Staviteli čas věnují. A na návrat takového Stavitele už může být pozdě…
3. Negativní samomluva
Při Setkáních opakuji: Způsob, kterým mluvíte sami se sebou, může mít hluboký dopad na Vaši schopnost být šťastní v životě a...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům