Trápíte se? Stresujete? Víte, že si škodíte, ale pořád si ještě v plné míře neuvědomujete JAK MOC?
Když jsem sestavoval tištěný FC Kurz Jak být psychicky odolnější, pochopitelně jsem jednu z částí věnoval práci. Oblasti, ve které si často říkáme „Musím“. Například: „Nechce se mi, ale musím.“ Manipulátor, který způsobuje naše neštěstí, tedy vůbec nemusí sídlit mimo nás. Může být přímo v nás. Nemusí to být jen náročný šéf, který uvažuje strategií: „On ví, že musí. Ať mu dám laťku jakkoli vysoko, on ví, že jinak ho vyhodím a přijde o obživu.“ Ne, tou bytostí, neustále zvyšující nároky na Vás, můžete být Vy sami. A já Vám chci ukázat, jak to může skončit.
Oproti muži, jehož příběh Vám budu vyprávět, máte Vy jednu nesmírnou výhodu. TU JEHO CHYBU ještě můžete NEUDĚLAT. Vy se ještě můžete vyhnout dnu, na které on zničehonic padl. Věřte mi, že byl stejně překvapen, jako byste byli překvapeni Vy. I proto část Jak být psychicky odolnější věnuji kompenzační práci s vlastním zdravím. Protože druhé zdraví nemáte.
Tunel
Toho dne stál lékař nad jeho zcela nehybným tělem, ovázaným hadičkami, a s hlubokou soustrastí v hlase sděloval jeho rodině, že naděje na Martinovo přežití klesla na jedno procento.
Ve stejný moment MARTIN DITMAR, ačkoli fyzicky ležel na jednotce intenzivní péče, mentálně cestoval. Jasně vnímal, jak prochází hlubokým a dlouhým temným tunelem.
Kóma. Do něj ho dostal akumulovaný (dlouhodobě hromaděný a neuvolňovaný) stres. Vyčerpaný úspěšný manažer už s 99% pravděpodobností neměl oslavit ani pětačtyřicetiny.
Možná Vás to slovo překvapí, ale Martin je dnes za tuto strašnou zkušenost VDĚČNÝ. Naprosto změnila jeho postoj k životu. Martin už nevyměňuje své zdraví za peníze, protože pochopil, že je to fatálně nevýhodný kšeft – obráceně totiž směna nefunguje. Zpátky za peníze už zdraví nezískáte. A tak se naučil vážit, zda opravdu může věnovat VŠECHNO ZDRAVÍ práci.
Stres, který se stal normálním
„Dvacet let jsem neodpočíval,“ konstatuje, a přitom sám nad sebou nechápavě kroutí hlavou, jak to mohl dopustit. Načež se snaží sám sobě porozumět. „Nejprve jsem odpočívat nechtěl – jako mladý jsem stres vnímal jako samozřejmou výzvu na cestě k úspěchu, kterou mám nějak překonat, potlačit, hlavně jí nepodléhat. Nenapadlo mě přemýšlet, že bych stres odboural, vyvážil něčím příjemným. Přijal jsem ho jako součást každého dne a postupně jsem si na něj zvykl natolik, že jsem už ani nevnímal, že ho mám. Stal se ‘normálním‘. Nevěděl jsem, že právě v tom je stres nejzákeřnější: Uděláte si z něj každodenního kamaráda. Ale on kamarád není.“
Martin oněch dvacet let pracoval ve food retailu, maloobchodu s potravinami. Protože pracoval víc než jiní, rychle stoupal kariérou a záhy seděl v boardech velkých společností. Věděly, že je na něj spolehnutí – že mu mohou svěřit jakoukoli výzvu a on ji zvládne. A tak, když se německá skupina Lidl & Schwarz rozhodla vstoupit na náš trh, byl to právě Martin, kdo dostal úkol otevřít prvních 50 + 50 prodejen (Česko + Slovensko), a to včetně výstavby, vybavení, náboru a řízení řádově tisícovek zaměstnanců, za jejichž pracovní výsledky posléze i odpovídal.
Na vizitce to v jeho věku vypadalo působivě: Generální ředitel a předseda představenstva Spar. Viceprezident pro obchod Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR. Jednatel Billa. Partner REWE v Rusku, Pobaltí (Litva, Lotyšsko), na Ukrajině. Martin však netušil, že mince zvaná Kariérní úspěch má DVĚ stránky, tedy i rubovou. A tu měl co nevidět poznat.
Vykoupení
Každý kariérní vzestup má na jedné straně vnitřní nastavení. „Musíte vědět, co chcete, mít jasný cíl, za kterým jdete. Vnitřní vize dává vůli a energii. Jste-li přesvědčeni o tom, čeho a proč chcete dosáhnout, posouváte se za tím.“ Jenže na druhé straně je vykoupení. „Musíte si uvědomit, že budou oběti. Vždycky jsou. I když si v opojení myslíte, že to jde hladce, nic není zadarmo. Někde se sčítá to, co jednou budete muset zaplatit.“ To Martin říká dnes. Tehdy o své ceně za úspěch nevěděl. Proto ho ani nenapadlo, že nějaká bude. Myslel si, že život může být jen sladký. A že jediný ústupek úspěchu spočívá v čase, který musí obětovat práci, vzdělávání, nervům, starostem. Jenže všechno důležité je uvnitř. Skutečným vykoupením byl každodenní, chronický stres, negativní energie, kterou Martin den za dnem přestával cítit (protože si na ni den za dnem více zvykal). Přitom se tato černota zlověstně ukládala v těle.
Martin říkal: „Pocitově jsem už stres nevnímal. A tak mě nenapadlo nějaký vůbec uvolňovat. Nevěděl jsem, že neuvolněný stres se ukládá. Tudíž jsem ho nemohl ani ztratit. Jen ve mně nabýval.“ A Martin nebyl robot. Měl své meze. A ta jednoho dne praskla…
Kóma
Do Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně byl převezen v takzvaném kómatu, jak se nazývá těžký stav bezvědomí, při kterém postižený nereaguje na oslovení ani uměle vyvolávané bolestivé podněty. Jako by Martina někdo vypnul.
Lékaři hledali místo, kde se negativní energie nahromadila. Objevili akutní zánět slinivky břišní. To bylo kritické. Tento zánět totiž může vést k multiorgánovému selhání a skončit smrtelně. Člověk okamžitě potřebuje přijmout velké množství tekutin a živin. Ale jak, když není schopen ničeho, nereaguje? Jde o minuty a štěstí – mít u sebe lékaře, který zajistí doplnění energie a výživy jinak – nitrožilně.
Násobný problém to je ve chvíli, kdy se k zánětu přidá infekce a to špatné se začne roznášet po celém organismu. Právě to se stalo Martinovi.
Tady jeho příběh mohl skončit. Nebylo mu ještě pětačtyřicet let.
Jenže neskončil…
Klinická smrt
Profesor Jiří Klein, primář chirurgického oddělení zlínské nemocnice, už ve své praxi zažil ledacos. V roce 2016 (například) jistému pacientovi vyňal z těla 27kilogramový nádor!
Příbuzným Martina Ditmara ovšem toho dne musel sdělit, že ani on – při vší své odbornosti – už neví, jak Martinovi bezvládnému tělu pomoci. „Je mi líto. Udělali jsme vše, co jsme věděli a uměli. Teď už je to jenom na něm,“ ukázal na nereagujícího Martina. Na úpěnlivý dotaz Martinovy rodiny, jaká je šance na přežití, dodal: „Jedno procento.“
Ještě dnes, když se ti dva potkají, kroutí lékař hlavou. „Záhada,“ říká, ačkoli se mu přes rty tlačí spíše jiné slovo: „Zázrak“. Copak ho ale LÉKAŘ může použít?
„Mám to stále před očima, jako by se to dělo teď,” vzpomíná Martin. “Oni mi říkali, že jsem byl v bezvědomí, ale ve skutečnosti jsem při nějaké formě vědomí byl. Viděl jsem hluboký a dlouhý černý tunel a v něm podivné fragmenty ze svého života. Jako bych procházel temnou ulicí a kolem mě, po stranách, se odvíjely reálné příběhy z mé minulosti. Různé vzpomínky, drásavé příběhy ve mně nepřetržitě vyvolávaly špatnou emoci – že jsem něco pokazil, nedokončil, nezačal. Nebyly to ale přímo výčitky. Ty energetické obrazy v tunelu jako by soupeřily, která z nich mě zatáhne zpátky do života, abych to napravil, dokončil, uskutečnil. A já – na to nezapomenu – jsem se všem vzpíral, protože cokoli spojené s návratem mi připadalo těžké, zatímco přítomnost a pokračovat v cestě za tímto odlehčujícím světlem byla tak magnetizující, příjemná, úlevná – bez jakéhokoli pozemského závaží.“
Jenže pak jediný obraz, který na něj zaútočil, všechno změnil. „Spatřil jsem Londýn, ten jsem bezpečně poznal, a sám sebe při přebírání jakéhosi ocenění. Nevěděl jsem, za co, o co jde, jen jsem rozpoznával, že je OSMÉHO LISTOPADU.“
A on se rozhodl vrátit. K úžasu všech Martin, ten s muž s 1% nadějí, na lůžku jednotky intenzivní péče znenadání procitl.
Nový život
Musel to být blud, mámení, vysvětlovali mu ohromení lékaři, když jim příběh vyprávěl. Vždyť je TEPRVE ŘÍJEN!
Martin je však šokoval podruhé. Místo léků, vody, jídla chtěl od lékařů jen telefon. „Dejte mi ho, hned!“ Volal rodičům.
Ti koktali překvapením, kdo jim volá. Snažili se zajímat o Martinův zdravotní stav, ale jeho slova byla úplně jiná: „Rozhlédněte se, prosím, po bytě. Musí tam být nějaká doručená obálka, v ní pozvánka. Osmého listopadu je přece za pár dní!“ Rodiče „bláznovi“ vyhověli, hledali, ale pak ho zklamali. Žádný takový dopis v poště neměl. Takže skutečně blud?
Jistěže ne. V knize Znovuzrození, která ukazuje, jak si vytvořit nový život, když Vám ten současný nevyhovuje, vysvětluji lidskou karmu. Co v konkrétních případech říká. Jaká její znamení nám pomáhají zjistit, co děláme...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům