Jsou paradoxní chvíle, kdy odmítáme lásku, ačkoli právě tu ze všeho nejvíc potřebujeme.
Kdy se uzavíráme do sebe, a přitom bychom tak rádi nebyli sami, měli se komu svěřit, být kým objati.
Kdy říkáme “Už nikdy nikoho nechci”, ale ve skutečnosti by nám tolik pomohlo uzdravit se právě za pomoci krásného vztahu.
Právě toho, co nejvíc potřebujeme, se ovšem v té chvíli nejvíc bojíme. Máme totiž obvykle ještě příliš čerstvou špatnou zkušenost. Je to jako s nedávno zlomenou a ne zcela zahojenou nohou. Také bychom už rádi běhali, a přitom v sobě cítíme, že by nám běh přinesl mnohem palčivější bolest.
Proto jsem napsal knihu Lék pro duši – pro ty, kteří se potřebují uzdravit z toxické minulosti, ale současně je pronásleduje například syndrom napadeného psa. Ten, který poznávají právě zbití psi. Straní se lidí, a to nejen těch, kteří jim ublížili, ale pro jistotu všech. A přitom by se tolik potřebovali necítit na všechno sami.
To je problém i Káti, která mi napsala: „Petře, jsem po velkém emocionálním zranění a uzavřená. Ale není mi tak dobře. Ráda bych se otevřela novým vztahům, obecně novým příležitostem a poznáním, třeba včetně nové práce, jenomže současně nemám do ničeho chuť. Existuje nějaký trik, jak i po opakovaném zklamání s lidmi otevřít své srdce?“
Jistěže je, spousta takových. Uvádím je i v Léku pro duši. Jeden Vám tu vysvětlím.
Váš hrneček
Vezměte si, prosím, z kuchyňské skříňky jakýkoli hrneček.
Představte si, že ten hrneček je Vaše bytost, Vaše tělo.
Ten hrneček není prázdný. Je v něm Vaše citová energie. A v jejím rámci všechny nejrůznější emocionální zátěže, které jste nabrali během dosavadního života.
- Nějaké pocházejí už z dětství. Třeba teskné okamžiky, kdy jste proplakali celou noc z nějakého strachu nebo křivdy.
- Dále jsou tam pozůstatky dospívání. Třeba ošklivá slova, která Vám vmetli do očí rodiče nebo kamarádi, když se s Vámi pohádali.
- V hrnečku mohou být i rozličné stresy ze školy. Třeba z momentů, kdy jste si nevěřili před důležitou zkouškou.
- Také tam jsou traumata z různých rozchodů v kamarádských a později partnerských vztazích, případně ostré střepy z rozvodu, kterým jste museli projít.
- Současně se hrneček vytrvale plní s mnohými problémy v práci a vůbec v mezilidských vztazích.
A jednoho dne pocítíte, že „je toho dost“, hrneček je už plný po okraj.
Ale život se svými problémy neustává.
Do Vašeho přeplněného hrnečku přijde pandemie, politici z celého světa a jejich intrikaření, přidává se všechno další, co Vás v průběhu let štve nebo mrzí – a v tu chvíli obsah hrnečku začne přetékat.
To je moment, kdy člověk subjektivně přestává být schopen se svými životními problémy konstruktivně nakládat. Tedy s nimi nakládá buď destruktivně, tak, že si ještě víc ubližuje, anebo se v něm prohlubují deprese, úzkosti, strachy, pocity vyhoření.
Pozitivní trik
V Léku pro duši ukazuji rozmanité metody, jak moc v této fázi vnitřního přepětí pomáhá zapojit do svého myšlení i chování LÁSKU. Jak? Nejlepším útokem na destrukci je konstrukce. Nejlepším útokem na špatné pocity je hledat...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům