Co rozhoduje o štěstí člověka

Necítíte se šťastní? Trápíte si hlavu přemýšlením, co Vám vlastně ke štěstí schází? Myslíte, že je to konkrétní věc nebo konkrétní člověk?

A co když to, co by Vás mohlo udělat šťastným, už dávno máte, jen to nemůžete najít proto, že se díváte špatně? Co tím myslím? Hned to povím.

Důležitost vděčnosti

Štěstí je to, když se potká pozitivní emoce s pozitivní myšlenkou. Dobře je to vidět na vděčnosti. Najde-li člověk něco, za co může být vděčný, okamžitě ho zalije pocit štěstí. Stačí být vděčný za minulost, ve které jsem zažil něco krásného. Nebo za minulost, ve které jsem překonal něco ošklivého. Nebo za přítomnost, ve které zažívám něco krásného. Nebo za přítomnost, ve které jsem ušetřen některých problémů. Ano, vděčni můžeme být nejen za to, co máme, ale i za to, co nemáme – za problémy, které nemáme. Vděčnost ale může mít také povahu těšení se. Vnímat, že se blíží moment, spojený s něčím krásným. Dokud se člověk má na co těšit, má proč žít.

To znamená, že štěstí je méně o tom, co je kolem nás, a více o tom, co je v nás. Jinak řečeno: Můžete být bohatí, a přece nešťastní, pokud nevíte, proč za své bohatství máte být vděční. Anebo můžete být chudí, a přece spokojení, protože si ve své chudobě najdete něco jiného, za co můžete být vděční. Třeba že jste zdraví nebo máte zdravé děti. To není málo. Nebo pro Vás ano?

Jiný pohled

Štěstí je stav mysli. Nebo přesněji úhel pohledu, kterým se díváme na život. V Léku pro duši, ve kterém mimo jiné ukazuji, jak si vyrobit více radosti v životě, píšu, že štěstí je podobné brýlím. Máme-li je na nose, neuvědomujeme si je. Ale to neznamená, že je nemáme nebo že neexistují.

Současně je štěstí stav citu. Není to jen pocit. Je to schopnost cítit to dobré, co se nám děje. Jsou totiž lidé, kterým se objektivně děje něco dobrého, ale oni si to neuvědomují a jsou nešťastní. Uvedu příklad ze Setkání. Navštívila mě žena, kterou opustil muž-agresor. Naříkala: „Každý den mě bil a nyní odešel.“ Paní nebyla masochistka, a přece litovala, že agresor zmizel z jejího života. Místo toho, aby bouchla šampaňské a týden slavila, že špatný člověk opustil její život, a tudíž ho učinil lepším, bědovala. Dokonce se ptala: „Co mám dělat? Jak ho získat zpátky?“

Mít méně nemusí automaticky znamenat chtít více

Naznačil jsem to už na bohatství. Jsou lidé, kteří toho objektivně nemají moc. Ale jim to stačí. Spokojili se s tím, co mají. V takovém případě říkají: „Máme dost.“

A pak jsou opační lidé, kteří objektivně mají...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům