Věříte člověku. Bezezbytku. Odevzdáte se vztahu, možná bez sebemenší pochybnosti. A to jen proto, že Vy si žádnou zradu či nevěru nepřipouštíte, není Vám vlastní, uvažujete tak, že pokud Vám někdo věří, nechcete ho zklamat. Tedy, provádíte projekci – druhé odhadujete podle sebe. A pak – bum! Přijde rána.
Jak jste mohli být tak „pitomí“? vyčítáte si. Spíláte lásce, důvěře, vztahu. Ale já se ptám: Proč? Z jakého důvodu sami sebe bičujete? Koho ze sebe vytváříte? Docházíte snad k závěru, že příště je lepší raději nevěřit žádnému člověku? Že správnější je pochybovat o druhém od samého začátku vztahu? Nutíte sami sebe k podezíravosti, kterou od první chvíle přidusíte jakýkoli jiný vztah?
A tak se ptám ještě víc: Jak vůbec ten, kdo Vás nyní zklamal, souvisí se všemi dalšími lidmi, jež ještě v životě potkáte? Proč je dopředu trestáte za přítomného člověka, který Vás zradil? A jakou souvislost má fakt, že Vás jeden člověk zklamal, s Vaší ochotou důvěřovat komukoli dalšímu?
Jinými slovy: Co je vůbec Vaše chyba a co naopak užitečné poznání?
I o tom je Znovuzrození, kniha určená pro uzavření minulosti a začátek nového života – třeba bez někoho, koho jste dosud považovali za spřízněnou duši a ve svém odhadu se „spletli“. Jeden z takových příběhů mi napsal například Lukáš. „Petře, jsem přesně na dně příkopu, který popisujete v knize JáMy spřízněných duší. Její řádky mě drží nad vodou po vztahu, který jsem považoval za definitivně poslední a obětoval mu všechno včetně zdraví. Snažil jsem se plnit přítelkyni každé přání, které jsem jí zahlédl v očích. Nešetřil jsem penězi, pozorností, komplimenty, a přece mě jednoho dne opustila, odešla za jiným a na rozloučenou mi vmetla do tváře, že mě stejně nikdy nemilovala. Vůbec nevím, co dělat. Jak mám teď věřit komukoli dalšímu? Pomozte mi, prosím.“
Využívejte knihu Znovuzrození (máte ji zde). Obsahuje metody pro uzavření minulosti. Uvedu z ní jen pár základních myšlenek.
1. Uvědomění
Pokud se rozhodnete nějaké osobě bezmezně důvěřovat, říkáte tím o sobě, kdo jste – že umíte druhému věřit a budovat co nejotevřenější vztah. Nicméně to, jak druhý zareaguje, je jeho věc a Vy to neovlivníte. Za sebe poskytnutou důvěrou uděláte maximum pro založení nebo rozvinutí vztahu. Dál už Vaše moc nesahá. Odměnou za Vaši důvěru obdržíte vždy něco hodnotného. Buď člověka na celý život, nebo zkušenost na celý život. Ne obojí. Jedno, nebo druhé. Ale obojí je svým způsobem dar. Jen tomu musíte správně porozumět.
Připomínám: To, že někomu plně důvěřujete, je nádherné a vypovídající o Vás, o Vašem otevřeném a Stavitelském srdci, a současně je to jediný předpoklad, který ze své strany musíte naplnit, abyste vůbec mohli mít v budoucnu krásný vztah. Ovšem to, jestli takový vztah mít budete, nezáleží jen na Vás, ale i na protějšku a naplnění Vašeho základního předpokladu též z jeho strany. Vztah je o dvou lidech. Jeden na něj nestačí.
To znamená, že na vztah nemusí stačit ani to, že jste schopni milovat a důvěřovat. Z druhé strany je totiž třeba, aby druhý byl schopen milovat a důvěřovat Vám a zároveň Vaši důvěru nezradit. Bohužel, to už neovlivníte. Vy můžete ovlivnit jen to, co uděláte pro vztah nebo druhého Vy. Neovlivníte, co pro vztah a Vás udělá druhý. To je první dar, který Vám věnuje špatná zkušenost.
2. Zisk
- Vy jste přišli o člověka, kterému se dá příště jen s obtížemi věřit. Člověka, který Vás možná ani nemiloval. Opravdu se domníváte, že je to nenahraditelná ztráta? Opravdu takovou osobu...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům