Co je pro Vás nejvyšší hodnotou?
Vím, že mnozí odpovíte: Zdraví.
Ale nejdůležitější pro život je život sám. A ten nemusí plynout ze zdraví. I na Titaniku byli lidé zdraví. A přece to na přežití nestačilo. Neměli totiž něco jiného.
Nejdražší hodnotou v lidském životě je ve skutečnosti čas. Mít ještě čas. Jen tak může člověk ještě něco prožít, ještě něco změnit. Komu nezbývá už žádný čas, tomu nezbývá už nic.
Proto také v knize Znovuzrození, která ukazuje, jak začít žít nový život, když ten dosavadní nám nevyhovuje, zdůrazňuji, že vztah je možné obnovit, udržet i založit mnoha dary, které nestojí ani korunu. A přece je můžeme dávat denně. Neříkám tím, že nestojí vůbec nic. Naopak, zdají se jako nic. Ale pro druhého mohou znamenat úplně všechno.
Něco ty pozornosti stojí. Ano, stojí právě ten nejdražší dar, který někomu můžete dát. Kus života, který už NIKDY nezískáte zpět. Je to čas, ve kterém je možné změnit všechno, i sám vztah. Ale musíte si ten vztah poskytnout a dopřát. Zajímá Vás jak?
Prosím o TVŮJ ČAS…
Ve vztahové psychologii platí jeden zákon: Když druhému nevěnujete svůj čas, učíte ho žít bez Vás, potažmo s někým jiným, kdo mu ten čas věnuje.
Základním obsahem využitého času je sdílení formou komunikace. Bez komunikace si dva odlišní lidé nejsou schopni vyjasnit, co je trápí, co jim vadí, co je bolí, co si přejí, po čem touží, co plánují. Bez komunikace se nesblíží, jeden druhému neporozumějí, protože nikdo nevidíme jinému do hlavy. Proto musíme mluvit. I naslouchat. Proto máme jedna ústa a dvě uši. Abychom mluvili. Ale ještě víc naslouchali. Pokud spolu dva lidé nechtějí nebo neumějí mluvit, mohou ztratit oba, hlavně ve vztahu partnerském, kde není jen jeden vítěz a jeden poražený, ale buď dva vítězové, nebo dva poražení. Tak si položme otázku: Kam se chceme SPOLU zařadit?
Věnovat čas ve smyslu naslouchání je první podmínka komunikace a zdravého vztahu. Pokud z různého důvodu nenasloucháme, zamysleme se, prosím, nad těmito argumenty:
1. Čím víc toho děláš, tím méně jsi efektivní
Toto platí zejména pro nenaslouchající muže.
Mezi muži a ženami je jeden biologický rozdíl. Žena je koncepčně nastavena na tři činnosti zároveň. Můžeme si je představit pravěkou optikou jako střežení ohně, péči o dítě, sběr plodů. Zjednodušeně řečeno: Žena zvládne víc věcí najednou.
Naopak muž je nastaven jako lovec. Úspěšným ho dělá soustředění na jeden jediný cíl. Pak je schopen dosáhnout enormního výsledku, například vyvinout dechberoucí fyzickou nebo mentální sílu, jako proud vody zaměřený do vodní trysky (jenž podemele břeh) či proud světla zaměřený do jednoho paprsku, například laserového (který provrtá tělo). Soustředěnost muže zvyšuje efektivitu.
Dohromady žena a muž vytvářejí lidstvo. Člověk přitom není největší, nejsilnější ani nejrychlejší tvor. Co ho vyzdvihuje, je rozum. Je schopen spolupracovat, komunikovat. Když chce. A on by chtít měl. Osamělý lovec v džungli zahyne. Neodpočine si. I když rozdělá oheň, aby odehnal divou zvěř, v noci by nemohl zamhouřit oka, aby plamen udržel. Osamělá sběračka v džungli též nepřežije. Vždy jeden potřebuje druhého. Rodinně vzato: Aby se muž mohl soustředit na lov, musí být postaráno o zbytek. A aby se žena mohla soustředit na své úkoly, musí mít emoční zázemí, spolehlivého muže. Když děti vyrůstají v bezpečném prostředí, fyzicky i emočně, mají mnohem vyšší šanci přežít. Dostávají totiž mnohem více energie, a to i té v podobě lásky nebo času.
Muž a žena jsou odlišní, ale doplňují se. Muž se soustředí na svůj cíl, žena také. Jejich životy se však v jednom bodě setkávají. U sdílení, podpory, vzájemně naplněných potřeb. K tomu však muž musí – optikou pravěkou – odložit svůj oštěp, žena také vypustit svůj díl práce, byť na pár chvil. Vzdálenými je nedělají fyzické metry, ale emoční odtažitost a nekomunikace. Přesněji nepochopení, že právě komunikace je pro vztah nejdůležitější.
Jak píšu ve Znovuzrození, pokud u společné večeře odložíme mobilní telefon a věnujeme se alespoň těch pár minut svého vzácného času tomu, s kým sedíme, děláme pro vztah stejně důležitou věc, jako když honíme mamuta nebo uklízíme jeskyni. Dělejme si na vztah čas. Bez toho ho není možné budovat, rozvíjet ani udržet.
2. Když miluješ, nemusíš to říkat. Je to zřejmé ze způsobu, jakým s druhým zacházíš
Proč vlastně tolik partnerů považuje naslouchání za impuls začít k tomu dělat ještě něco dalšího? Protože nevědí, že naslouchání není pasivita, k níž mohou pohodlně přibrat jinou aktivitu (telefonování, hraní her, civění na televizi). Naslouchání je AKTIVNÍ činnost – projevujeme skutečný zájem o druhou osobu a o to, co nám říká.
Naslouchat neznamená pasivně...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům