Připadáte si někdy jako nejpřehlíženější člověk na světě? Očekáváte od druhých něco natolik automaticky, že Vás potom pořádně zklame, když to neudělají? Nechápete, proč nejsou schopni začít nebo dokončit něco, co by pro Vás bylo tak snadné? Máte sklon považovat je za nenormální, anebo naopak slýcháte od nich, že nenormální jste Vy?
Pak máte problém s projekcí, která způsobuje očekávání.
Jak vysvětluji v Léku pro duši, projekce v psychologii znamená, že si do druhých promítáte (vkládáte) své vlastní myšlení, hodnoty, přístupy. Že očekáváte, že se druzí zachovají přesně tak, jak byste se zachovali Vy na jejich místě. Problém projekce spočívá v tom, že očekávání vychází z Vás – z toho, co je pro Vás normální. Avšak chování druhých vychází z nich – z toho, co je pro ně normální. Jinak řečeno: Druzí nemusejí mít zdaleka stejnou normu jako Vy. Druzí mohou mít i jiné srdce než Vy. Druzí zkrátka nejsou Vy.
A to je příčina mnohých ZBYTEČNÝCH zklamání: Myslet si, že pro nás druzí udělají to, co bychom na jejich místě automaticky udělali my.
Dovolíte dva osobní příběhy?
Příběh Starého motýla
V pondělí do prodejny mobilního operátora, kde jsem vyřizoval nějaký svůj problém, vstoupil velmi starý muž. „Mám rozbitý telefon, nepřijímá SMS zprávy,“ hlásil. Prodavač přístroj vyzkoušel a zakroutil hlavou. „Pane, jak jste přišel na to, že je rozbitý?“ Starý muž svěsil hlavu. „Od Nového roku mi od dětí ani od vnoučat nepřišla jediná zpráva.“ Prodavač mu ten telefon s omluvou vrátil. “Nezlobte se, pane, telefon je v pořádku…“
Příběh Mladého motýla
Ten starý muž odcházel zlomeně – s pocitem nejzbytečnějšího člověka na světě. Já jsem přešel do vedlejší kavárny, kde seděl další nejzbytečnější člověk na světě. Jak mi řekl, v jediném týdnu se mu zhroutil pracovní i partnerský vztah. „V obou případech jsem věřil lidem, kteří mě poté zklamali. Kterým jsem nestál ani za to základní – upřímnost.“ Načež z toho vyvodil iracionální závěr: „Asi pro lidi nemám žádnou hodnotu, když si mě neváží.“
Proto mluvím o motýlech. Motýl totiž nevidí svá křídla. Tudíž si neuvědomuje, jak krásný je.
Při své práci potkávám mnoho „lidských motýlů“, přesvědčených, že nejsou důležití, hodnotní, zajímaví. Není to však tím, že by tyto rysy neměli, nýbrž proto, že se obklopují lidmi, kteří jejich krásu nevidí nebo vidět nechtějí. Proto v Léku pro duši žádám: Připomínejte si, že Vaše hodnota nikdy neklesá s něčí neschopností ji vidět!
Tři úkoly pro lidské motýly
Knihu Lék pro duši jsem psal i proto, že už nechci dovolovat, aby hodnotní lidé nesmyslně ponižovali svou vlastní hodnotu. Mladého motýla z kavárny jsem ihned zatížil třemi úkoly, které ho z jeho chmur pochopitelně dostaly. Dostal týden na to, aby:
- Přemýšlel, jak vytrénovat svou mysl tak, aby dokázala vidět DOBRO v KAŽDÉ situaci.
- Přečetl dopis Charlieho Chaplina jeho dceři Geraldině.
- Porozuměl osmi věcem, které nikdy nesmíme očekávat od druhých.
Na týden dost práce, pomyslíte si. Ale POZITIVNÍ práce. Vezmu to postupně:
1. Nejsnazší úkol. Dostal k přečtení Lék pro duši. Těch tři sta stran to obsahuje.
2. Charlie Chaplin byl nejen komik, ale i citlivý, křehký a velmi vážný člověk. Dceři Geraldine napsal krásný dopis, kterým pohladil její duši po jejím prvním rozchodu v životě. Ve stručnosti: Apeloval na to, ať nikdy nelituje odchodu lidí, které více zajímá její tělo než duše. Mladému motýlovi jsem podtrhl zejména pasáž: „Kdo nemiluje Tvou duši, dříve nebo později vyhledá jiné tělo, bez ohledu na to, jak milující, upřímnou, spolehlivou a vůbec dobrou jsi. Tvé obnažené tělo musí patřit jedině tomu, kdo přijme Tvou obnaženou duši.“
Chaplinův vzkaz zněl: „Vždycky je snazší zaplnit prázdné místo po svém boku, kde předtím býval někdo jiný, než zaplnit prázdné místo v sobě, kde jsi předtím bývala Ty.“ Jinak řečeno: Přestane-li přicházet láska zvenčí, nesmí být ohrožena vnitřní láska člověka. Nesmí si sám sebe přestat vážit jen proto, že si ho přestal vážit někdo jiný. Naopak, začne-li scházet vnější objetí, musí přijít to vnější – v té chvíli je nejvíce potřeba.
3. S tím souvisel i poslední úkol. Uvědomit si, s čím se smířit u druhých lidí. Jakých osm planých očekávání už navždy vypustit. To jsem Mladému motýlovi vysvětlil obsáhleji:
1. Přestaň očekávat, že Tě druzí naplní láskou, jestliže ji nedokážeš dávat sobě
V Léku pro duši přirovnávám lásku k elektřině. Aby totiž mohla mezi dvěma jedinci obíhat, musí se uzavřít kruh, elektrický obvod. Pokud lásku dáváme a nám se nevrací, pak je zjevné, že obvod někde není uzavřen. Možná rozpojení nastalo u druhého. Možná se on spojil s někým jiným a do něj pouští proud. Možná je ale chyba v nás. Že jsme zapomněli na lásku pro sebe.
Lidé s dobrým srdcem často zapomínají na sebe. Vědí, že ve správném vztahu se dáváním nechudne. Že dají a dostanou. Jenže v nesprávném vztahu dáváním ztrácíme. Čím více dáváme, tím větší je náš emoční deficit a tím větší emoční potřebu potom máme.
A proto někdy v plané naději vedle takových nevracečů paradoxně zůstáváme. Čekáme, když už nám lásku vrátí. Nechápeme, že tímto přístupem lásku zvenčí neobdržíme. Proč?
2. Přestaň očekávat, že s Tebou druzí budou vždy zacházet tak jako Ty s nimi
Toto je hlavní problém očekávání: Věříme, že lidé se k nám budou chovat tak, jak se chováme my k nim. Ale to je chiméra.
Lidé se k nám nechovají podle toho, jak se my chováme k nim – podle toho, jací jsme my. Lidé se k nám naopak chovají podle toho, jací jsou oni sami. Je iluze očekávat, že se druzí zachovají stejně, jak by bylo normální zachovat se na jejich místě pro nás. Oni jsou jiní než my. Každý člověk je solitér.
Někteří lidé si uvědomí, že se k nám měli chovat lépe, ale často až poté, když o nás přijdou. Naše dobré srdce jim bude chybět. Budou jej chtít zpátky. Tehdy možná vyzrají. Avšak možná ani tehdy ne. My to neovlivníme. Je to jejich vnitřní boj. Jejich vlastní problém. A jejich osobní karma. Proč?
3. Přestaň očekávat, že se druzí změní jen kvůli Tobě
Nikdo na světě se nedokáže změnit jen kvůli...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům