Prožíváte „přátelství s výhodami“? Milenectví? Mělo jít o tajný vztah a nikdo další o něm nevědět? Věřili jste, že ho udržíte pod kontrolou, ale náhle se cosi ve Vás nebo v druhém zvrtlo? Chcete být s tím druhým víc – víc než jste se dohodli –, a jemu to není příjemné? Nechcete o druhého přijít, ale ani poručit svému srdci? Dosáhnete bodu, kdy se pravda provalí a ten druhý víc než jen milostné a občasné schůzky nechce? Co teď?
Copak se jde na rozkaz odmilovat? A copak lze ztratit nejbližšího člověka, potažmo unést, že v něm láska nepropukla? Jak si to srovnat se svým sebevědomím? I tak se ptají mnozí z těch, kdo nečetli Lék pro duši.
Proč
Proč se to stalo? Tak se můžeme ptát hned dvakrát: Proč jsme vůbec museli sklouznout do mileneckého vztahu a proč se následně vymkl naší kontrole?
Odpověď je prostá: Jsme lidé. Nikdo z nás není dokonalý. Nikdo z nás nemá vše. A současně jsme každý jiný. Takže se může stát, že nám chybí něco, co má další člověk.
Z psychologického pohledu je milenecký vztah méně emocionální a více racionální záležitost. Racionálně (logicky) umožňuje člověku, aby si jiným protějškem, popřípadě protějšky doplnil to, co může postrádat ve vztahu partnerském. A zároveň tak může dospět k pocitu dokonalého života, ve kterém má vlastně všechno.
Jenže je tu problém. Problém zvaný iluze. Dokonalost totiž neexistuje. Pocit dokonalosti je tedy skutečně jenom pocit, protože ani milenecký vztah sám o sobě není dokonalý a má své meze. Tak jako každý z nás, lidí. Pocit dokonalosti dává mileneckému vztahu nejčastěji to, že doplňuje nedokonalý vztah partnerský. Sám o sobě milenecký vztah dokonalý není a ani nemůže být. Právě proto běžnou podmínkou a mezí funkčního mileneckého vztahu je, že nesmí přerůst ve vztah partnerský, jinak nejenže už není vztahem mileneckým, ale hlavně může přijít o to, co jako milenecký vztah nabízí.
Jak
Ano, člověk není dokonalý. Už proto, že i dokonalost ho po čase nudí a stává se nedokonalou. Jste-li příliš dlouho s někým stále stejným, může Vás znudit stereotyp. V takovém vztahu jako by se zprvu dokonalá osoba začala měnit a kazit, stávat otravnější. Vztah jako by ztratil barvy – a zčásti i ztratil, protože ztratil jakoukoli změnu. Život potřebuje změnu a změna vytváří barevnost. Ve svých knihách 250 zákonů lásky a JáMy spřízněných duší ukazuji, jak i dlouhodobému vztahu dodat takové barvy, aby zdravě a živě pokračoval. Někdo ale, když se řekne změna, představí si ne změněný vztah s týmž partnerem, nýbrž změnu partnera – jeho osoby. A k tomu napomůže i život sám: Najednou se před Vámi objeví někdo jiný.
Jiný! A s ním přirozeně oživení. Najednou s tímto novým člověkem znovu prožíváte to, co Vám v partnerském vztahu už dlouho chybělo, anebo dokonce to, co jste v dosavadních vztazích ještě nezažili. Výsledek? Jste spokojenější, vyrovnanější, naplněnější, motivovanější. Máte pro co žít, ožíváte, znovu se staráte o sebe, uvědomujete si: „Takže přece jen jsem pro někoho atraktivní!“
Právě tak se někdo do svého milence zamiluje. Někdy začne i věřit, že ten nový je lepší než dosavadní partner, protože mu v novém rozpoložení (se dvěma vztahy) je emocionálně lépe. V té chvíli by jeho rozum měl zvolat: POZOR! Protože jeho víra či dokonce přesvědčení může být ve skutečnosti jenom pocit, iluze. A to ze tří důvodů.
Tři zákeřnosti mileneckého vztahu
- Psychologický rozdíl mezi milenci a partnery (a také důvod, proč nám milenec může připadat mnohdy lepší než partner) je v tom, že milenci se spolu vídají, zatímco partneři spolu žijí. Milenci jsou spolu, když chtějí, když na sebe mají čas, náladu, když nemají práci, nervy, „své dny“, zatímco partneři spolu být musejí, a to pořád, i když nechtějí, tedy i když na sebe navzájem nemají čas, náladu, i když mají práci, nervy, „své dny“. Milenci se vídají tehdy, když si přejí, aby jim bylo příjemně, ale partneři spolu být musejí, i když je to nepříjemné, protože musejí řešit provozní starosti, toxické, týkající se například neposlušných dětí. Tak dochází ke zvláštnímu psychologickému rozporu: Na jednu stranu to není iluze, že s milencem je mi lépe než s manželem. Na druhou stranu to neznamená, že s milencem mi bude lépe než s manželem. Protože když milenci není dobře, či když mně není dobře, tak se většinou nevidíme. A tak máme milenecký vztah spojený jen s dobrými emocemi. Jako by nám špatně spolu nebylo.
V knize JáMy spřízněných duší píšu o víkendovém syndromu....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům