Zůstanete osamělí. Tak to zpočátku definujete. Ale není to úplně pravda. Nejste sami. Bohužel. Jsou s Vámi neodbytné pocity a myšlenky, které Vám protějšek zanechal. A které rozleptávají sebedůvěru.
Sebedůvěra znamená, že věříme v sebe. Že věříme, že těžkou situaci zvládneme. Že věříme, že se přes všechno špatné přeneseme a bude zase dobře.
Abychom v to všechno mohli věřit, potřebujeme vědět, že jsme toho schopni. K sebedůvěře je tedy potřeba sebevědomí. Vědět, že máme dost předností na to, abychom vyrovnali své nedostatky. Bohužel, toxický rozchod v nás zanechává pocit, že máme pouze nebo převážně nedostatky. Přednosti si v takovém rozpoložení neuvědomujeme. Proto si nevěříme.
V Léku pro duši, který obsahuje prověřené psychologické metody překonání duševních bolestí, zdůrazňuji, že pocit „Jsem nula“ je přirozeným následkem toxického rozchodu. Jako když jdete po ulici a někdo Vás udeří do břicha. Bolí to. Můžete předstírat, že ne, ale bolesti nezabráníte. Bolest je přirozená reakce na vnější podnět. Stejně to platí o fyzické jako o psychické bolesti. Tedy je přirozené i to, že si v té chvíli nevěříte. Jak byste v sebe mohli věřit, jak by Vám mohlo být dobře, když Vám je špatně, když jste se „neubránili“?
Tudíž nejdůležitější pro to, abyste obnovili sebedůvěru, je obnovit sebevědomí.
Ano, jsou i lepší vztahy… Světe, div se!
Alena přišla o muže, který zamířil za mladší. Říkala tomu: „Ztratila jsem muže.“ Nevěděla, co říká. A proto jí chyběla sebedůvěra.
Aleně ve skutečnosti ubyl muž, na kterého se dlouhodobě nemohla spolehnout. Kterého milovala, pro kterého se obětovala, kterému důvěřovala, ale on ji opustil. Nezasloužila si ho. Ani on si nezasloužil ji. Bylo v pořádku, že odešel, protože kdyby neodešel teď, odešel by jindy, později, a Alenu by to bolelo ještě víc. „Jsem tak stará,“ říkala. Ale kdyby odešel později, byla by ještě starší a ještě sklíčenější. Proto bylo v pořádku, že odešel právě teď. Dokonce: Škoda, že neodešel dřív. K čemu mít po svém boku člověka, na kterého se nemůžete spolehnout, a přitom žít v iluzi, že můžete. Není lepší prozřít co nejdřív?
Alena tak neztratila, ale získala. Po jejím boku se uvolnilo místo pro někoho, na koho se bude moci více spolehnout. A koho do té doby neměla. Možná proto panikařila – myslela si, že pokud takového muže dosud nepotkala, tak ani neexistuje. Běžná iluze. Jak byste mohli věřit v existenci někoho, koho jste dosud nepotkali? Ale, vážení, to, že jste něco nezažili, neviděli, nepoznali, ještě neznamená, že jste zažili, viděli a poznali všechno? Je toho mnoho, co jste ještě nezažili, neviděli, nepotkali. Včetně lidí, o jejichž existenci nemáte ani ponětí. Jako Alena.
Třicet let obětovala svému muži. Celých třicet let vymazala, aniž zažila, viděla, poznala kohokoli jiného. Byl nejvyšší čas, aby zjistila, že po světě chodí – kupodivu – i jiní muži. Dokonce takoví, kteří přišli o svůj protějšek podobně jako Alena. Ano, i ženy po třiceti letech vztahu odcházejí za mladšími. Anebo odcházejí jinam. A tak Alena potkala záhy dva muže. Mohla si i vybírat. Volba byla už jen na jejím srdci.
Prvním byl vdovec. Ztratil po třiceti letech vztahu milovanou ženu. Ztratil, podotýkám. Protože to byla žena, kterou nejenže miloval, ale která milovala i jeho. Na kterou se dalo spolehnout. Pro kterou mělo smysl se obětovat. Ale zemřela. Muž od té doby zažil, viděl, poznal pár vztahů, ale nevyhovovaly mu. Často šlo o mladší ženy, které dosud neprošly žádným velkým zraněním, tudíž nevěděly, proč si tohoto muže vážit. Alena věděla. Protože to byl Stavitel. Běžec na dlouhé tratě. Loajální chlap. Volný byl jen zásluhou osudu.
Druhým byl opuštěný muž. Přišel po třiceti letech vztahu o milovanou ženu. Přišel, podotýkám, ne ztratil. Protože to byla žena, která ho vyměnila jako noční košili. Připadal jí už starý a nepříliš perspektivní. Její volba. Tento muž tudíž věděl, proč si vážit ženy, která neodejde. Lidé někdy potřebují zažít špatný vztah, aby si pak vážili dobrého.
Ano, máš i přednosti… Světe, div se!
Alena už věděla, že odchodem dlouholetého partnera ve skutečnosti neztratila, ale získala šanci na lepší život. Na lepšího člověka po svém boku. Který ví, proč si jí má vážit i po třiceti letech. Který na ní vidí přednosti.
Alena je zatím neviděla. Vidět přednosti na sobě je klíčové pro sebevědomí. Nedostatečné sebevědomí, způsobující nedostatečnou sebedůvěru, je způsobené pouze tím, že vidíme jenom své nedostatky. Často i proto, že jsme poslední dobou slýchali jenom o svých nedostatcích. A to v nás budí dojem, že nic než nedostatky nemáme. Ale každý má i přednosti. Nikdo není dokonalý ani z negativního pohledu, aby měl pouze nedostatky. Tak jako není nikdo ani z pozitivního pohledu, aby měl pouze přednosti.
První předností Aleny byla zkušenost. Věděla, že muž je schopen i z dlouholetého vztahu odejít. Tudíž pochopila, že všichni muži automaticky nezůstávají. Dokonce že muži, kteří neodejdou od ženy ani tehdy, když ona stárne, jsou docela vzácní. Proto věděla, proč si takového muže vážit. Proč o takového přijít je ztráta. Stálo za to ho poznat. Konečně.
Druhou předností Aleny bylo srdce. Byla Stavitelka. I když se jí vztah hroutil, hledala způsoby, jak ho opravit, zachránit. To je důležité. Stavitelé jsou vzácní. Moderní je v problémech utéct. A tudíž tu byl druhý argument, proč být za Alenu rád. Proč o Alenu přijít je ztráta. To její ex-partner ještě nevěděl.
Dosud si myslel, že on na svém odchodu vydělal. Tím, že poznal mladší ženu, má konečně protějšek, který nestárne. Bohužel, záhy zjistil, že i mladší...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům