Slova jsou energií, která není principiálně ani dobrá, ani špatná. Je taková, jakou se ji člověk rozhodne mít. Může přidávat nebo ubírat na psychické odolnosti, a to mnohem víc, než si připouštíme.
Slova totiž nejen popisují okolní svět, ale taky ho vytvářejí. Pomocí vlastního jazyka totiž formujeme skutečnost, ve které potom žijeme.
To je první základní poznatek psychologie: Způsob, kterým mluvíme, není určován skutečností, ve které žijeme, ale naopak skutečnost, ve které žijeme, je dána způsobem, jakým mluvíme. Říkáme-li, že JE ŠPATNĚ, pak tím špatnou skutečnost vytváříme. Nic totiž není primárně dobré nebo špatné, dokud to slovem nedefinujeme. A je jedno, zda slovem vysloveným, nebo nevysloveným. V obou případech je slovo nejprve vytvořeno v mysli. A mysl vytváří skutečnost.
Příkladem je rozchod s toxickým partnerem. Jeden člověk to označí za špatný konec, a tudíž se špatně cítí a trápí. Jiný člověk to označí za otevření lepší budoucnosti, a tudíž se z odchodu toxického partnera naopak raduje a slaví ho. A to hovoříme o stejném typu rozchodu.
Směr takzvané lingvistické relativity říká, že naše skutečnost přímo závisí na tom, v jakém modelu vnímání se nalézáme. Zda jsme OBĚTÍ, nebo VLÁDCEM situace. Ernest Hemingway, nositel Pullitzerovy i Nobelovy ceny za literaturu, to vyjádřil poetičtěji: „Náš život je jenom plátno, na němž pomocí štětce, kterým je naše slovo, a barev, kterými jsou naše pocity, malujeme svůj svět.” Sigmund Freud, zakladatel psychoanalýzy, již méně romanticky dodal: „Jakmile zjistíte, že to, co se děje ve Vašem životě, odpovídá Vašim předpovědím, tomu, jak už déle myslíte nebo mluvíte, stojí za to zkusit změnit své myšlenky a řeč. Může to totiž změnit i Váš život, ba okolní svět. Uvědomíte si totiž, jak moc slova ve Vaší hlavě předurčují skutečnost.“
Toto je nástupiště londýnského metra, vůbec nejstarší podzemní dráhy na světě. Pasažéry přivítala už v roce 1863. Pouhým pohledem nacítíte historii. Poznáte však, jaký detail je tu relativně nový?
Ano, je to svítící cedule upevněná na stropě. A poznáte to nejen podle moderního fontu a dosavadního lesku. Hlavním vodítkem je nápis na ní. WAY OUT. V překladu: TUDY VEN. Nebo prostě: VÝCHOD.
Dříve na tomto místě žádná cedule nebyla. Naopak leckde na tomto nástupišti visely opačné cedule. NO EXIT. V překladu: TADY NENÍ VÝCHOD. Rozdíl v obou cedulích? Počet sebevražd.
Lidé nepotřebují vědět, kde východ NENÍ, ale kde JE. Informace, že ANI TADY NENÍ VÝCHODISKO, frustruje.
Možná říkáte: „Tak nepatrný slovní rozdíl.“ Ano, racionálně jde o malý rozdíl. Jenže emocionální rozdíl je obrovský.
Každý hledá, i v životě, cestu ven, z problémů. Ne aby znovu a znovu slyšel, že „ani toto“ cesta ven není.
Mimochodem, psychologové už dávno vydali varování, že ze stejného důvodu by se měly z dálničních nájezdů odstranit varovné značky obvykle se zvednutou červenou rukou, upozorňující na nebezpečí nájezdu do protisměru. Z psychologického pohledu vidět takovou značku neulevuje, ale naopak zvyšují chaos v hlavách těch řidičů, kteří ztratili orientaci a na dálničním přivaděči v momentě, kdy si uvědomí osudovou chybu, nepotřebují vědět, kudy jet NEMAJÍ, ale honem kudy jet MAJÍ!
Roku 1957 změnila svět psychologie kniha Social Theory and Social Structure. Sociolog Robert Merton v ní poprvé užil pojem „self-fulfilling prophecy“ neboli sebenaplňující se proroctví. Konkrétně uvedl příklad krachu prosperující banky. Ano, už to se zdá jako protimluv. Ale byla to realita. Ačkoli zmíněná banka hospodařila zodpovědně a měla pro všechny případy dostatečné množství likvidity, jednoho dne se před ní utvořila fronta klientů žádajících vyplacení svých vkladů. Bankovní ředitel zjistil, že se veřejností šíří nepodložené pověsti o nesolventnosti banky. Kolemjdoucí pozorovateli stále delšího hada čekatelů, a tak hlásili příbuzným, že se v bance asi děje něco podezřelého. Výsledek? Pouhá fáma vyvolala skutečnou insolvenci banky, jakkoli ta byla vzhledem k její prosperitě původně nepravděpodobná.
Merton varoval před mocí myšlenky a přesvědčování. „Například historie náboženství je spjata s tvrzením, že lidé jsou boží otroci a celý jejich život záleží na vyšších silách. Že sami mohou jen těžko něco změnit. Že jejich osudem je být jen poslušnou ovcí, co nejvíce se modlit, hlavně se nevzpírat a ve víře čekat na Soudný den, který snad dopadne příznivě. Problém je,“ zdůrazňuje Merton, „že samo nastavení člověka, a to už od přírody, takovou tezi zpochybňuje. Člověk je už od narození myslící a unikátní bytost. Stvořitel, ať si ho představujeme jakkoli, ho zformoval v rozporu s náboženskými teoriemi. Člověk totiž je ve své podstatě Tvůrcem, Bohem. V člověku jsou sdruženy všechny energie vesmíru. Je schopen řídit všechno, včetně vlastního osudu. Prostřednictvím svých myšlenek, pocitů a činů ztělesňuje všechny živly – dokáže spálit (jako oheň), uzemnit (jako půda), osvěžit (jako voda) a sfouknout (jako vítr). Každý člověk vládne těmito živly, jen ne každý si to uvědomuje.“ Z toho podle Mertona plyne, že člověk nemusí být pasivním přijímačem rozkazů, nýbrž je nastaven jako aktivní vysílač. Jeho slovo tvoří v každém případě. Ať už tvoří konstruktivní, nebo destruktivní realitu. Ať už tvoří uvnitř člověka, či navenek. Ať už tvoří vědomě, úmyslně, řízeně, nebo nevědomě, nechtěně, mimoděk. Podle Mertona platí: Čím čistší jsou úmysly člověka, tím čistší by mělo být jeho slovo a výsledek. „Každé slovo má totiž svou energii. S tou přichází i tu předává. Stejně jako obrazy a pocity.“
A to je druhý základní poznatek psychologie: Jakékoli slovo, které si zformulujeme v hlavě, má dopad. Dokonce ani sama konkrétní podoba slova není náhodná. Kdo jde v úvaze až do hloubky samotného slova, pochopí, proč je které slovo tvořivé, ničivé nebo rovnovážné. Uvedu to, s dovolením, na několika příkladech.
VLASTNÍ OBRAZ I VLASTNÍ POCIT
Vyslovte slovo MILUJI. Věřím, že ve Vás vyvolalo nějaký obraz i nějaký pocit. Obojí odpovídá tomu, co máte momentálně v sobě. Můžete někoho nebo něco vidět, slyšet, cítit. Mohou to být obrazy z minulosti či budoucnosti. Můžete se nacházet na jiném místě a s jinou osobou. Přítomnost se změní. Právě to je magický účinek slov. Nejde jen o všeobecná písmena, ale o subjektivní průnik do vlastního nitra, kde konkrétnímu znění dáte osobitý smysl a význam, vytvoříte si svůj obraz a pocit. Ovšem ten se co chvíli může měnit, podle toho, s čím právě spojujete slovo MILUJI. Dnes se zklamáním, zítra s radostí.
Toto, prosím, fixujte: Co ve Vás vyvolávají konkrétní slova, není nutně o energii člověka, který je před Vámi vyslovil, ale o energii zkušenosti, kterou máte uloženou v sobě a kterou dané slovo otevřelo jako konzervu. Tak se stane, že i pouze odposlechnuté slovo zformuje realitu, kterou cítíte a žijete. Jinak řečeno: Cizí slovo na Vás působí. Význam, jenž mu přidělíte, ale odpovídá více tomu, jak působíte na sebe. A naopak: Uvědomte si, že vlastními slovy ovlivňujete okolí, v lidech vyvoláváte jejich obrazy a pocity.
ŘETĚZEC
Každé SLOVO oživí OBRAZ. Ten je následně spjat s POCITEM. Emoce posléze vyvolá ČIN. Ten přinese VÝSLEDEK a ovlivňuje tak život.
Celý řetězec pak vypadá takto: Slovo → obraz → pocit → čin → výsledek → život.
Náš život tak neřídí samotné slovo, ale to, co si za ním momentálně představíme, naše vnitřní vidění, slyšení, cítění. I proto už naši předkové zvažovali, jak správně slovem vyjádřit REALITU a předurčit OBRAZ, který vznikne v MYSLI.
ZAKONZERVOVANÝ VÝZNAM
Otevřete-li si slovník, můžete se nekonečně bavit. Zapojit představivost a provádět rozbor jednotlivých slov. Zjistíte, že všechna mají svou logiku, jen stačí znát historii. Uvedu několik příkladů pro ilustraci.
Obecně platí, že ničivé síly bývají vyjadřovány temnotou, zatímco tvořivé světlem. Vyvolat si světlé myšlenky, tedy světlé obrazy, za pomocí konkrétních slov, k tomu slouží dvě písmena. R-A. A není to žádná náhoda.
My všichni v sobě máme pozůstatky našich předků. Jednou z takových emocionálních stop je vztah k Ra. Ra se jmenoval (nebo abychom nepoštvali Bohy proti sobě, říkejme jmenuje) nejvyšší ze staroegyptských bohů. Ra je Bůh Světla. Egypťané dodnes říkají „ra“ slunci.
Ra je historicky považován za Stvořitele. Na obrázcích má ohnivé oko, vševědoucí, ale také vysílající různá poselství.
„Mít v životě dost světla“ znamená „mít dost spokojenosti, zdraví a úspěchu“.
Už tedy tušíte, proč říkáme RADOST? Ano, RA-DOST. Mít DOST slunce ve svém životě.
Sami si jistě dokážete odvodit, proč používáme VÍRA. Kdo věří, VÍ, kde je světlo. Zná cestu k vyjasnění.
Uctíváním slunce, potažmo vnášením světla do života, se zabývá oblast lidské činnosti zvaná kultura. KUL-TRA. Kult světla. Pro snazší výslovnost KULT-u-RA.
A tak bych mohl pokračovat. Už vnímáte, proč mnohem víc kontrolovat slova, která si modelujete v mysli?
Síla slov je v obrazech, které vytvářejí. Obrazem přitom začíná jakákoli činnost. Například než si umyjete ruce, všimnete si nejdříve toho, že jsou špinavé. Vytvoříte si obraz čistých rukou, a potom se pustíte do procesu, kterým svůj obraz uskutečníte. Tak je to se vším. Než cokoli uděláte, vznikne ve Vašem podvědomí představa dané činnosti. Vědomě si to neuvědomujete. Stalo se to tak samozřejmým návykem, až se zautomatizoval. Teprve když o tom takto mluvíme, uvědomíte si to.
Třeba že stavba domu nezačíná projektem. Ani vykopáním základů. Proces startuje s prvním toužebným obrazem. Ten se potom snažíte vysvětlit architektovi nebo bytovému designérovi, aby pochopil, „co máte v hlavě“, tedy co chcete změnit v realitu. Až z Vaší představy se vymodeluje projekt. Pozor: Projekt dobrý i projekt špatný.
Psychoimunologie dlouho upozorňuje na moc slova. Předat nesprávně představu o vysněném domě znamená užívat na konci neoblíbený dům. Pracovat špatně se slovy znamená ve výsledku si ublížit. Věda už ví, že příčinou každého onemocnění je nerovnováha v těle, i v podobě nadbytku negativních emocí v podvědomí. Neuzavřené negativní pocity tvoří cyklické negativní obrazy a ty plodí vracející se negativní pocity. Obojí způsobuje ničivé procesy v organismu, protože špatné se začne zhmotňovat. Naopak pozitivní obrazy rodí pozitivní pocity a pozitivní pocity rodí pozitivní obrazy, které podporují zdraví.
Ostatně, představte si, že Vám právě zemřel nejbližší člověk. Ten, který ve skutečnosti stále žije. Ta představa Vám začne bránit ve šťastném životě. S každým fyzickým vzdálením té osoby vyvstane strach, starost a pokažený život, aniž by se reálně něco zlého dělo. Stačí, že se to zlé děje v hlavě…
PŘIDAT, NEBO UBRAT?
Nedávno za mnou na individuální konzultaci přišel muž znepokojený penězi. Pravidelně mu do mysli naskakovaly úzkostlivé představy, že své úspory ztratí, že mu je někdo ukradne nebo že na něj vletí daňová kontrola a on přijde o část svého jmění. Snažil se namluvit si, že „není špatný člověk“. Ve skutečnosti všichni sestáváme z temné i světlé stránky. Temná část může žít touhou, abychom o peníze přišli. Poznáme ji podle toho, že nám ustavičně vnukává do mysli různé varianty, jak by se to mohlo stát. Muži jsem tedy doporučil obrátit se na světlou část, tu, jež nám všechno pozitivně vysvětlí. „Proč bych měl přijít o peníze?“ zauvažoval i tento muž. „K čemu by mi to mohlo být DOBRÉ?“ Zdá se Vám to jako masochistická otázka? Není. Odpověď byla jasná: „Protože až příliš mnoho času věnuji myšlenkám na peníze. Nezbývá mi pak čas na komunikaci s blízkými, na sebe, odpočinek. Příčinou všeho špatného jsou u mě peníze. Přitom až ztratím blízké, sebe, zdraví, pak teprve mě peníze učiní nešťastným!“ Jinak řečeno: Původně si muž myslel, že ho obavy o peníze přesvědčují o tom, že má pracovat ještě více než doposud, ve skutečnosti potřeboval ubrat a budovat vztahy, aby v případě zchudnutí měl jít za kým s žádostí o výpomoc.
V jakém režimu přemýšlíme, poznáme podle tohoto:
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ MÍSTNOST V DOMĚ
Transformaci mentálního nastavení z oběti v pána můžete cvičit ve speciální místnosti pro meditaci, která se nachází v každém domě. Tou místností je záchod. Meditaci tam můžete provozovat pravidelně vícekrát denně. Samo tělo Vám nastaví biologickou potřebu.
Ostatně, jsme-li u pojmosloví, VÝCHOD ukazuje, kudy VYJÍT. ZÁCHOD kam si ZAJÍT, respektive kde se celkově srovnat, jestliže jsme si v životě ZAŠLI už příliš.
Ta meditační místnost je určena pro uspokojení přirozené potřeby, kdy se loučíme se starými nepotřebnými odpady. Totéž, co s fyzickými odpady, můžeme učinit s mentálními. Zbavit se starých a nepotřebných myšlenek či emocí. Může to být dlouhý, složitý obřad. A dveřím by pak mohl slušet název „Meditační místnost“.
Jak postupovat?
Ptejme se: Proč se stavíme do pozice oběti? Uvědomujeme si, že se tím zbavujeme možnosti řešení? Chápeme, že se podceňováním trestáme a poškozujeme? Co nás může toto rozpoložení naučit? Jak můžeme převzít vládu do svých rukou? Jak můžeme zlepšit své pocity i chování vůči sobě?
Přemýšlejme o slovech, která si generujeme v mysli. Připomínejme si, že každá myšlenka přináší obraz a pocit. Že když zlepšíme své rozpoložení, bude nám i realita připadat hezčí. Máme-li v sobě těžkosti, také nám není lehce. Záchod je tou místností, kde to nejlépe pochopíme. A kde máme čas i klid na očistu nejen tělesnou.
Slyšeli jste někdy název Arabidopsis thaliana? Česky také huseníček rolní nebo chudina rolní. Drobnou dvouděložní plevelnou rostlinu z čeledi brukvovitých používají vědci jako modelový organismus v molekulární genetice rostlin. Jeden z experimentů, který prodělala, se týkal účinku slov.
Vědci vzali semena této rostliny a proklínali je. Současně měřili ničivý účinek slov. Byl srovnatelný se zářením o síle čtyřicet tisíc rentgenů (bez ohledu na to, zda byla slova křičena či šeptána). Fyzický účinek byl strašlivý. Tou pro jemná semena smrtelnou dávkou slov došlo k okamžitému narušení řetězce DNA, rozhození chromozomů a promíchání genů. Většina semen zahynula. Ta, která přežila, následně zmutovala.
Poté vědci působili na zmutovaná semena pozitivními slovy. Žehnání způsobilo, že DNA, chromozomy i geny se začaly dávat do pořádku. Semena vzešla a normálně se vyvíjela.
Vědci ve svém hodnocení uvedli, že je důvod domnívat se, že genetický aparát všech živých organismů od rostlin přes zvěř až po člověka funguje podle univerzálních zákonů. Vysvětlením je podle nich voda, která je obsažena ve všem živém a dokonce i neživém. Zabarvení slov dokáže ovlivnit strukturu vodních molekul, přičemž lidské tělo tvoří voda přibližně ze 70 až 80 procent. I proto se říká: „Slovo není vrabec. Vyletí, a už ho nechytíš.“ Nebo také: „S kým se v životě povedeš, od toho i nabereš.“ Ať už nemoc, nebo zdraví.
Ano, prostředí nás ovlivňuje. To všichni víme. Proto se rozhlížíme, KDO NÁS OBKLOPUJE. Někdy však zapomínáme na to, že vlastní prostředí si také spoluvytváříme. V hlavě. Mimo jiné způsobem, kterým nazýváme všechno ve svém okolí i sami sebe.
Naděje i beznaděj začínají v nás. Tak jako víra. Ano, VÍ-RA. Vědomost, že slunce existuje.
Než...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům