Moderní psychologie tomu říká syndrom přílohy k dokumentu.
Člověk se cítí jako příloha k jedinému možnému dokumentu. Že patří pouze k jedné osobě, a žádné jiné. K osobě, kterou miluje, ale ona už nemiluje jeho. Odešla. Ale milující člověk k ní dál zůstává připoután.
Je to jeden z důvodů, proč vznikl Lék pro duši. Už mám totiž plné zuby případů, kdy ti, kteří do vztahu vkládali maximum, si po odchodu protějšku připadají bezcenní, nedůležití, jejich život zbytečný. Právě jako příloha, jejíž dokument se ztratil. I ona si myslí, že je bezprizorní a hodnotu má jedině s tím konkrétním dokumentem ve dvojici.
Přitom je to právě naopak. Vedle protějšku, který si nás neváží, si připadáme takto nicotní. Ale to neznamená, že bychom takoví byli. To, že si nás neváží jeden člověk, nevylučuje, že si nás může vážit jiný člověk. Jenom to tomu jinému člověku musíme dovolit. Zbavit se v hlavě pocitu přílohy k jedinému dokumentu. A uvědomit si, že v páru s jiným partnerem můžeme být víc než „příloha“ – můžeme být dokonce „rovnocenný dokument“. Ale o tom už je kniha Lék pro duši.
Mezi mnoha lidmi, kteří potřebují setřást závislost na jednom člověku a nedaří se jim to, je Nika. Napsala mi strohý dotaz: „Petře, jak se mám zbavit myšlenek na přítele, který mě opustil, když ho přitom miluji a neumím si představit život s někým jiným?“
Lék pro duši máte zde. Využívejte celý jeho obsah. Pro ty z Vás, kteří tuto knihu nemají, alespoň několik myšlenek k přehodnocení:
Výchozí pozice a úkol
Na vztah jsou zapotřebí dva. Na jeho rozbití stačí jeden. Tedy: Stačí, když se jeden emocionálně odpojí (přestane k nám cítit jakoukoli emoci), a vztah skončí. To, že my jsme nadále emocionálně připoutáni, neznamená, že vztah pokračuje. Znamená to jen, že jsme emocionálně připoutáni k představě ve své hlavě, a té se potřebujeme pustit. Proto, že není reálná. Proto, že nám nedává jen plané naděje. A hlavně proto, že v nás prohlubuje bolest.
Emocionální odpojení je tedy naším úkolem.
Indiáni z kmene Krí říkali: „Když zjistíš, že je kůň mrtvý, je lepší sesednout.“ Jinak řečeno: Když zjistíme, že už nejsme ve vztahu, není naším cílem – zůstanu-li v tomto přirovnání – snažit se „mrtvého koně vzkřísit“ nebo „předstírat, že mrtvý není“.
Naším úkolem je přijmout fakt. To znamená nejen vyrovnat se s ním, ale hlavně si uvědomit, že to dobré není za námi, nýbrž před námi.
1. Co ve vztahu potřebujeme?
Naše naděje na emocionální odpojení se jmenuje ODOSOBNĚNÍ.
Odosobnění znamená, že přestaneme vázat svůj šťastný vztahový život na jedinou konkrétní osobu. Jinak řečeno: Dokážeme si představit, že všechno to, co jsme doposud dostávali a co nás činilo šťastným, můžeme dostávat i nadále, jen od jiného zdroje. Nebo snad trváme na tom, že musí jít o jednu osobu, která právě odešla? Jistěže si to myslíme. Ale pojďme se nad tím více zamyslet…
Ujasněme si nejprve, prosím, to, co vlastně v partnerském vztahu potřebujeme. Definujme si svého ideálního životního partnera, a to i třeba podle pozitivních zkušeností s posledním partnerem. Volme otázky typu:
- Co mě vlastně ve vztahu dělalo šťastným?
- Z jakých konkrétních důvodů za toho jediného možného partnera považuji právě toho člověka, který ode mě odešel?
- Proč miluji právě jeho?
Když si začneme odpovídat a pozorně sledovat své odpovědi, tak si všimneme pozoruhodného jevu: že i když se snažíme mluvit o konkrétním člověku (který od nás odešel) a jeho přednostech, tak naše odpovědi jsou beztak ploché, paušální, univerzální.
Například: „Miluji ho proto, že… je na mě hodný.“ Nebo: „… že se mi líbí.“ Nebo: „… že má hezkou postavu, krásné auto nebo hodně peněz.“
Byť si myslíme, že to je osobní charakteristika toho jednoho člověka, který odešel, tak samozřejmě jedinečná není. Hodný na nás může být i někdo jiný. Líbit se nám může – úplně stejně nebo i víc – někdo jiný. Hezkou postavu, krásné auto, hodně peněz může mít i někdo jiný. Dokonce i když řekneme Má hezké jméno (a proto ho miluji), to může mít taky někdo jiný.
Tento počátek odosobnění je důležitý proto, že si v té chvíli poprvé připustíme CO KDYŽ ten, kdo odešel, NENÍ tím jediným možným partnerem mého života?
2. Co ve vztahu nepotřebujeme?
A pokud snad rychle chceme dodat, že on JE ten...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům