Lžete někomu, kdo Vám věří a má Vás rád? Máte za to, že není rozumné říct pravdu, že by ho zranila? Udělali jste chybu, se kterou nemůžete vyjít na světlo, a tak vršíte faleš, přetvářku, živíte stále více ten nafukovací balon, u kterého je jen otázkou času, kdy praskne? Prosím, přemýšlejte nad následujícími větami.
Lidé, kteří nečetli mou knihu L.E.Ž., posléze končí buď na Setkání, nebo u Léku pro duši. Často ke mně přicházejí, až když je pozdě. Připomínají řidiče, který ví, že vjel do protisměru na dálnici. Ví, že je obrovské riziko smrti. Chce mu uniknout. A tak přidává rychlost, aby byl dříve u nejbližšího sjezdu z dálnice – a řítí se v protisměru stále rychleji… Problém je nejen v tom, že může sám zahynout, ale že s sebou může sebrat i cizí, nevinnou osobu. Právě to je lež. Odsouzení jiného člověka, který si smrt ani v nejmenším nezaslouží.
1. důvod: Zabiješ sebe
V Léku pro duši varuji, že zrada aktivuje v mozku úplně stejné enormně bolestivé procesy jako smrt nejbližšího člověka. Protože zrada de facto je smrtí. Zemře představa o člověku. O spřízněné duši. Čím déle ta maska existovala, tím větší je bolest, protože tím více času obelhaný ztratil. Času, který mu už nikdo nevrátí zpátky. Celá budoucnost se promění v otazník a celá minulost zase v mlžný opar – co bylo, jako by nebylo. Co se zdálo, že je, vůbec neexistovalo. Pro mnohé obelhané ztrácí život kotvu a smysl. I na to by měl lhář myslet. Psychologicky vzato „zabije“ člověka. V první řadě sebe – představu o sobě v očích druhého. A za druhé„zabije“ druhého – člověka, který ho miloval a který na něj spoléhal.
2. důvod: Zabiješ druhého
Pokud obelhaný nabere zkušenost, že „ani milovanému člověku se nedá věřit“, jakou budoucnost má potom před sebou? Žádnou. Ve vztazích už nemusí nikomu věřit. Proč by měl ještě někomu věřit, když se sám přesvědčil, že i ten, kdo se zdá jako spřízněná duše, je ve skutečnosti mizera? Kdo mu může tuto domněnku vymluvit, když ON TO ZAŽIL? A jak by mohl věřit, že tentokrát (s jiným člověkem) se to už nestane, když JEMU SE TO STALO, a to ve stejně naivním rozpoložení, že „tento člověk neublíží“?
I proto vznikl Lék pro duši – i pro člověka, který vinou cizí lži vzdává veškerý vztahový život, a úplně zbytečně, protože sám často vůbec žádnou chybu neudělal.
3. důvod: Ztratíš další šanci
Kdo lže, lže nejen druhému, ale i sobě. Například věří, že na jeho lež se nepřijde. Že je ve svém lhaní dokonalý. Ne, kamaráde, nejsi dokonalý. Žádný člověk není dokonalý. Otázka nezní, ZDA se lež provalí, pouze KDY a JAK MOC to bude bolet. Čím později se na ni přijde, tím větší bolest vytvoří. Pokud tomuto nerozumíš, je mi Tě líto.
Ten, kdo tomu nerozumí, totiž bude jednou trpět jako zvíře. Prohlédne totiž i druhou samolež (více o lhaní sobě samým v knize L.E.Ž.), totiž: „I kdyby moje lež praskla, já se z toho znovu nějak vylžu.“ Promiň, ale ne. Důvěra je totiž jenom jedna. Proto v knize L.E.Ž. formuluji základní zákon: „Pokud chceš, aby Ti člověk věřil, nelži mu. A pokud mu lžeš, nediv se pak, že Ti přestal věřit.“
Nikdy nelžete člověku, který Vás miluje a který Vám věří. Nestojí to za jeho ztrátu. Lhář bohužel ve svých samolžích myslí opak: „Lhát je výhodné, vyplatí se to.“ Ne, kamaráde, nic na světě není tak nevýhodné jako lež. Prosím, počítej:
- Stačí jedna jediná lež, která praskne, a protějšek Vám už nikdy nemusí...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům