Jsou složité, říkáme rádi o vztazích. Mýlíme se. Vztahy jsou jednoduché. To jen my si je někdy zbytečně komplikujeme.
I proto vznikl Lék pro duši. Aby čtenáři s příliš komplikovaným přemýšlením „zprimitivněli“. A nemyslím to zle.
I já jsem primitiv, a jsem za to rád. Nestojím totiž o složitý život. I vztahy chci mít až primitivně jednoduché. To znamená: bez jakýchkoli zbytečných komplikací. Tak prosté, aby se v nich orientovalo i dítě.
Chtěli byste, aby Váš partner byl čitelnější? Abyste věděli, co si opravdu myslí? Abyste poznali, co od něj můžete čekat? Abyste už nikdy nepochybovali, na čem vlastně jste?
Při Setkání a konzultacích ode mě ta doporučení často slýcháte. Uvedu alespoň pět základních příkladů:
1. MLČET je vždycky lepší než SRÁŽET
Bobtná to někdy ve Vás? Něco uvnitř Vás ponouká to druhému natřít? Chystáte se vypustit z úst ta nejhorší slova? Zadržte, prosím! Chápu, že vychrlit jed je snadné, ale zvažte ještě toto: Temnota nikdy nezničí temnotu, to dokáže jedině světlo. Stejně tak nenávist nikdy nezničí nenávist, to dokáže jedině láska. Přemýšlejte o tom.
Negace je záporná energie, která pohlcuje dobrou energii. Jako štiplavý kouř, který pro své hoření potřebuje kyslík.
Kdykoli se v hádce vyzbrojíme negací, spálíme zároveň to nejlepší v nás. Můžeme to dokonce živě pozorovat: V tom samém okamžiku, kdy přestaneme být schopni kontrolovat své emoce, tyto emoce začnou přebírat kontrolu nad námi.
V takové chvíli fakticky zapomeneme, PROČ vlastně nenávidíme, CO vlastně nenávidíme a KOHO vlastně nenávidíme. Kdybychom si to pamatovali, uvědomili bychom, že ponižujeme a ničíme člověka, kterého tolik milujeme a potřebujeme.
A co je horší, ponižujeme a ničíme sebe, protože svého nejhoršího projevu života budeme už za okamžik litovat. Bude nás mrzet, bolet a deptat. Dostaví se hrozné pocity. Hroznější, než kdybychom v té chvíli mlčeli.
Pokud chceme ve vztahu (tak jako kdykoli jindy v životě) něco zlého eliminovat, nepoužívejme k tomu negace. Žádný problém nelze vyřešit za pomoci stejného druhu myšlenek, které ho vytvořily.
Spolkněme zlé slovo. Počítejme si v hlavě, dokud to nepřejde. Nebo prostě podejme druhému ruku. Udělejme krok k němu, ne od něj.
Když chvíli vydržíme, zlo se vypaří. A zbude základní něco. Důvod se usmát a beze slov obejmout. Protože jsme (společně) překonali další překážku. A za ní jsme zjistili, že si pamatujeme, PROČ s někým jsme, CO s ním budujeme a KOHO potřebujeme.
2. Jednoduchá PRAVDA je vždycky lepší než komplikovaná LEŽ
Říkáte, že druhého milujete. Fajn. Tak proč mu současně lžete? Proč říkáte, že mu pravdou nechcete ublížit, když mu ubližujete nejhorším způsobem – kradete mu čas, to jediné v životě, co nelze vrátit ani obnovit? Co Vám druhý udělal, že ho trestáte životem s člověkem, na něhož se nemůže spolehnout? Co jste provedli sobě, že sami sebe připravujete o člověka, který Vám dosud důvěřuje?
Je snadné vyhýbat se bolesti. Nesnadné je přiznat pravdu. Ve výsledku se ale vždycky ukáže, že je lepší konec s bolestí než bolest bez konce.
Promiň, už s Tebou nepočítám. Tak jednoduchá věta. Neříká se příjemně, ale zachraňuje, co se ještě zachránit dá – čas. Nikdy to není příjemné, ale vždycky je to fér.
Pravda znamená Buduji. Lež znamená Bořím. Pokud boříme vztah, ale tváříme se, že stavíme, nemůže to dobře dopadnout. Pravda má totiž jednu specifickou vlastnost. Vždycky vyjde najevo, tak jako olej na vodu. Druhému ublíží potom. Nám ovšem ubližuje po celou dobu, co lžeme. Po tu dobu jako bychom se dopouštěli dvou trestných činů: vraždy, protože sami sebe vnitřně ubíjíme, a krádeže, protože druhému i sobě krademe to nejcennější, co máme – ano, čas.
Říkat pravdu je nejjednodušší způsob, jak budovat vztahy. A to nejen vůči druhým, ale i vůči sobě. Vždyť jak bychom si mohli sami sebe vážit, sami na sebe spoléhat a sami sobě věřit, jestliže nedokážeme říkat pravdu?
Ano, jsem primitiv. Až takový, že dělám jen to, co říkám, a říkám jen to, co si myslím. Vše ostatní je na mě už příliš složité. A totéž vyžaduji i od druhých.
3. DŮVĚŘOVAT je vždycky lepší než POCHYBOVAT
Vskutku, raději důvěřuji, než pochybuji. Dám člověku příležitost, aby mě zranil, a doufám, že té příležitosti nevyužije. Když jí však využije, nevnímám to jako svou chybu, ale jeho. On přišel o vztah se mnou, s člověkem, který mu byl ochoten věřit. Já jsem přišel jen o vztah s někým, na koho spolehnutí není, a koho tedy ve vztahu nepotřebuji a nechci.
V Léku pro duši ukazuji, jak s pochybností pracuje manipulátor. Co i z inteligentního a sebevědomého člověka udělá opakovaná vnitřní nedůvěra, přesvědčení o vlastní nedostatečnosti nebo partnerově nevěře – jak snadno vzniká a jak těžké je s ní zatočit. V Léku pro duši představuji psychologické kořeny úzkostí a rozmanitých atak, které potkávají právě oběť řízené manipulace. Člověk se pak BOJÍ všeho neznámého. Stává se ostražitým, ale i bázlivým. Obrátí se do negativního myšlení, které mu nedokáže zajistit už pozitivní život. A pokud ho systematicky podváděl jeden člověk, je schopen pak už doživotně vidět v každém příštím partnerovi nevěrného. I tak se dá zničit život člověka. A přitom se dá vše jen zjednodušit.
Strach, vyvolaný pocitem ohrožení, by nás měl zpomalit, zbystřit naše vnímání, ale nikdy by nás neměl zastavit v cestě za tím, co nás naplňuje. Zastavit se znamená v přírodě zahynout. Vývoj přírody i člověka jako součásti přírody je založen na změně. Člověk, který se hýbe, žije a mění se mu myšlenky. Člověk, který se zastaví, začne mít strach. Začne pochybovat. Začne se kalit. I stojatá voda se začne kalit. Mozek, ačkoli jeho nositel zastaví, pracuje dál, ale naprázdno, bez nových...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům