Uděláš všechno, a přece ho neudržíš. Co to znamená?
Že Tvé všechno je nedostatečné?
A pokud není nedostatečné, proč tedy protějšek odešel? Jak je možné, že mu ani Tvoje všechno nestačilo?
Procházíte těmito palčivými otázkami? Právě pro ně jsem psal knihu Lék pro duši. Konkrétně pro základní psychologický problém, který se s takovým odchodem obvykle v člověku urodí: Když totiž odejde ten, pro koho jsme dělali a možná i kdysi znamenali všechno, může nás to dovést k „logickému“ závěru, že už pro něj neznamenáme nic. To ovšem způsobuje, že kromě lásky (od toho, kdo odešel) nám začne chybět i sebeláska (schopnost vážit si sebe, mít se rád a podpořit se právě v těch chvílích, kdy to potřebujeme.
Zmizí totiž jak vnější, tak vnitřní zdroj lásky. Ten vnější tolik ovlivnit nemůžeme. Ale pokud sebe přestaneme oceňovat ještě my sami, je už jen krůček k sebepoškození. A přitom zcela zbytečnému. Jenže začínajícímu pochybností: „Pro co si vlastně mám sebe vážit, pro co se mám mít rád? Kdybych byl dost dobrý, neodejde. Protože odešel, znamená to, že jako partner nebo jako člověk stojím za bačkoru.“
Jeden z mnoha dotazů, které mi v tomto směru adresujete: „Petře, měla jsem přítele, pro kterého jsem se naprosto obětovala, když byl dole. Přišel o práci, o nervy, o zázemí. Podržela jsem ho, ale vyčerpalo mě to. Věnovala jsem mu veškerou energii, veškerý čas, a tak se stalo, že když se nadechl, do existenčních problémů jsem se v dnešní složité době dostala zase já. A on mě nepodržel. Naopak ode mě odešel s tím, že má svých problémů dost. Jak se s tím mám vyrovnat?“
První úkol: Naučme se oddělovat
Co jsme ochotni nebo schopni dát a co druzí jsou ochotni nebo schopni nám vrátit, to jsou dva odlišné světy.
Co jsme ochotni nebo schopni pro druhé udělat a co druzí jsou ochotni nebo schopni ocenit, to jsou také dva odlišné světy.
To, co druhým dáme nebo co pro ně uděláme, můžeme ovlivnit. Vychází to z toho, jací jsme my, jak nás zformoval život a jaké jsou naše hodnoty. Ale to, jak nám druzí opětují nebo zda si nás vůbec váží, vychází z toho, jací jsou oni, jak je zformoval život a jaké jsou jejich hodnoty.
Toto se naučme oddělovat. Věnoval jsem tomu, vedle Léku pro duši, ještě knihu Sami. Ta je zaměřená speciálně na překonávání rozchodů.
Druhý úkol: Naučme se rozlišovat
Toto je primární úkol pro tazatelku.
Dříve či později potkáte ve vztazích dvě skupiny lidí: Pro ty první něco uděláte a oni Vám to neopětují. Pro druhé něco uděláte a oni Vám to později oplatí.
Z hlediska osobního rozvoje člověka je důležité poznat OBĚ skupiny. OBĚ totiž pro nás mají svůj pozitivní význam.
Bez první skupiny (neopětuje to, co pro ni uděláte) nedokážete dostatečně ocenit tu druhou, až ji potkáte. Na světě je totiž mnoho lidí, pro které něco uděláte a oni ani nevědí, jestli si toho mají vážit. A to jen proto, že bohužel dosud nepotkali ty, kteří pro ně nic dobrého neudělají. A tak si myslí, že dostávat něco dobrého je samozřejmost. Není.
A totéž platí i pro Vás: Pokud nepotkáte lidi, kteří Vám to dobré, co pro ně děláte, NEopětují, tak si potom bohužel nemusíte tolik vážit lidí, kteří Vám dokážou docela jednoduše vrátit své dobré srdce po tom, co pro ně uděláte. Chápete? Kdo poznal jenom lidi, kteří mu jen tak dávají, může přirozeně považovat za normální jen brát. A naopak když po celý život vyrůstáte v prostředí, kde Vaši přátelé a rodiče samozřejmě opětují to, co pro ně druzí udělali, přirozeně považujete za normální to, že si lidé opětují lásku.
A tak může dojít ke střetu dvou „norem“. Vy můžete být nepříjemně překvapeni tím, že Vám někdo lásku neopětuje, a protějšek může být nepříjemně překvapený tím, že po něm vůbec něco ve vztahu chcete.
Ale i to je dobrá zkušenost. Alespoň pochopíte, že to, co pro druhé lidi děláte, není jediným měřítkem zdravosti a úspěšnosti vztahu. Protože vztah vytvářejí oba. Takže to, že se obětujete pro druhého, je sice hezké a znamená to z Vaší strany důležitý předpoklad zdravého a úspěšného vztahu, ale JENOM PŘEDPOKLAD, protože každý vztah se skutečně zdravým a úspěšným stává až tehdy, když se k Vám přidá i ten druhý.
A pokud naopak od Vás, dávajícího člověka, protějšek odejde, není to Vaše vizitka – Vy jste dávali všechno, co vztah potřebuje. Uspokojili jste jeho potřeby. Ale to nestačí. Taky jsou tu totiž Vaše potřeby, které musejí být uspokojeny. To všechno obsahuje umění...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům